GOREGASM

Silný a bez nutnosti hereckých exhibicí zpracovaný příběh otce a dcery, které svede dohromady vážná nemoc matky. Stellan a Lena jsou bez komentáře a Hans Petter Molland mě už podruhé přesvědčil o své vysoké kvalitě. 80%

Timur a jeho parta vzali tuhle notně za vlasy přitaženou, ale zároveň přitažlivě šílenou variaci na životní etudu Abrahama Lincolna za opravdu špatný konec. Především se celá story bere zatraceně vážně, což je v kontextu s několika okatými a zjednodušujícími příběhovými zkratkami naprosto neslučitelné a samotný scénář jen lepí několik sice efektních, ale totálně samoúčelných akčních vizí bohatýra Timura. Ten by měl velice rychle pochopit, že není Michael Bay, aby si mohl dovolit svůj bezezbytku oku lahodící a agresivní vizuál navléct na tak chatrnou příběhovou kostru, díky čemuž se vám všichni ti slow motion dekapitovaní upíři z hlavy s dojezdem end credits doživotně vypaří. 40%

Nebudu na Stevieho plivat špínu, protože jsem se docela dobře bavil. Stevie už je sice taková větší kulička, ale ke štěstí nás všech vtipnodrsně se chovající a stylově se oblékající. Tato fáze Seagalovy kariéry už více nenabídne, ale Absolution i při své jednoduchosti na všech frontách umí pobavit a legendární akční hrdina s nejsilnějším krouťákem na trhu pořád nepatří do starého železa a na béčkovém poli stále žije. A bobky z něj má i schizoidní a psychotické hovado formátu Vinnieho Jonese (ten chlap nemůže být normální a jiné výrazivo mně v jeho kontextu nenapadá :-), který fakt čumí jako by ho zrovna od Chocholouška pustili. 60%

Na papíře luxusní a velmi ambiciózní sestava talentovaných herců a rodící se i režisérské legendy nakonec nedostojí papírovým předpokladům, přesto jde o nadprůměrné drama z kruhů politicky prohnilých. Herci opravdu přesně obsazení a hlavně úlisný Hackmanův prezident, který pro veřejnost nešetří velkorysými frázemi, ovšem v soukromí smrdí mordem, stojí za pozornost. Tak, či onak od Clinta čekám vždy něco navíc a tady jakkoliv slovo rutina znehodnocuje celkový dojem, cítíte, že místy ten filmový setrvačník v provozu je. Ale na plakátu se Clint hezky mračí ;-). 65%

Ace Ventura mě po mnoha letech od premiéry už zdaleka neláme v kolenou jako v období, kdy jsem byl ještě pod zákonem, ale stále na některé scénky především díky Jimmovi a Cannibal Corpse ;-) nezapomenu, zejména na jejich společnou (pokud jste neviděli na youtube interview, kde Jim mluví o Napalm Death, tak vřele doporučuji). Jim se ksichtí ostošest, ale ty nejlepší fóry ulpí ve scénách, které disponují solidní hláškou a Carrey ji pouze došklebí. Shadyac s Carreym to pojali tak, že v každé scéně a za každou cenu bude fór a nedivil bych se, kdyby JC strávil po natáčení měsíc v regeneračním centru povislých čelistí, ale díky tomuhle na sílu postupu se střídá v hledišti smích s nejistým rozkouknutím se do strany, jestli jenom já jsem ten, kdo se zrovna cítí trapně. 50% P.S. Courtney Cox, I love you, you´re so hot, on that show :-)

Plivací seance, snobská párty, nebo porod nosorožce jsou k popukání, stejně jako Aceova chůze nebo způsob parkování. Suma sumárum stejně nevyrovnané jako jednička, ale více uřvané a přešklebené (a to mám Carreyho obličejové psí kusy od srdce rád), a proto i méně zábavné. Zvlášť alergický jsem na škleb "Loooooser", nebo "Like a Glove". 40%

Neústupná nostalgie a mlhavě úsměvné vzpomínky na tuto neprávem zapadlou komedii mě dohnaly k projekci po cca 15 letech. A dobře jsem udělal. Neurotický silent assassin performed by Bill Murray naprosto bezkonkurenčním způsobem a za pomocí dětských krůčků dožene svého psychiatra s postupně více a více vyšinutým výrazem Richarda Dreyfusse téměř k hrdelnímu zločinu. Zejména tito dva pánové a podařená gradace, kdy Bob, respektive Bill svou kamennou a zatraceně nevinou tváří masíruje Dreyfussovu trpělivost, přičemž na všechny ostatní dělá přesně protichůdný dojem, dělá z tohoto dílka více než jen po právu zapadlý průměr. Jasný důkaz, že vtip lze na diváka aplikovat i bez násilně lubrikovaných tělesných otvorů. 85%

Charlie Kaufmann je ďábel za psacím strojem, Spike Jonze je génius ve volbě svých projektů a Nicolas Cage je nepředvídatelná herecká puma. Ten příběh je naprosto geniální a chytřejší z nás by nad ním jistě dokázali hodiny filozofovat, ale pro nás jednodušší Adaptace znamená jednu dokonalou a unikátní adaptaci tvůrčího bloku, který nakonec přeroste v něco až nepříjemně reálného. Kaufmann, Jonze, Cage, Streep, Cooper... všichni naprosto geniální. 100%

Přemýšlivé sci-fi snímky jsou velmi působivé a to nejen díky svým kulisám, ale i díky existenciálnímu aspektu, který se v nich většinou protíná s individuálním osudem hlavního hrdiny a v neposlední řadě myšlenkové hloubce. Ad Astra se svým pojetím nachází někde mezi moderně inteligentním spektáklem ala Interstellar a odvážně filozofujícím Soderberghovým Solarisem. To nám v součtu dává film pro lehce náročného diváka, který si rád vyslechne vnitřní konflikt a strádání Pittovy postavy, který cestuje za svým již dávno ztraceným, nikoliv však zapomenutým otcem, který se mezitím stal legendou. Strojově chladný vizuál včetně celkového pojetí funguje báječně ve vztahu k emocím Pittovy postavy, který je dává najevo v potřebně minimalistickém podání a Max Richter svou křehkou etudou na pozadí vesmírné černočerné tmy celý prožitek umocňuje. Zklamání pro mne znamenal závěr, který je masovějšího ražení a předešlá stopáž si zasloužila přemýšlivější konec. Přesto jde o intenzivní a intimní vesmírný zážitek. 80% P.S. Kontemplativní sci-fi to je ;-).

Tak za prvé... fantastický casting. Za druhé... až nečekaně morbidní humor. A za třetí... celkové uchopení Barryho Sonnenfelda je neskutečně odvážné, jak ve stylizaci, tak ryze dospěláckým zpracováním. Tolik černého a morbiďáckého humoru koncentrovaného do necelých sta minut opravdu jen tak neuvidíte. Všechny postavy jsou jedinečné svým projevem a svým ztvárněním a tuhle sestavu bych opravdu s chutí sledoval ve formě seriálu klidně dvacet dlouhých sérií. Bohužel si musím vystačit se dvěma filmy. 100%