d-corso

Marcus Aurelius chtěl Řím proměnit znovu v republiku, Commodovi se to moc nelíbilo a tak ho krapítek přidusil (uff) - Jiří z Poděbrad zastřelil pistolí Mauser Karla IV., zatímco Masaryk se nechal korunovat, ale Svatopluk ho za to přetáhl třemi proutky po levé hýždi. Úvodní bitevní scéna je skvělá a dá se jí odpustit i naprostá historická nesmyslnost (v druhém století ještě móda středověkých obrněných doplňků opravdu nezažívala pražádného rozkvětu), ale ten zbytek...císař v ringu (a nemám teď na mysli Commodova mladická [a dobře hlídaná] dobrodružství s gladiátory), potažmo Commodus, jakožto císař, žijící jen několik týdnů... Přitom jako fantasy by ten příběh nemusel být vůbec špatný.

Záhřeb vítá osvoboditele v uniformách Wehrmachtu, Bělehrad je bombardován Luftwafe. To vše v režii bosňana Kusturici, který si za tento film vyslechl zdrcující kritiku za propagaci srbského nacionalismu z úst "intelektuálů", kteří bývalou Jugoslávii dislokují na pobřeží Černého moře...

Všiml jsem si, že vše podstatné k filmu již řekl Tsunami_X. A ono není opravdu potřeba cokoliv dodávat, protože ty dorty byly skutečně upečeny. Tak snad jen - z toho filmu je smutno.

Ten film jsou vlastně takové strašidelné Zoufalé manželky. Lépe řečeno hodně strašidelné. A taky vdovy, když už jsme u toho. Zpočátku mi sice můj, zřejmě až příliš hluboce zakořeněný šovinismus napovídal, zachovat k této dámské jízdě značnou míru přehlíživosti, ta se ovšem postupně vytrácela, až zmizela spolu s prvním objevivší se jeskynní bytostí. A musím konstatovat, že takto hnusnou mrchu už jsem neviděl pěkně dlouho. Pokud bych měl být přesnější, tak tři roky. A pokud bych měl být ještě přesnější, to prvotní setkání proběhlo u filmu Vaterland-Lovecký deník. Rozhodně se mohu mýlit, ale padl na mě při sledování Descent takový pocit, že Kostrouni se přestěhovali do Apalačského pohoří.

Jeden z těch nejpovedenějších HELLmarkovských počinů - Swift je přítomen, triky se překvapivě povedly, velmi dobří herci...vlastně co víc si přát?

Tahle děsně nasraná krokodýlí maminka měla sežrat režiséra buď před samotným natáčením nebo v průběhu, což by možná bylo jak efektnější, tak efektivnější.

Süskindova předloha je nezfilmovatelná. Při převodu takto napsané a strukturované knihy do filmové podoby nelze dosáhnout dokonalého, ale pouze méně, či více pokřiveného odrazu. Ale Tykwer se opravdu snažil. V prvních dvaceti minutách se mu podařilo takřka dosáhnout až na onu dokonalost - pach jakoby se stal, vedle obrazu a zvuku, třetí složkou smyslového vnímání. Dále se však tato vzácná invence postupně vytrácí a dokonale bohužel vyhasíná v závěrečné scéně na rybím tržišti, u které jsem se nemohl zbavit myšlenky, jak skvěle by vypadala v režii Petera Greenawaye. Taktéž si nemůžu odpustit výtky na (podle mého názoru) zcela zbytečné filmařské zkratky v pasážích odehrávajících se v parfumerii Giuseppe Baldiniho a především v průběhu pobytu Grenouillea na Plomb du Cantal. Ovšem naprosto neodpustitelným prohřeškem je projev Grenouillevovy náhlé "lidskosti" v podobě flashbacku s první zavražděnou dívkou, za trapné podpory uroněné slzy. V tomto okamžiku selhávají tvůrci ve všech ohledech a naprosto nesmyslně touto hloupou úlitbou ničí veškeré dosavadní vyznění snímku. Přesto se ale domnívám, že se nejedná o pouze průměrný film. Nejde jen o opravdu mimořádné herecké výkony (minimálně u Whishawa a Hoffmana) nebo skvělou kameru a jistě stejně skvělou obrazovou postprodukci, protože nakonec nejvíce mě fascinovala odvaha, s kterou bylo tvůrci k námětu přistoupeno. Oni sice prohráli na body, ale je to prohra, která se cení.

Je rozhodně zábavnější sledovat 95 minut šutr ve zdi než tento opravdu unikátní (post)katastrofický kus.

Jeden z vrcholů české televizní produkce. Film, který by, po citlivém sestříhání a kvalitní obrazové postprodukci, mohl z fleku do kin. Nechápu jen jednu věc - proč Tosim nechápe jen jednu věc, a to tu, proč si snímek jako svůj projekt vybral zrovna Jiří Svoboda.

Ta příšera jakoby z oka vypadla hadici, kterou jsem v létě kropíval zahrádku. Už to nedělám. Bojím se, že by mě stáhla pod hladinu Bodamského jezera.