Segrestor

Vše je v tomto filmu gigantické. Zemětřesení, vlny, rty Karly Gugino, svaly Dwejna Johnsona a poprsí Saši Dudário. Tím by se dal omluvit kasting, prostě ať je vše mega. To beru. Jen mě mrzelo, že zase museli lidičky řešit osobní vztahy na pozadí epické katastrofy. Konkrétně rozvod. To nemáme jiné archetypy? Vždyť takový pár jsme měli už ve filmu 2012, ne? Navzdory tomu je ale třeba pochválit, že udatný hrdina nezachraňuje celý svět, na ten zcela nepochybně sere, a jde si jen za svým, totiž zachránit svou dceru. Během jeho snah sledujeme tu největší demolici na filmovém plátně a to ti je taková paráda, že nejde podhodnotit. 3D pecka! Vše ale sráží ten strašlivý patos na konci (nejen), kdy se hrdinové rozhlédnou z vrcholku hory po celé té zkáze a lakonicky poznamenají: "Tak, a co budeme teď dělat?" načež se v dalším záběru rozvine obrovská americká vlajka na rozbořeném mostě jako odpověď a oni na sebe významně kývnou, jakože ví...

Je to jako pohádka o třech bratří. Jeden blbej, druhej chytrej a třetí jen částečně blbej, ale hlavně strašně tvrdej. Společně tvoří dokonalý tým, ve kterém si navzájem vychytávají své slabé stránky (chytrej je zbabělej, blbej je ještě navíc nespolehlivej a ten silnej zas nemá obchodního ducha). Naprostým nedopatřením je stihne ta nehoda, že pálí jednu flašku za druhou a tak si na ně posvítí státní ouředník. Kluci do sebe nechají pumpovat olovo, ale nikdy nepadnou. Jsou drsní až za Yukon, tak povstanou a ouřadovi rozsekaj prdel, až mu z ní budou cáry lítat. Dosti řečí, všechno hezký jednou končí a filmu pereme pětihvězdy, neboť si to setsakramentsky zaslouží.

Šílený trilobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Nejsem žádný artový pičus, ale tady mi ta příběhová hloubka opravdu chyběla. Zatímco si v předchozí trilogii budujete vztah s Maxem (díky samozřejmě výbornému Melu Gibsonovi), zde jen prožijete jedno šílené dobrodružství s figurkou džíajdžou, jejíž osudy vám budou šumák už od chvíle, co sežere toho gekona. První mínus. A nabízí se další srovnání. Jestli někdo nadával, že v Dómu Hromu Max zachraňuje divoké děti, tady bude už vyloženě prskat vzteky. Další mínus... (záměrně se vyhýbám spoilerům, jen ať se každý podívá.) A mohl bych jmenovat dál, až bych se přes ty mínusy dostal k Odpadu. Má to ovšem i své silné stránky. Jedná se o určité inovace. Divocí lidé z postapokalyptických plání jsou perfektní, bubny a kytarista, bouře, exploze a výborné 3D jsou rovněž skvělou záležitostí, kino se vážně vyplatí. Ale co z toho, že? Dvě hodiny zíráte na kamion skrz oblaka prachu, on se po hodině a půl otáčí a jede zpět. Tac ól, folks. Všichni jsou blbci a vy jdete domů s nepříjemným pocitem, že jste zas naletěli na reklamu a projebali další dvě kila. Konečný verdikt: Z Maxe nezůstalo nic a boj o záchranu pěstebních dělnic nikoho nezajímá. Nakonec jen sledujete, jak (a teď už musím opravdu spoilerovat) skupina důchodkyň (tzv arcimatek) pobije hordy nabušených válečníků. A to je asi to nejhorší! To dovede fakt nasrat.

Jo jo, panic v podatelně... to už jsem párkrát viděl.

Taky se vám stane, že z ničeho nic zazvoní telefon a tam neznámá žena v nesnázích, která začne líčit své pohnuté osudy, vy jí stále nasloucháte, mezitím si řešíte své záležitosti - dojedete natankovat, vyzvednout děti ze školky, zamluvit dovolenou na Lipně atp., a ona pořád vypráví, třebas i někoho během telefonování zavraždí, a na konci dne už ji to zavěsíte se slovy, že jedná se o omyl, jelikož už baterie vašeho smartfounu svítí červeně, stejně jako vaše ucho? Mně tedy furt a tak jsem byl o to víc zvědav, jak tomu bude v tomto trihelu. Inu, můžu vám říct, že to nabralo úplně jiný směr, než jsem sám zvyklý a tak říkám, že je to kravina. To by se takhle stát nemohlo. Už ten trhavý, napůl indiánský, napůl downský, běh, který zde předvedl Chris Evans, stál filmu jednu hvězdu. Jeho nelogická reakce na telefonát, podobný výše uvedenému, je prapodivná. Ale, je to film, že ano. Nakonec se divák i pobaví, ale stejně cítí, že by to mohlo být ještě malinko lepší.

Shrňme si to podstatné. V seriálu se objeví Endželo z Kelly Family!!!!!!!! Teď kdejaký ufuňěný, opupínkovaný nerd s holčičím účesem má konečně svůj archetyp a seriálu napere pětku hned po příchodu ze školy. Jinak to není rozhodně zlé. Akce na seriál až neobvykle zdařilé, zápletky kupodivu také nečpí tolik takovou tou seriálštinou. Vlastně až na toho trapného mýtloufa v roli slepoňova sájdkyka je to celkem slušný komiksoseriál.

Pokud má někdo jen malé tušení, že v historických zkazkách o Druhé světové něco neštimuje, pokud zaslechl něco o tom, že by se Hitler paktoval se Stalinem, pokud myslí, že Stalin byl několikanásobně větší masový vrah než Hitler, dostane v tomto dokumentu konkrétní odpovědi s přesahem do současnosti, včetně upozornění na snahy takové skutky zakrýt. Co zakrýt, udělat ze těch zločinců hrdiny. Je to skličující "podívaná", nikoliv pro slabší povahy, ale vidět by to měli všichni. Po tomto dokumentu už pro vás Druhá světová nebude tak jednoznačně černobílá jako dosud, už si nebudete myslet, že největší zlo představovali němečtí náckové a proti nim šel odhodlaný svět bojovat za svou svobodu. Kdepak. Vlastně zjistíte, že to ve srovnání s Rusáky byli docela břídilové.

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota.

Moje hodnocení nebude rozhodně směroplatné, jelikož jsem původní komiks nikdy nečetl. Za mě byl pouze Čtyřlístek a Strážci, ale ti hlídali jen pevnou hráz socializmu a největší jejich akcí bylo metání drnů na řece s podobně ideově motivovanými děvčaty. Navíc jsem Avengers 1 dal tři a tento díl byl nesporně hutnější, tak by bylo mírně nablblé, kdybych dal stejné hodnocení nebo horší. Film je ve svém žánru rozhodně zdařilý, jistě nabízí znalcům předlohy zcela přesnou filmovou podobu - to jsem pochopil z chatrných výpovědí nadšenců, kteří to viděli přede mnou. Mně se rovněž líbila okázalost a celkem i dobrá přehlednost všech těch bitek, které snímek provázejí četněji, než reklamy na Nově. Schopnosti hrdinů byly předkládány nenásilně a s humorem a nepřítele si podávali jako tým, což se Jossi Whedonovi rozhodně povedlo. Vlastně bych měl sotva co vytknout. Mě však velmi štval ten ideový podtext, totiž jak američtí superhýros zachraňují nevinné Rusáčky, jak je tahají z těch ušmudlaných děr a za Chachara by i obětovali život. Dokonce i bytostně rozčilení nepřátelští mutanti - sourozenci náhle prozřou a s popěvkem "We're all living in Amerika, Amerika ist wunderbar" se přidávají k "druhé straně". I když, je pravda, že teď, v předzvěstí totální války Ruska vs. svět, může tento příběh vyznít mile a snaživě výchovným dojmem v duchu někdejších mírových sloganů. Ostatně, proč ne. Vždycky to tak bylo. Dále mi vadila hluchá místa, kde se žvanilo a plánovalo. Někde v prostředku filmu jsem měl co dělat, abych neupadl do REM spánku, a to navzdory poměrně skvělému 3D. Naštěstí jinoch vedle mě (už tam seděl, nepřivedl jsem si ho!) baštil svůj popkorn s opravdovým zaujetím, tak mi statečně bránil v usnutí. V tichých pasážích (nebylo jich moc) jsem dokonce zjistil, že mu píská v nose, nebyl tedy problém to dokoukat. Nemluvě o dvou chlapcích nade mnou, kteří v postavách v první půli filmu nadšeně a nahlas rozpoznávali své oblíbené herce. Dalším traumatem, které si z promítání odnáším, byl příšerný dabing. Dabing je sám o sobě zrůdnost, ale zde byl vážně na hovno. Vižna v podání Paula Betanyho namluvil někdo mnohem horší, než je Jiří Kvasnička - a to je, ruku na srdce, co říct. Na druhou stranu, celkem chvalitebný byl výkon dabéra Samuela L. Jacksona. Dokonce jsem zachytil mírné náznaky jisté černošské dikce, což je tedy povedené. Ale zpět k filmu. Co ještě dodat? Ke konci, i když vás čeká velkolepá bitva, možná nejvelkolepější, jakou jste kdy viděli, budete už mírně vysíleni vším děním předtím, až se zaradujete, že jste z toho kina vypadli a doma si pro zachování duševního zdraví pustíte narychlo staženou vidláckou komedii nebo černobílý artový snímek z Turína. Nebo klidně záznam ze sněmovny. Záleží, jak moc si budete chtít vyčistit hlavu sledováním žvanění těch nenažraných filcek, co si myslí, že nám vládnou, že řídí naše osudy, těch samozvaných superhrdinů České republiky.

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí.