Zirael

Na můj vkus to bylo poněkud dlouhé. Má to spoustu silných momentů, ale i spoustu zdlouhavých, ne-li nudných scén. Jako spousta lidí tady se nemůžu ubránit srovnání se Schindlerovým seznamem, který mi přišel syrovější, působivější, lepší. Spousta toho zvěrstva, co bylo pácháno je v Pianistovi podána tak nějak netečně, všichni víme, že hlavní hrdina neumře, takže veškeré to tahání lidí z řady a střílení mě nechávalo povětšinou v klidu. Jediná scéna, kdy se Pianista v tomto směru přiblížil Schindlerovi byla ta s "vyváděním ven" pána na vozíku. Brrr. Ale Pianista není primárně o líčení válečných hrůz. Je to spíš příběh jedné postavy, kterou zahrál Adrien Brody naprosto dokonale. Strašně ráda bych tomuto filmu dala plnou palbu, už jen za toho Brodyho, ale nemůžu, kdyby to bylo o půl hodiny kratší, tak by to bylo lepší.

Všechny díly byly v podstatě podle jednoho schématu, na konci každé legrace a lumpárny bylo vlezlé morální ponaučení. Některé díly byly slabší, jiné silnější, ale byla doba, kdy jsem tenhle seriál v telce sledovala a docela mě i bavil.

Přišlo mi to jako naprosto standardní romantická komedie, kterou o hvězdičku výš vytahuje jen herecky kvalitní ústřední dvojice.

Mám ráda filmy, jejichž natáčení si herci užili. Celá ta pozitivní nálada se pak přenáší na plátno a u tohoto filmu je to evidentní. Je to milá předváleční komedie se spoustou vtipných (v pár případech i notoricky známých) hlášek. Navíc je to příležitost vidět výborné české herce za mlada a všechny pohromadě. Je to ideální film na lenivé nedělní odpoledne.

Pata a Mata jsem nikdy neměla ráda, takže ani nemůžu dát vyšší hodnocení. Jejich nešikovnost mě vždycky vytáčela k nepříčetnosti.

Jsem trošku znechucená. Místo toho, aby to byl dokument, udělala z Nesvatbova Erika Hníková spíš reality show v hlavní roli s praštěným starostou, se kterým byla na jeho počínání podle mě domluvená. Je mi líto těch ponižovaných lidí co se na tomto pseudodokumentu účastnili.

Regular Ordinary Swedish Meal Time je v podstatě takový velice netradiční pořad o vaření. Naštvaný, majonézu milující švéd vám s pohledem upřeným do kamery vysvětlí jak co nejbrutálněji uvařit všechno možné od rybího filé až po čokoládový dort. Kromě kuchařů amatérů je to pořad vhodný i pro milovníky cizích jazyků, protože "kuchař" všechno vysvětluje in Swenglish. Pravdou je, že se celý koncept za celou dobu ani jednou nezmění, takže to pak působí trochu monotónně. Ale já těm klukům švédskejm dám i přes to čtyři hvězdičky, protože mi to padlo do nálady a jako jednorázovka mně to přišlo třeskutě vtipný.

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Mám ráda Poláčkův vypravěčský styl a Milan Šteindler tento večerníček posunul ještě o třídu výš svým skvěle ujetým hlasovým projevem.

Večerníček je pořad, který jsem sledovala pravidelně a u kterého jsem vydržela nejdéle, i když se na něj teď nedívám. Nejlepší byly staré večerníčky jako Krtek, Bob a Bobek, Zvířátka pana Krbce a Pohádky z mechu a kapradí. Ty moderní byly protivný a blbý.

Pro mě je tohle naprostá srdcová záležitost a možná nejlepší český film vůbec. Herci krásně vystihli Hrabalovy figurky, nejvíc se mi asi líbil strýc Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka. Film má úžasně poetickou náladu, spoustu vypointovaných scén a dobrých hlášek. Postřižiny pro mě spadají do kategorie "můžu je vidět znovu a nepřestanou mě bavit"