srolyma

Milé děti. Povím vám pohádku o netopýrovi a kočičce. Netopýr byl kdysi silný a odvážný, bojoval proti všem zlým a ošklivým lidem, kteří ubližovali jeho kamarádům. Ale teď je slabý a zlenivělý, nožičku má bolavou, takže když se popere s opravdu zlým plešatým tlustým pánem, tak prohraje na celé čáře. Kočička je velká parádnice. Ráda se zdobí všelijakými šperky, ale je lstivá a proradná, takže za ně nikdy neplatí. Nejradši je sama, ale protože je to v jádru hodné zvířátko, zželí se jí našeho ubohého netopýrka a pomůže mu. A spolu s ní i tři tisíce odvážných policistů. Zlý plešoun je poražen a všichni se radují. A jaký je závěr? Chceš-li užít Batmana, pusť k režii Nolana. Protože nikdo jiný Batmana tak skvěle nenatočil a nejspíš už ani nenatočí.

Po té první půlhodince, kdy se ale lautr nic nedělo a vše zachraňovaly jen hlášky mistra Downeyho ml., nic nenasvědčovalo tomu, že z toho nakonec bude ten nejzábavnější, nejvtipnější, nejnahláškovanější a prostě úplně nejlepší Iron man na světě. Aspoň z mého pohledu. Ta počáteční nuda je tak na půl hvězdy dolů.

Tohle je prostě klasika, na kterou se naprostá většina současných akčních filmů kouká z uctivé vzdálenosti. A to ostatně platí o většině belmondovek. Ty vtípky baví i po třiceti letech a asi tak deseti zhlédnutích a znovu jsem si to skvěle užil. Možná ze mě mluví pamětnická nostalgie, ale podle mě to nemá chybu. A ten Moravcův dabing – nádhera!