Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Horor

Recenze (1 133)

plakát

Linkin Park: Lost in the Echo (2012) (hudební videoklip) 

Nemyslim si, že Living Things je až takovej mimo žánrovej experiment. Odeberte metal a ponechte hip hop, podkreslený elektronikou, řízlej zpěvem a screamem. S elektronikou tahle kapela pracuje už od legendárního EP-čka, těžko říct, proč jsem měl v tomhle případě tak velkou averzi vůči modernější tvorbě, týhle kapely. Na rozdíl od ostatních, které se snaží znít s klávesama, popem a plochým nu-metalem jako Linkin Park - si tahle kapela krom poslední studiovky stále udržuje vlastní tvář, specifickej a charakterní sound a pořád jsou rozpoznatelný. Pípající klávesy, které podkreslují rap Shinody, scratching v breakdownu, kde Chester screamuje, klasicky tvrdé, sekavé riffy - všechno to reflektuje kořenovou tvorbu. Co mě taky mile potěšilo, že ačkoliv Lost In The Echo je pojatý více klasicky (intro/rapová sloka/refrén/rapová sloka/refrén/breakdown/refrén) a představuje hlavní singl, nemůžu upřít energii obou frontmanů. Mike konečně odložil počítače bokem a zejména pro tenhle track si nic nestříhá, obě sloky rapuje na one take a dýchání skrz každej řádek mě skutečně překvapilo. Pamatuju si dobu, kdy například na Forgotten (z Hybrid Theory), jeho fráze překrývali jiné a bylo to nepřehledné. Zde rapuje hodně energeticky, jako za dob EP, kde intonuje hlasem a má ho vysoce položený v muzice, výborná kadence a skvělé frázování. Chesterovi taky nemam co vytknout, sám nemá prostříhanej refrén, ale oldschoolově dýchá a pak si aj zařve. Nepomáhá si žádným autotune, ani konektorem. Takže Lost In The Echo je moderní, a však vokály jsou pojatý syrově, oldschoolově a dynamicky. Motiv klávesy je zajímavej a zavrtá se do hlavy tim, jak charakterní je. Moje jediná výtka je ve skutečnosti, že digitální bubny nebudou nikdy znít tak úderně, tak emocionálně a tak skutečně, jako ty nefalšované a ten metal zde přeci jen chybí, instrumentálka postrádá jízlivost, tvrdost a bez použití live instrumentů, působí né že nevýrazně, spíš dost osekaně.

plakát

Teror ve vlaku (2002) 

JCVD má prostě pořád neotřesitelné charisma a kvůli němu zde necham hvězdu, ale jinak je to amatérská, levná, nezáživná, katastrofální, odpadová sračka, kterou mistr Ross Clarkson ještě k tomu nekompromisně vymáchal v žumpě stupidní kamerou a zoomem a pak dva frajeři - Jakubowicz a Villena, kteří každou bitku prostříhaj na asi osmdesát šest způsobů a to ani nemluvim o pasivních scénách, které jsou taky nechutně střihlé. Misiorowski absolutně nezvládá režii, film má mázlej a ošklivej audiovizuál a příšerný triky. Jeden z nejhorších Van Dammových filmů.

plakát

Sinsegye (2013) 

I když to má špičkovej audiovizuál a jednu působivou akci v podzemní garáži / ve výtahu, nějak mě to nechalo chladným a nedokázal jsem se na děj upoutat. Napětí jsem pocítil jen chvilkové, občas jsem se zasmál nad nějakou hláškou, během pár dní však na New World zapomenu. Nedokoukáno.

plakát

Máš ji! (2018) 

Místy solidně absurdní, sem tam umělé, občas "cheesy", ale především zábavné, pestré, barevné s prvotřídním soundtrackem (hned dva songy z Gta San Andreas mi udělali radost). Skvělý herci, Hannibal Buress mě bavil se svým matematickým humorem, Renner si svojí roli až ďábelsky užívá a každá postava je něčim zajímavá. Jsou tam i pěkný ženský. Akční scény jsou vysoce kreativní, nejsem fanoušek slow motion - ale tady to šéf Tomsic vychytal a bylo to nápadité. Honičky jsou navíc plné kaskadérských kousků, fyzična a jsou šikovně nasnímané, takže prostě jedným slovem nářez. Překvapilo mě, že je film podle skutečné události. Pokud má "Tag" nějakej problém, tak klasickej komediální amíckej syndrom, kdy se nedaří přirozeně naroubovat emoce a určitou myšlenku, takže tohle opět neladí. Jinak jsem si film ale užil a byla to zábava a to mi ke spokojenosti stačí.

plakát

Before I Disappear (2014) 

Ačkoliv jsem se bavil opravdu skvěle, film ve mě VŮBEC nevyvolal žádné úzkosti, deprese či něco, nad čim bych dlouho přemýšlel. Herecky je to odehraný výborně, soundtrack parádní, dialogy fajn a velmi mile mě překvapilo, že je zde na pozadí nějaká dějová plocha, kde se hlavní postava pohybuje na tenkým ledu. Je to však pojatý mírně komediálně, místy lehce - JENOM lehce muzikálně, ale vůbec né depresivně, což je důvod proč nedávám plné hodnocení. Od těchto filmů s podobným námětem totiž chci i něco víc než jenom zábavu.

plakát

Gieokeui bam (2017) 

SPOILERY: Já naprosto chápu, pokud si někdo stěžuje na logiku, konstrukci příběhu, zvraty. Je to o tom přistoupit na pravidla filmu a mě ani tak samotná pointa nevadí a i zvraty bych akceptoval, mám však problém s logikou, která dostala pořádně na prdel v tom flashbacku v bytě. Když vás totiž pronásleduje mladej týpek s nožem v ruce a žadoní, aby jste neřvali a že chce odejít, přitom vám je v patách, přišlo mi to kurevsky komický a až debilní. Totálně to rozbilo, do té doby jinak kvalitně promíchaný thriller, říznutej akcí a hororovým, až Hitchckockovým feelingem. Já jsem totiž doufal, že po odhalení toho o co tam jde, to bude v závěru pojatý jinak a postavy se vůči sobě víc otevřou, ale zůstalo to pouze na povrchu. Chválím úplný konec filmu, kterej je klasicky Korejský, nekompromisní a bez happyendu. Akci tvoří jen pár pěších honiček, občas nějaká bouračka - opět, klasicky Korejské, takže adrenalin, pot a fyzično tryská na diváka, takže v tomhle si Korejci opět splnili standart. Herecké obsazení je kvalitní a nechybí ani solidní vývoj všech postav. Kdyby scénárista nezadupal k závěru logiku, tak bych byl emocionálně vyždímaný, takhle mi to v závěru přišlo nijaké. Musim ještě pochválit jednu lekačku z první čtvrt hodiny, ta mě fakt dostala. Takže jo, je to kvalitní řemeslo, ale na můj vkus v mnoha ohledech nedotažený. Chválim pointu, herecké výkony, ale nelíbil se mi průběh a rekonstrukce událostí.

plakát

Kocour Bob (2016) 

Při každý scéně s kocourem jsem se rozplýval nad jeho roztomilostí. Ten celej film skutečně táhne, né že by herci byli špatný, ale celkově mi dialogy nepřijdou moc dobrý, postavy tam probíraj divný věci, spíš mi přišlo, jako kdyby to byla pouhá kulisa pro kocoura, aby se mohl vyřádit. Hlavní herec to však zvládl dost dobře, chybí zde však pořádná drama, protože to nejhorší období je interpretováno stylem několika scén, které jsou za sebou rychle prostříhané, takže se do toho nejde tolik dostat. Prostě mi to přišlo prostříhaný, aby se film dal charakterizovat jako rodinný. Cenim však skutečného Jamese, kterej po úspěchu v životě, se začal starat o zvířátka na ulici a o lidi bez domova a přeju mu ať se mu daří.

plakát

Keane (2004) 

Úplně civilní film, kterej je postaven na třech hercích. Samozřejmě výborný Damian Lewis, kterého mi bylo líto. Celou dobu jsem si říkal, jak člověk, kterej trpí samomluvou, těžkou paranoiou, a schizofrenií, je schopnej sám se sebou vůbec žít. To dění je navíc dost nepředvídatelné - vzhledem k tomu, že divák netuší, zda on neudělá nějakou stupidní volovinu. O to víc člověk s nim pak soucítí, když zjistí, že v nitru je to vlastně sympaťák. Ten "nejasný" konec neslibuje moc přízně do budoucnosti. Po skončení filmu, jsem dost přemýšlel nad tou samotnou postavou, jak vlastně jeho zmatený život může vůbec pokračovat?! Není zde ani žádnej soundtrack, jen ruch projíždějících aut a aglomerace. Skutečně mám rád, pokud můj oblíbenej seriálovej herec, má nějaké béčko, či upřímnou bokovku k tomu, aby mohl předvádět herecký koncert. Keane je těžší film i v takovém žánru, protože zde není žádná ikonická melodie, žádný fešný audiovizuál a kamera po většinu stopáže snímá Damianův zmatený kukuč. Není zde prostě vůbec nic, co by se běžnému, konzumnímu divákovi mohlo líbit.

plakát

Seal Team 6 - Série 2 (2018) (série) 

SPOILERY: Přijde mi, že druhá série ač má o dva díly navíc, není úplně doladěná. Je znát, že dochází i prachy a tak třeba exploze nepůsobí velkolepě, celkovej děj se rozjíždí pozvolna a dupne se na to ke konci, proto mi finále přišlo zbytečně urychlené. Akční scény jsou víc střihlé, méně přehledné, ale pořád fajn a taktické. Pár novejch postav jsem si oblíbil hned, třeba Trevora. Občas funguje i nějaká ta psychika postav a napětí. Konec mi nepřijde moc dobrej, není to ani happyend, ale vzhledem k tomu, že další série nebude - tak tenhle cliffhanger mě vyloženě nasral.

plakát

Blade (1998) 

Nějak nerozumim tomu hodnocení, já film nedokázal sjet celej. Je to úplně umělé, chladné a podkreslené katastrofální režií. Souboje maj až příliš uhlazenou a taneční choreografii a jsou dost nepřehledné. De Sande, frajer s kamerou neustále třese, zoomuje, pohazuje a stříhač Rubell na jeden chvat je schopnej nabalit aj šest střihů. Zejména souboj na meče se prostě nedá sledovat. Chvaty pak působí příliš uměle, protože týpci odlétávaj x metrů. Přestřelky jsou absolutně stereotypní. Mě fakt nebaví sledovat hlavní postavu či jeho parťáka, jak stojí na místě, upíři nabíhaj a kosí to. Samozřejmě je to i opět nechutně střihlé. Zbraně postrádaj efektivitu, protože vidět antropoložku, která je běžná civilistka, jak střílí ke konci z brokovnice, která nemá zpětnej ráz, mě vyloženě pobavilo. Jelikož ani příliš nefunguje zranitelnost postav (Blade je řízek, chápu) ale třeba právě ta parťačka, která si ani neláme hlavu z toho, že kolem upíři lidem zakusují krk a málem přišla o život..nefunguje tu vůbec žádnej strach, není to ani nijak temné a musel jsem to protáčet, takže nebudu hodnotit.