Enterprise

Tento "film" byla největší snůžka blbosti a amatérismu, jakou jsem kdy viděl. Uživatel beso74 napsal všechno důležité a já se pod jeho komentář můžu jenom podepsat.

Americky verze filmu není vůbec špatná. Oproti švédské verzi autoři proložili scénář pár vtipnými komentáři a závěr filmu je trochu lépe propracovaný, ale jinak nemá prakticky nic navíc, co by mohla oproti švédskému originálu nabídnout. Detektivní část není tak plynulá a je dost upozaděna, oba detektivové víc pátrají na vlastní pěst než jako tým, ani prvotní navázané spojení mezi Mikaelem a Lisbeth (byť je blížší knížní verzi) se nemůže vyrovnat tomu jak tuhle část pojal Niels Arden Oplev a vzajemný vztah mezi oběma herci mi přišel trochu odbytý ve stylu skoč na krávu a je tele. Nedokáži posoudit na kolik jsem k tomuto filmu objektivní, když s odstupem čtrnácti dnů jsem zvládl překousnout oba filmu (švédský originál jsem měl možnost vidět jako první), ale buď jak buď, severská ko-produkce u mne o tu jednu hvězdičku zvítězila.

Gruzínské ministerstvo propagandy mělo zase jednou plodné období a já až s nechápavým překvapením zjišťuji, že mezi diváky, kteří se úplně neorientují v problematice Války o Jižní Osetii a následné invaze ruských vojsk do Gruzie, tahle těžká propaganda celkem zabrala. Opravdu doporučuji všem, kteří si našli necelé dvě hodinky na shlednutí tohoto filmu, aby si našli taky pět nebo deset minut a trochu se podívali na historii tohoto konfliktu a případně porovnali civilní a vojenské ztráty všech stran konfliktu (například na české wikipedii, kde je ale skutečné ztráty gruzínských civilistů podhodnocené). Chápal bych natočení tohoto filmu (v této formě) krátce po skončení války, kdy ještě vládly v hlavách většiny lidí emoce. Píše se ale rok 2011 a tak jediným vysvětlením vzniku tohoto filmu byla zřejmě klesající popularita prezidenta Saakashviliho a snaha ukázat ho jako státotvorného vůdce a ochránce gruzínského národa. Ale zpátky k filmu. Po celou dobu jeho sledování bije do očí na jedné straně profesionalismus gruzínských jednotek v konfrontaci s ruskou pěchotou, kde většina ruských vojáku dovede jen střílet do vzduchu nebo do gruzínských civilistů (ve filmu je cca 50 mrtvých civilistů a min. 2 gruzínští vojáci, což je trochu nepoměr ke skutečným gruzínským ztrátám 250 vojáků a 240 civilistů). Opravdu si někdo myslí, že krytí tankové brigády, které vyžaduje dokonale zvládnutou koordinaci všech složek, by byli pověření nějací žoldáci či kozáci? Jen jsem čekal, kdy se tam objeví ataman Platov na koni. Malé skupince gruzínských vojáků se podaří zlikvidovat cca 40 ruských vojáků (během války ztratili jednotky 58. armáda 54 vojáků), jako bonus sestřelili protitankovým raketometem RPG-22 ruský bitevní vrtulník Mi-24 (rusové ve válce žádný neztratili). Samozřejmě blbost je i onen ruský nálet bitevních letounů Su-25 na svatební hostinu v předvečer války. První ruský nálet na dálnici z Tbilisi do Poti, blízké kasárny a radar přišel až následující ráno v době, kdy gruzínské jednotky už prakticky obsadily celé hlavní město Jížní Osetie Cchinvali, kde při bojích přišlo o život cca 40 jihoosetských vojáků a 164 civilistů. Tento nepoměr byl způsoben bombardováním města a přilehlých vesnic 27 raketomety BM-21 Grad, které jsou určeny k plošnému bombardování a jsou všechno jenom ne chirurgicky přesné, což si trochu odporuje s větou „Učinili jsme všechno, abychom minimalizovali civilní oběti.“ z úst Andy Garcii.

Poprvé, když jsem si přečetl, že se někdo pokusil vložit příběhy Sherlocka Holmese do moderní doby, říkal jsem si, že to musí být šílenec se sebedestrukčními sklony zavánějícími sebevraždou. Po třech epizodách musím uznat, že to šílenec skutečně byl, ale jeho výsledek je nadprůměrný.

Něco tak neskutečně nudného jsem už dlouhou neviděl. Od počátku filmu každou další minutou slábla moje naděje, že se něco změní k lepšímu až po půl hodině jsem film vypnul, protože už ve mně žádné naděje nezbyla.

Jestliže se mi něco na američanech libí, tak je to jejich úcta a hrdost ke svým válečným veteránům. Bohužel, je to trochu smutný kontrast s naším národem, kde každý zná září 1938, srpen 1968 a podle těchto historických události hodnoti celou naší armádu a dost se přehlíží různé zapomenuté boje, kde se naší vojáci či legionáři vyznamenali. Ale zpátky k tématu. Ona americká hrdost a patriotismus prolézající celým dokumentem může někomu lést na nervy, ale je třeba si otevřeně říct, že úspěch letadlové lodi Enterprise (a všech členů její posádky) je v historii válek prakticky nepřekonatelný. Je trochu paradoxem, že "Big E" stačilo k nesmrtelnosti jen tři a půl roku a ještě větším paradoxem, že nebýt velkého štěstí, mohla se klidně stát prvním cílem japonských útoků na Pearl Harbor. Seriál má spoustu vizuálních nedostatků (hlavně mě štvali několikrát opakované scény) a potvrzuje zažité pravidlo, že jedinou skutečnou továrnou na kvalitní dokumenty je BBC, ale jako fanoušek historie (a vzhledem ke svému nicku) nemůžu dát méně než čtyři hvězdičky. P.S. Nedávno byla sepsána petice, aby se nová letadlová loď, která se má spustit někdy v roce 2020, jmenovala právě Enterprise (nynější 50 roků stará jaderná letadlová loď Enterprise půjde za dva roky do důchodu)

Tento film zbyl v počítači v měřícím voze jako poslední, který jsem neviděl a protože jsem od něho už dopředu nic neočekával, zkoukl jsem jej spíše z nouze než ze zájmu. Opravdu nerad dávám jakémukoliv filmu známku "odpad" a tak trochu alibisticky dávám půl hvězdičky sám sobě, že jsem jsem se obětoval a dokoukal až do konce a půl hvězdičku za celkem hezkou Hannu Verboom. Tím veškerá pozitiva končí ...

Na německé poměry nadprůměrný film, vyprávějící příběh o mladé holce (a zanícené fotbalistce) na kterou dopadne těžká rána osudu a ona se musí (i přes počáteční sebedestrukční pocity) naučit žít se svým fyzický hendikeptem. Film obsahuje hodně úsměvných momentů - dialogy mezi otcem a dcerou, "námluvy" v podání Kena Dukena. Karoline Herfurth sice pohybové nadání má, ale fotbalistkou asi nikdy nebude, proto i scény ze zápasů jsou natočeny, tak jak jsou natočeny. Celkový výsledek - slušně strávená hodina a půl.

Po první pěti minutách jsem byl natěšený, že zase po dlouhé době vidím moderní komedii, kde se pobavím, bohužel s každou další minutou jako by film ztrácel na originalitě a stávalo se z něj čím dál větší klišé. Výsledek je tak někde na půl cesty - celkově jsem nebyl z filmu nadšeny ale ani nějak extra zklamán. Otázka je jestli je to dobře ? No nebudu to řešit – jedno kouknutí mi stačilo. 60 % je hezké číslo. „Přišel tu kvůli tobě“. „Kdo" ? „Ten, koho škrtíš.“

Komentář obsahuje SPOILER !!! Bohužel v tomto díle zvítězila snaha na poslední chvíli obrátit zápletku o sto osmdesát stupňů nad čistým logickým myšlením. Ruku na srdce, ženy jsou sice občas zvláštní stvoření, ale nedokáži s představit prototyp ženy (zvlášť pokud je popsána jako impulsivní), která by chtěla zavraždit manžela kvůli tomu, že má pletky s jinou ženou a následně tu "chudinku" upřímně lituje a má výčitky svědomí, když manžel vystřízliví z letního poblouznění a dá raději přednost teplu rodinného krbu. Ten první nástín odhalení pachatele během závěrečného sezení mi přišel daleko uvěřitelnější než následné odhalení, které postrádá jakákoliv fakta a Poirotovi šedé mozkové buňky je vyvodily na základě dvou nebo tři pronesených vět, které se dají chápat různě a jejichž skutečný smysl si protagonisté odnesli s sebou do hrobu.