GOREGASM

Burtonova láska k filmům z Ed Wooda, respektive z Johnnyho Deppa doslova stříká, ale úplně jinak než jsme u Tima zvyklí. Nezlomné nadšení Deppovy postavy je zastíněno přes veškerý svůj entusiasmus stárnoucí a trpící legendou, Belou Lugosim, ve fenomenálním podání Martin Landaua. Nebojím se říct, že jde o vedlejší postavu desetiletí a Tim Burton sblížení těchto dvou, v danou chvíli tak odlišných postav vygraduje řadou brilantních scén způsobem, které vás donutí být v oněmělém a poloorgasmickém úžasu. Tomu napomáhá i fantastická obrazohudbová :-) stránka Eda Wooda, kterému černobílý kabátek střihli tvůrci opravdu na míru. Promíjím i méně soudržný dojezd, protože tuhle precizně vyseklou filmařskou poklonu natočili s láskou k řemeslu (pardon za to klišé, ale když ono to tak je ;-). 95%

Než jsem začal psát recenzi na Guns Akimbo, tak jsem zaregistroval, že tomu dal nějaký český dobrodruh do distribuce název "Zabiják proti své vůli". Na to lze říct snad jen "Suck My Clit...", což je mimochodem hláška, kterou pronese zhruba v půlce filmu Samara Weaving, načež spustí kulometné inferno. A mimochodem, hlavní star tady není Danny Boy (tak jako na papíře a výplatní pásce jo), ale právě zvrhle zběsilá Sammy, která svou hitmanku prodává s poctivým hardonem pro všechny dostatečně ulítlé diváky. Šťavnatá herecká etuda jen co je pravda zahraná tak luxusně přes hranu, jako už dlouho nepamatuju. Danny tady přes své kvality hraje jen druhé housle, ale i díky němu je tahle bláznivost smlsnutelná. Epilepticky akrobatická filmařina podobně zběsiilému obsahu taky sedne, i když na Garetha Evanse to nemá. Chtěl jsem dát s přimhouřením obou očí čtyři hvězdy, ale bimbase Dannyho postavy jsem fakt vidět nechtěl, takže... 66%

Mraky crazy gagů a fórků, Jim Carrey v nejlepší komické formě a jeho dokonalá herecká chemie překvapivě s Jeffem Danielsem. Ti dva opravdu válejí a hraje jim k tomu naprosto báječný soundtrack, ze kterého vyčnívá téměř epická sekvence s Crash Test Dummies. Chlapi jdou z jednoho průseru do druhého, ale dělají to s tak neopakovatelnou tupostí, že u Dumb and Dumber se řehtám i po 29 letech stejně jako ve svých třinácti. Tohle se Farrelyům opravdu povedlo, ta komedie nemá slabé místo, ani trapné fóry. Pro mě kultovka a to podotýkám, že na svůj pomyslný komediální vrchol řadím humor britský. 100%

Nápad nonstop vylitého superhrdiny vypadá skvěle na papíře a první půlhodina Hancocka těží z nestandartní hlavní postavy především v podobě svižného a zábavného rozjezdu. Willu Smithovi popravdě stačí být civilně cool a mžourat očima z opice do opice a divákovy spokojenosti je dosaženo. Horší už to ale je ve chvíli, když opice odezní, natož když má Hancock procházet nějakou řekněme katarzí, o kterou se tvůrci snaží... a která nefunguje. Berg má vizuál a dynamiku akce v malíku, ale stejně jako mnoho před ním si pálí prsty na nefunkční kostře filmu, který je v důsledku prázdný a o ničem, protože kromě šmrncovní akce a suprčuprkrásné Charlize toho víc nenabídne. 55%

Nebýt Carreyho a Danielse tak je to na odpad. Tenhle reunion se opravdu hrubě nepovedl, chabý scénář jen recykluje úspěšné vzorce z původního filmu a dělá to tak těžkopádně, že to fanouška Dumb and Dumber, za kterého se hrdotvrdě považuji, přivede na pokraj nas...tvanosti. Farrely brothers byli vždycky chabí vypravěči, ale gagy jim šly a původní DaD odsýpal i ve svém road movie rytmu. Opakovaný vtip opravdu není vtipem. 30%

Pro tyhle okamžiky miluju filmařinu nejvíce. Projekt, který se vám i měsíc po shlédnutí neustále v myšlenkách, snech a náladách vrací a nutí vás se zamyslet nad základními životními pravdami a emocemi. Můj osobní režisérský polobůh, Nicolas Winding Refn, mi podobně bezuzdnou tvůrčí lobotomii způsobil už několikrát a znovu mi katarze v řádu týdnů vnukává myšlenkou pustit si jeho Too Old To Die Young znovu. Jde totiž o opravdu těžký matroš a to i na Refnovy poměry. Zaroveň třikrát podtrhávám, že jde o ultimátní "Refnovinu", což pro neznalé tvorby tohoto dánského mistra znamená, že jde o atmosféricky dusnou a pekelně pomalu nasnímanou dvanáct a půl hodiny trvající šílenost zkoumající podstatu lidského bytí, která nemá pro diváka žádnou jistotu, naopak mu vnese do hlavy neklid a spoustu zneklidňujících myšlenek. Nic Refn umí brnkat na ty nejcitlivější struny našich vnitřních tabu a tady se mu to na ploše téměř třináctihodinového filmu daří intenzivně, opakovaně a do hloubky. Tvůrce s tak individuálním stylem vždy rozdělí diváckou obec s rázností mexické mačety na dvě poloviny, ale já patřím do té půlky, která jeho styl zbožňuje, protože intimita, zranitelnost a napětí, kterou jeho plíživé zkoumaní filmového plátna nabízí je místy pohlcující, dvojnásob při ohlušující symbióze se soundtrackem Cliffa Martineze, který zde odvádí výkon kariéry. Mrazí mě, jen když o tom píšu. Po prvním zkouknutí jsem toho více než plný. Zároveň pořád přemýšlím nad zklamáním, které jsem cítil v posledních dvou epizodách, které nedosáhly vrcholu osmé epizody, která totálně vyždímá divákovo očekávání a celého mě vyplivla do špinavého kouta zbitého jak psa. Ale právě proto chci druhou, třetí a možná i další projekci, protože tak rozsáhlý obsah v tak koncentrované intenzitě se najednou prostě pobrat nedá. Temný příběh, který nenabízí soudy, jen mnoho utrpení a pramálo naděje, ale i ta stačí a svět se stejně točí dál. 100%

Ajtakrajta... i mistr tesař se utne, respektive mistři tesaři. Ang Lee jako všem žánrům otevřený, za všech okolností interesantní režisér a Will Smith jako zaručený hitmaker s vytříbeným čichem na dolárky generující projekty, které zároveň garantují řemeslnou kvalitu. Tak ani jedno v tomto případě neplatí. Začátkem Gemini Man sice nakousne zvědavost diváka směrem "co bude dál", ale dál je jen dějově předvídatelná a tuctová story o geneticky neutěšené budoucnosti. Willovy omlazené klony působí v mimice "gumově" a celá CGI v mnoha scénách přepadla přes pomyslnou hranu "uvěřitelnosti", kterou netolerujeme už ani u videoherních trailerů, natož u filmů. Skřípe to na všech úrovních a to u Anga zažívám poprvé. Tenhle projekt mu nesedl. 45%

Mě tahle malířská podvodničina v krásných Burtonových obrázků příjemně hladila po celou stopáž, a přestože nejde o Timův zdaleka top kus, tak jde o zajímavý film se s precizně obsazenými pidirolemi, ale hlavně Amy Adams, která mně naprosto uhranula už dávno. Na druhou stranu Waltz toho svého podvodníčka hraje docela nebezpečně slizce, až si říkáte, jestli to vůbec hraje. Ale vážně, má to šmrnc a umělecké kouzlo a zajímá vás celou dobu, kdy to praskne. Teda, pokud ten příběh už neznáte. 80%

Zemeckis nikdy netočil obyčejné tuctovky, stejně tak si nikdy do svých projektů nevybíral tuctové herce a jakkoliv je Contact adekvátně vědecká a přesto stále strhující intelektuální scifárna, já v ní ujížděl především na fantastické Jodie Foster, která má charisma na ženu nevídané v kombinaci s křehkostí a vnitřní silou a to se na plátně a vlastně i v životě sejde málokdy. Docela mně mrzí, že to vidím až 26 let od premiéry a nebyl jsou na to v kině, když mi bylo sladkých šestnáct, ale to jsem měl asi jiné starosti, než prožívat intelektuální orgasmy nad hereckým koncertem jedné z nejlepších hereček ever. V Contactu není nic rutinní a umí nabídnout i zamyšlení hodné finále, které mi na optimismu nepřidalo, ale potěšilo mne svým osobitým rukopisem. 90%

Hned na úvod potvrdím předpokládatelné. Roony, Cate a Toni vám zůstanou v paměti déle než Bradley Cooper, ale abych byl spravedlivý, předvádí své kvalitní maximum. Nejdůležitější je ale Guillermo, který navazuje fantastickou výpravou a atmosférou na Shape of Water a vizuálně jde fakticky o laskominu. Herce taky sebral ze všech hollywoodských kurzů pro talentované a jediné, co Nightmare Alley vytknu nebude jeho délka, ale nedostatečně úderná a slabě prodaná pointa. Všechno ostatní radost pohledět. 85%