d-corso

S tímto skvostem jsem se jako malý parchant utkal v osmdesátých letech v našem místním, mírně obskurním, dnes už bohužel neexistujícím kině asi pětkrát. Odcházel jsem vždy mimořádně vzrušen. Modýlek parníku a jeho krkolomný průjezd vodopády, krvavá hostina piraní, natočená zřejmě u producenta doma ve vaně, exotické prostředí skleníků někde poblíž Stuttgartu! To vše přístupné a to za 10 Kčs do poslední řady. Byla to paráda. Nikdy nezapomenu.

Pierce Brosnan v roli trošku jiného agenta Jejího veličenstva, než jak ho známe z bondovské série. Nadprůměrný, neprávem opomíjený politický thriller.

Corbijnovi jsem po dílku o Joy Division (on potom všude tvrdil, že to bylo hlavně o Curtisovi...hmmm) nevěřil nic. Teda klipy točil pořád skvělý, ale celovečerní film? Nikdy! A pak dá tohohle Američana. Vidím, že takovýto filmy se dají pořád točit a že můžou být pořád skvělý a já z nich můžu mít pořád radost. Jako tehdy. S RobRoyem se neshodnu prakticky na ničem, ale poslední věta z jeho komentu mi mluví z duše.

Začnu tím, co mě na filmu okouzlilo nejvíc-střih-dokonalé, dále časové prolínačky a nakonec TERENCE STAMP. Možná jeho nejlepší role. To, co dokázal zahrát jen drobným pohybem tváře, lehkým úsměvem(obzvláště nádherné v tomto ohledu byly scény z letadla, kdy vzpomíná na různé etapy setkání, chování a v neposlední řadě smrti jeho dcery), je úžasné a mnohdy dojemné, ale především perfekcionistické. Jediná grimasa, jediný pohyb nevyjde nazmar. O skvělé doplňování hlavní postavy se starají Luis Guzmán, Lesley Ann Warren a pochopitelně Peter Fonda, který zde měl krásnou možnost zavzpomenout na 60. léta a svůj nejslavnější film. V malé "televizní" roličce se objeví i George Clooney.Steven Soderbergh je skvělý v tom s jakou lehkostí (a většinou se mu to podaří) točí filmy nejrůznějších žánrů. Na počátku-a posléze nikoliv v časové posloupnosti- byl v pravém slova smyslu nezávislý Sex, lži a video, posléze fantazie o možnostech, které Franze Kafku vedly k sepsání Zámku-Kafka, podle všech pravidel, ale přesto kvalitní "hollywooďárny" Erin Brockovich a Dannyho parťáci, atypický drogový thriller Traffic, naprostá(a mnou zcela nepochopená) úleťárna Hollywood, Hollywood a Lem, sice zcela jiný, než jaká je kniha, ale přesto nepřehlédnutelné ...ehm...SCI FI -Solaris. Před tímto pánem se nedá než-li smeknout klobouk. Na IMDB má tento film vysoce nadprůměrné hodnocení-70%. I přes slabší scénář si nemohu dovoli hodnotit jinak než za 5, správně by to ovšem bylo 4,5, což tu nelze. Ale Terence Stamp...

Netvrdím, že jsem došel naprostému pochopení a netvrdím, že jsem odhalil skrytou filosofii tu kterého. Vše na mě působilo dojmem zemitosti - tak, jak ji rozumím já - jednoznačnosti-.Nehledal a neluštil jsem symboly, přesto, že jsou obsaženy. Jsou však, dle mě, podružné. Ono totiž jedno malé nedorozumění může dojít fatálního konce. Ona si přeje, ale neřekne, je to totiž její očekávání. Ale očekávání je více, než-li vyřčené. Je podstatnější, je důležitější, má být odhaleno a vyplněno. On smýšlí příliš racionálně. Nechce se mu jet do prdele jménem Eden, když ona tvrdí, že chce být raději sama, aby mohla psát. Pro něj je to ulehčení. Vše je RACIONÁLNĚ vyřízeno, vysvětleno. Ne tak ovšem v oblasti očekávání. Ta není racionální.. Většinou.(Myslím, že je velmi důležité nepominout jeden z úvodních dialogů - tady je vysvětlení všeho, co tak mizerně klepu dokupy). Následuje msta spojená s výčitkami svědomí. Msta o to silnější, že již byla jednou provedena, ale na nesprávném. Antichrist je asi nejlepší film, který jsem viděl za poslední dva roky. Přestože neustále využívá a přejímá (Blue Velvet a vůbec Lynch je uspokojen nebo nasrán?), má v sobě cosi neodolatelného. Ten film je neuvěřitelně hrůzný. Vztahový horor.

Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co?

Relativně vysoké hodnocení jen kvůli mému oblíbenci Dariovi. Naprosto nedůstojné završení trilogie. Tři nádherné momenty nemohou v žádném případě spasit zbývající bezradnost a je mi doslova líto, že to musím říct, trapnost. To zklamání je natolik obrovské, že se mi nechce rozepisovat a srovnávat tento film se Suspiria a Inferno. To by bylo příliš bolestné. V kterési recenzi bylo napsáno "Mother of Tears’ Makes You Want to Cry". Bohužel musím s tímto názorem víceméně souhlasit. P.S. Nezbývá mi než věřit v Giallo.

Za tento film by měl Joel Schumacher pykat věky v tom nejtemnějším z koutů pekla a hrozně u toho trpět. A s přechodem do očistce by se ještě vidělo...

V tomto filmu se Batman setkal se svým největším a nejstrašnějším soupeřem, ale ani zdaleka to nejsou pouťoví šašci Two-Face a Riddler. Jeho jméno zní Joel Schumacher.

Myslím, že i Ian McEwan musel být spokojený. Takhle zdařilá adaptace se zase tak často nepovede.