Signore

Je to překombinované a některé dialogy poněkud "šustí papírem", v rámci žánru je to ale po všech stránkách řemeslně nadprůměrný kousek.

Obě hvězdičky pro skvělého Al Pacina, vše ostatní (v prvé řadě režie) je velmi podprůměrné.

Bezesporu slabší film než Vlastníci (méně sevřený a se zjevně přepálenou stopáží), Havelkova režie a humor (resp. zvolená míra nadsázky) jsou mi ale blízké a já se většinu času velmi dobře bavil, což u komedie tohoto typu považuji za nejdůležitější. A že to má místy i chytrý společenský přesah, je jen věci neškodící drobný bonus navíc.

První polovina stopáže nabízí vysoce nadprůměrný snímek, vynikající řadou dobrých nápadů, hereckými výkony, skvělou atmosférou a taktéž příslibem budoucích zajímavých dějových vyústění (této části bych klidně dal 5/5), poté je však stále více zřejmé, že avizované pointy vůbec nepřijdou, případně jsou jen málo zajímavé (druhé části bych proto dal jen podprůměrné hodnocení - 2/5). Poněkud překvapivě film ztrácí na zajímavosti v momentě, kdy divák očekává zařazení na vyšší rychlostní stupeň, tedy když do děje vstupuje postava ztvárněná Chrisem Hemsworthem.

Dlouho to v mých očích směřovalo k absolutnímu hodnocení, ale poněkud (bez dalšího vysvětlení, které by snad nabídla alternativní verze) nelogický závěr sráží celkový dojem z filmu spíše ke slabším čtyřem hvězdám (a bez obou protagonistů by to byl již jen solidní průměr). Škoda, protože obdobné francouzské filmy z té doby naopak právě závěr vytáhl do nesmrtelné klasiky.

5/10 Místy - překvapivě - relativně vtipná reklama na Vysoké Tatry.

Posledních asi dvacet minut mě trochu zklamalo, ale i tak dávám maximální hodnocení, protože něco tak vtahujícího se v daném žánru málo kdy vidí.

Slabší čtyři hvězdy; poměrně dlouho je to dosti zábavné (v rámci v tu chvíli předvídatelného žánru), ale s přibývajícím časem to nabývá stále více temných (závažných) odstínů, přičemž současně přibývá řada (vždy alespoň chvíli dopředu avizovaných) twistů. SPOILER: Dalo by se říci, že je to heist moovie se závažným historicko-společenským podtónem, což je kombinace, u které si ani den po zhlédnutí nejsem jistý, že je příliš nosná, jakkoli musím ocenit jistou míru originality příběhu (který nicméně musím tak jako tak hodnotit jako přehnaně překombinovaný s povzdechem, že méně by bylo více). Viděno v kině.

Nemíním zpochybňovat řemeslnou kvalitu snímku, ale tu považuji u svého oblíbence Nolana - možná nespravedlivě - za samozřejmost. Za Nolanovu přednost nicméně považuji schopnost poutavě a originálně vyprávět příběh, to se mu ale v tomto případě daří jen napůl - originální bezesporu je, podle mého názoru ale za cenu ztráty poutavosti, resp. za cenu toho, že film není vůbec vtahující, naopak je (až technicistně) chladný a ztrácí - pro mě nepochopitelně – schopnost vyvolat emoce. Zjevně je to subjektivní, ale když jsem si druhý den přečetl slogan filmu, vyvolalo to ve mně silné dojetí, tedy emoci, která se den předtím při samotném sledování filmu nedostavila.

Plně se ztotožňuji s Martinem Šrajerem (Cinema), že Aaron Sorkin je (zatím) výrazně lepší scénárista než režisér. Tento film je plný paradoxů - má úžasný drive, ale současně je vlastně místy dost nudný, na relativně omezeném prostoru se řekne velmi mnoho slov, ale celý příběh vlastně až zas tak zajímavý není, a nadto nemá ani žádnou hloubku. Navíc se domnívám, že střídání tří časových rovin je zcela kontraproduktivní, neboť působí povětšinou rušivě, a přitom není pro vyprávění potřebné. Jakkoli jsem značně kritický, musím ale vyzdvihnout úvodní scénu (jedena z nejoriginálnějších, jaké jsem kdy viděl) a ústřední hereckou trojici (kdykoli je v jedné scéně buď dvojice Chastain-Elba nebo Chastain-Costner, je film mnohem zajímavější než ve zbývajících pasážích). Při sečtení kladů a záporů mi tak vychází poctivé tři hvězdičky.