kobejn

Tenkrát ve Francii

Skvělej dokument z doby, kdy byli ještě všichni naživu. Kdy bylo všechno ještě čerstvý a opravdový. A né jako dneska, když už je všechno jen umělý a digitální. Jo s nostalgií vzpomínám na ty dny a co teprve Lynch? Ten už si dneska taky ani neškrtne, nepočítámli třetí řadu Twin Peaks. Ale v době, kdy dělal Lost Highway to ještě vypadalo, že má před sebou velkou budoucnost. To se bohužel ukázalo jako klam. Naopak, už se pomalu chýlil ke konci. Tendle dokument ale skvěle zachytil to, co už není. Ovšem nejlepší jsou záběry, jak Lynch hodí po Praze, jde na metro do Můstku, a normálně se tam prochází a nikdo si ho nevšímá nebo dělá, že si ho nevšímá. Já v tý době, kdybych ho takhle někde potkal, tak to se mnou sekne.

Po přečtení knihy Samanthy Geimer Dívka a po zhlédnutí dokumentu Roman Polanski: Wanted and Desired si konečně můžu utvořit představu o tom, co se tehdy vlastně stalo. Ale i když to, co Polanski provedl, není ok, soudit ho nebudu. Táhne se to s ním od tý doby a myslím, že tudle skvrnu už nikdy nikdo nezahladí. Je sympatický, že Samantha není žádná hysterická feministka a že se snaží za celou tou nepříjemnou událostí zavřít dveře. To, že jí to mravokárci znemožňují, je už věc druhá. Také Polanski se od té doby snad vzpamatoval a snaží se sekat latinu. I když není Polanski zrovna vzorem morálky, svý místo v dějinách filmu mu už nikdo nesebere.

Nepochopil sem na tom tu "totalitní zemi", co to jako mělo bejt, ale jakmile se to přesunulo na moře, tak to šlo, i když českej dabing byl otřesnej, ale to většinou bejvá.

No, to teda byla bomba.

Otřesnej film, nikoliv, že by se mnou otřásl, ale horko těžko se na to dalo koukat. Filmy o politice, kde se furt žvaní, jestli to nebo ono, jsou strašně otravný. Todle byl ten případ, nuda a pruda. Jak řek švejk, vona celá politika je pro malý děti, tendle film je akorát tak pro snoby, který rozdávaj ceny, pro normálního konzumenta a přízemního týpka jako sem já to bylo jen utrpení mladého wertra. A ještě jedna věc: byl sem na tom filmu v roce 97 v kině, to mi bylo 19, už tehdy mě to nebavilo, mohlo by se říct, že sem tomu tehdy nerozuměl, teď po x letech už tomu rozumim, ale stejně se to nezměnilo, to dokazuje, že člověk se vlastně nemění, sem stejnej jako sem byl, akorát teď už to vim a nevadí mi to.

It´s not a Beautiful Life aneb obyčejnej život, to je ten pravej horor.

Samozřejmě je to blbost, ale hraje v tom Lance "Bishop" Henriksen a ta čarodějnice byla taky fajn. Je to například o třídu lepší než Puppet Master 4 a 5 nebo Mutant 2.

Když jsem se včera na Netflixu znovu podíval na Přísahu, uvědomil jsem si, jak moc rychle ten čas letí. Před dvaceti lety se šlo ještě dívat na film, kde hrál Jack Nicholson. A když ho člověk sleduje, uvědomí si, jak moc skvělej herec to byl a že žádný takový už místo něj nebude. Jeden Jack vydá za deset jinejch herců.

Kupodivu trojka byla nejsnesitelnější. Denzel je natolik charismatickej, že utáhne i naprostou kravinu. Stačí mu jen někomu zkroutit ruku a celá mafie padne! Tomu říkám realičnost! Ale jeho Roman Holiday si jinak určitě nesporně všichni užili. Nicméně by už měl Denzel na starý kolena pověsit Ekvalizer na hřebík a vrátit se zase k nějakejm charakterním rolím, aby se z něj nestal černej Neeson.