DannyVlk

Anglická vtípky na církev mám docela rád (viz. Father Ted), ale Monty Pythoni mě v tomhle filmu nějak neoslovili. Oproti Životu Briana je to jen slabý odvárek a tř hvězdičky dávám za scénu v hradě plném žen, pokládání otázek a kokosy. Co se mi vůbec nelíbilo byl podivně "uzavřený" konec.

Po dlouhé době jsem narazil na komedii a ještě k tomu na českou komedii, která mě pobavila a nenudila. Našly se tady sice trapnější momenty, ale celkově se mi nápad na film i zápletky líbily (možná proto že na třeťák na gymplu vzpomínám nejradši). Jediné, co se mi nelíbilo byl konec, jak je u mě zvykem... Když se nad ním zamyslíte, tak on sice dostal holku svých snů (neočekávaně) , ale nepamatoval si s ní ty nejlepší životní momenty a začínal až ve 40.. Nicméně za 4 i přes nesouvislosti s "cestováním v čase" :)

Honnold je prostě blázen. Nejdříve překvapil svět se svými sólovým výstupem v Yosemitech a teď se vrací už jako hvězda zpátky a chce zdolat tři obrovské stěny za 24 hodin. Film jsem viděl na expediční kameře a řadím ho mezi nejlepší kousky. Nejlepší moment filmu je kupodivu při lezení boulderu, kdy vám tuhne krev v žilách a ty tři stěny už jen tak "vyhopká". Alex celému filmu dodává na komičnosti. "Yes, I have a girlfriend now! " Už aby se pustil do dalšího projektu.

Tento film se do cestovatelského festivalu expediční kamery hodil asi nejvíce. Je krásně vyobrazena Afrika a její malá skoro zapomenutá civilizace Pygmejů (až na neustálé natáčení povislých prsou Pygmejek). Cestu do nitra Konga prožíváte s Barabášovo partou až do úplného konce, kdy musí utíkat před vojáky. Je to celé trochu nasáklé myšlenkami "Musíme pomoct Africe." a "Třiďte odpad!" Filmu to však neubírá na kvalitě. Dokonce mě to nutilo nad tím i chvíli přemýšlet (a to nemám tyhle myšlenky rád).

Opravdu nechápu tento krátkometrážní filmík. Párek bláznů na se na jednokolce vydá do jeskyně. Proboha proč? Kdyby aspoň ty záběry jeskyní stály za to, nebo nám předvedli nějaké výjimečné kousky. Nic. Pár záběrů ve tmě, jak projíždí (no spíše se někde soukají) jeskyní, bylo vše, co nám ukázali. Za skok do vody na konci filmu a díky skvělé atmosféře festivalu dávám nakonec dvě hvězdy, ale těsně.

Nevím jestli to má cenu dál rozepisovat, jak už zmínili ostatní. Reklama na adidas. Sjíždění kopců v kajaku? Pardon, ale se svými boby jsem sjel horší kopce, bez značkového vybavení a nikomu jsem to necpal. Boulder byla pěkná výzva, bohužel nezdolaná a Hvězdičky dávám jen za skok na lyžích zakončený seskokem s padákem a konečné koupání v horském plesu.

Je zde vidět jiný pohled na výstup a tím si mě film zpočátku získal. Brodění džunglí, výstup plný bláta a vzpomínky na snový drogový výlet u pana Šamana vás nenechají dlouho čekat na překrásné výhledy ze stolové hory, nad kterým se tají dech. Pobavila mě scéna s přiděláváním skob a následným poraněním lezce. Asi má opravdu nějakou duši a jsem rád, že lezci už po této zkušenosti nic dále nezatloukali, i když by jim to velice usnadnilo výstup.

Kaňoning je u nás neznámým sportem, asi proto, že tu žádné kaňony nemáme. Tahle parta se nicméně vydává kamsi do Kanady, kde jsou nějaké zcela neprozkoumané. Z pohledu laika mě zarazilo, že si s sebou vzali jen jedno dlouhé lano, když celý film mluví o tom, jak se jim nesmí nikde zaseknout, jinak bude problém a ejhle, ono se zaseklo a byl problém! Naštěstí ze všeho vyvázli a v posledních minutách nás odměnili za přečkání místy nudných slanění přes vodopády krásným seskokem do čiré vody a natočením posledního kousku kaňonu.

Alastair Humphreys je velký cestovatel, který si nedokáže dát na chvíli pauzu. Sotva se zchladí na Grónském ledovci, tak už se spěchá ohřát na poušť a to ve stylu dávného anglického cestovatele jen se svým vozejčkem. Vozítko si sestavili sami a to byl první problém. Opravdu nejsou žádní inženýři a hned po přijezdu musí s místními mechaniky vozítko trochu "vytunit" a pak už to šlape přes celou poušť. Pěkné záběry slabých chvilek, Alastair jednou dokonce brečí! A krásně vykreslena nekonečná poušť.

Přišlo mi, že měli pohodovější cestu oproti Africe. Možná proto, že se od dvou posledních cest lecčemu přiučili. Strašné stavy vozovek nahradily pětikilometrové rozdíly nadmořských výšek. Místo obyvatel Jižní Ameriky poznáváme spíše celou bandu cestovatelů a motorová vozítka. Ale kvůli tomu jsme přece do kina šli! Na trabanty. Ne na žádný obyčejný dokument o Jižní Americe. Pravda, že by filmu neuškodila hodinka navíc, která by nás seznámila s místní kulturou a vůbec vším, s čím se tam setkali, ale to už také rovnou mohli natočit seriál věnující se každé zemi. Film je nadupaný spoustou hlášek, u kterých se smálo celé kino Světozor. Cítil jsem se v malém sále jako doma a celému filmu to hodně přidalo! Nebudu psát, jaká scéna se mi líbila nejvíc, napíšu jen, že kromě rapování a společného koupání se mi líbily všechny. Za pět a už koukejte vyrazit někam ještě dál!