Pistacie

Druhá část čtvrté série je nejlepší z celého seriálu. Perfektní zakončení (doufám:)).

Vysvětlení mého vysokého hodnocení? Možná jen proto, že jsem dvojnásobná máma, možná jen proto, že se ještě umím dívat na svět dětskýma očima, možná proto, že umím prostě žít příběh a nehledat v něm chyby proti evoluci nebo obrovské vyšší poslání a zábavu pro dospělé... a možná proto, že se nepotřebuju povyšovat a dělat ze sebe velice intelektuálního a náročného dospělého kritika... Pro ty děti v nás, které se ještě umí na svět dívat a prožívat a přijímat, je tohle prostě moc milý nadprůměr.

Bohužel pro mě byl film trochu "nedotknutelným" zklamáním. Příběh sám o sobě je smutný a donutil by k zamyšlení, kdyby ale byl vyprávěn trochu neotřele, silně, hluboce... a naopak tak, že se vás dotkne. Jenže na to si vzal moc velké sousto, když vezmeme v úvahu, že podobný motiv ve filmu už tady byl, téměř před chvíli... Postižený, ale mladý, krásný a jak jinak než bohatý... se samozřejmě zamiluje do obyčejné "chůvy" s potenciálem (!), který je třeba rozvíjet. Slečna byla pro mě tak nepředstavitelně nudná a nesympatická a hloupoučká, že si nejsem jistá, jak moc byl ten potenciál rozvinutý - tím, že se začla dívat na filmy s titulky? Tím, že opustila sportovně založeného přítele, který v ní viděl jen husičku, kterou opravdu byla? Tím, že chtěla trpícímu muži zvrátit rozhodnutí o smrti zážitky, které si v jeho stavu můžou dovolit spíš jen ti bohatí? Tím, že mu chtěla dát lásku, která měla naplnit celý jeho život a stačit mu, aby zapomněl, jak na tom opravdu je? A možná ano, vždyť si byla na konci schopná v Paříži objednat v restauraci francouzsky! Neboť jí milující a nesobecký umírající muž zanechal dost peněz na to, aby mohla! A koneckonců byla a zůstala alespoň neskutečně milá a hodná. Ano, možná se něco takového může stát. Těm, co mají "trošku" větší štěstí a mají na to... ne těm, jejichž rodiny je po takové nehodě nemůžou udržet finančně ani půl roku, natož aby jim dopřáli tak luxusní zážitky. A ano, chvíli jsem mu věřila, když byl protivný a nerudný... a chvíli jsem mu věřila, když říkal, že miloval svůj život takový, jaký byl... že by si chtěl Paříž znovu užívat takový, jaký byl... ano, je to smutné, k čemu se nakonec rozhodl, protože jsem se mu upřímně ani na chvíli nedivila, že nezměnil názor. Nemůže to být jednoduché a moc krásně si to představuje člověk, který je absolutně zdravý a ví, že se má radovat ze všech maličkostí, které život přináší. Ale ani na chvíli mě nebavil celý zbytek filmu, všechna ta kýčovitost chvil, které spolu trávili, všechna ta předvídatelnost, jak se ho TEHDY bude muset dotknout a jak on v TAMTU (jinou) chvíli vidí, jak je vlastně skvělá, i když před nehodou by se na ni nikdy ani nepodíval! A na závěr - jakou krásnou dovolenou si spolu užijí! Ale samozřejmě je tam zvrat a její pláč a její útěk.. a její neméně očekávaný návrat na "jeho poslední" chvíli... Takže ano - romantický film ano... o lásce jako z červené knihovny, akorát se smutným koncem. Ale drama? Psychologie? Život? Jděte... všechno to tady už bylo, a daleko líp zahrané a daleko líp natočené.