Gekacuk

Zlaté Salačovo období je vymezeno roky 1938 – 1944. Byl to především představitel mladých hochů v mnoha protektorátních filmech. Tak jako mnoho jiných herců o něco starších nebo stejně starých jako on byl postižen dobou ve které žil. Po válce už totiž nebyla po takových chlapcích tak velká poptávka a když už se naskytla, tak příležitost dostali jiní. V poválečné době ho můžeme spatřit v malých roličkách. Někomu se možná vybaví, jak si brnká na kytaru ve vlaku. Ve zralém a pozdním věku byl využíván pro role démonických postav (například seriál Dlouhá míle). Pro mne je nezapomenutelný především v jednom ze 30 případů majora Zemana. Je to ten docela děsivý případ s kufrem na vodě. Režisérovi se asi musela velmi líbit Salačova perfektně zahraná scéna, že ji v seriálu nechal několikrát zopakovat: „Proč mi ukazajete takovu hrůzu..!!!???“ Pan Salač je dnes už zapomenutý, ale já si ho velmi vážím. Jeho umění nebylo bohužel ve filmu využito naplno.     

Antonín Šůra prožil nejlépší léta u filmu od roku 1947 do roku 1960. Byl oblíbeným představitlem mladých chlapců. Jeho talent byl všestranný. Uplatnil se velmi dobře v mnoha komediích a také v dramatech. Sice to vždy nebyly zrovna hodnotné filmy, ale on dokázal prostého diváka nadchnout a povzbudit. Mnozí si ho pamatují jako Pepíka v „Němé barikádě“ („To byla ale šlupka!!!“). Üžasně zahrál anděla Theofila v Hrátkách s čertem. Jak stárl, měnila se jeho postava. Už to nebyl štíhlý a kudrnatý chlapec, ale obtloustlý muž s postupující pleší. I tak si ještě zahrál v mnoha filmech. Bohužel ho zničil hazard a zemřel předčasně v daleké cizině.

Michal Pavlata je mimořádně talentovaný a všestranný umělec. Má nezaměnitelný nádherný hlas, díky němuž se uplatnil rovněž v dabingu. Větší příležitost ve filmu dostal koncem 60. let. V 70. a 80. letech však nebyl příliš obsazován stejně jako mnoho dalších kvalitních českých herců. Herecký půst s několika výjimkami přetrval až do konce století. Nejlepší léta jeho kariéry tak nebyla plně využita. V posledních letech je k mé radosti obsazován častěji a může tak naplno ukázat své herecké umění.

L. H. Struna dokázal v mládí využít svého příjemného zevnějšku a prosadil se už v němém filmu. Když se začaly točit zvukové filmy, byl stále ještě mladý a pro film velmi vyhledávaný. Jeho charakteristický a snadno rozpoznatelný hlas byl jeho velkou výhodou. Nejvíce rolí vytvořil ve 30. letech. Po pauze v období protektorátu začal opět hrát charakterní role. Ve filmu působil až do svého stáří. Vidět L. H. Strunu ve větší roli ve filmu "Zbraně pro Prahu" bylo pro mnoho diváků překvapivé. Podal zde ovšem perfektní výkon a film posunul kvalitativně o řád výše. 

Čeněk Šlégl byl vynikající český herec se smutným osudem. Prosadil se rovněž na divadelních prknech. Byl však především oblíbeným filmovým hercem s neobyčejným komediálním talentem. Samozřejmě dokázal zahrát také nespočet dramatických rolí. Začal u němého filmu, kde se dobře prosadil. Neméně dobře se mu vedlo ve filmu zvukovém. Jeho velká popularita trvala až do roku 1941. Tehdy došlo k velkému zvratu v jeho kariéře. Ve snaze zachránit svou dceru a jejího manžela, který byl židovské národnosti, musel naoko spolupracovat s nacisty. Dělal to však jen pro záchranu své rodiny a nabízené německé občanství nepřijal. Pomohl i mnoha dalším lidem, kteří byli za války v ohrožení. Zůstal kolegy nepochopen. Zle mu to vyčetl i Vlasta Burian. Jeho kariéra tak navždy skončila. Po válce mu bylo do konce života zakázáno hrát. Byl odsouzen nepodmíněně na půl roku. Trest vykonal v Jáchymově. Později se musel těžce protloukat, trpěl zdravotními potížemi. Byl mu přiznán jen velmi nízký invalidní důchod. Maloval obrázky na sklo a prodával (častěji však rozdával) je po hospodách. Musel prodat veškeré svoje vybavení včetně rádia a nábytku. Jeho žena onemocněla duševní chorobou. Dlouhodobě se o ni staral. V roce 1968 emigrovala jeho dcera se zetěm do Rakouska. Zemřel v chudobě a zapomenut v roce 1970.