Segrestor

Maléry pana účetního nikdy nebyly zábavnější. A šlo to i bez pitvoření a otřepaných gagů. Jo, kdyby tak tento hrdina takhle zrevidoval český berňák, to by bylo. No, nechat si jen zdát a dál platit daně jak kokot.

Zkratem zřejmě utrpěl střihač, když si vzal na filmové pásky křovinořez, v druhý ruce přehryzanej kabel a stál ve vodě v železných botách. No schválně. Hlavní dějová linie - sledujeme příběh agentky. Setká se v baru s nějakým týpkem, který ji pak mrdne popelníkem po hlavě, ta unikne a nasedá do auta s civilem, kterýmu pak v kostce vylíčí vše, co se dosud odehrálo - takže, najednou začneme čumět na sled dění jakýchsi retrospektiv a to nasnímané tak, jako by to byl hlavní příběh, což asi je. Uběhne asi hodina (toho vyprávění i filmu) a jsme zpět v autě, pořád někam jednou a Džína stále vypráví. Nuda jak v hradních protokolech anglické královny. Pak se to všelijak motá, sem tam bitka - jo bitky, ty jsou na celém filmu nejlepší, ale stejně tak nějak nechápete hlavní postavu, ani motivace jiných postav. Hemží se to tam samými celebritami, ale hovno z toho. Napětí ve filmu je nula, tak jakýpak zkrat, že ano? Z thrilleru zbyl jen zmatený, lehce akční film vylepšený jen tím, že zdejším Bournem je silná bojovná žena. A Bourne není vlastně dobré přirovnání. Bourne měl HOSIPA plně rozvinutýho, tahle hrdinka si vše pamatovala až příliš dobře a hlavně to musela do detailu říct tomu klukovi v autě (pičovina, že?), který pak stejně z příběhu zmizel jako pšouk ve větru, tak si pak stejně říkáte, co to jako mělo bejt, k čemu tam do psí prdele byl! Zkrátka nevyužitý potenciál, tak aspoň tři *.

U filmů podle skutečné události si vždycky představuju, jak herec celebrita studuje toho konkrétního člověka, kterého má ztvárnit. Jeho návyky, gesta apod. Tomáše Hanksovic poslali domů k Sullymu (ne tomu strašidlu z Příšerek a.s.) seděl s nimi u večeře, koukal s nimi na televizi (i když Tom ne, ten ne, ten furt zíral na Sullyho, co u té televize dělá), vykukoval v noci zpoza rohu postele nebo stál vatru v rohu Sullyovic kadibudky. Nastudoval úplně vše, včetně pozvednutí pravé nohy při prdění a mírného záškubu tváře při pití vodky. Eastwoodoj pak zavolal, že už ho má, ať spustí letadlo na vodu, že to prý spláchnou za jeden natáčecí den. Jelo se vždy na první dobrou, protože Hanksovic kluk to má prostě ve voku. Zbytek dotáhli ve studiu, upraveném na soudní síň. A bum ho, ke smutku Ladinovic prořídlého klanu dopadl film i zánovní airbus dobře. Vlastně, být napnutý jak Legolasův luk u filmu, o kterém víte, že dopadne dobře, je celkem vzácnost a zde, tím spíš, že se vlastně nic nedělo. No zkrátka skládka, peru tomu pětku jako v Rusku.

Jednu věc jsem nepochopil. Ehm, takže, pokud ve dvojce naznačí, že postapokalyptická společnost nutně potřebuje imunní děti na hormon, který léči pandemickou nemoc, proč je kurva v prvním díle zabíjeli v nějakým obludným labyrintu? Jako, dalo by se asi najít vysvětlení, ale to jsem z druhého filmu tedy nepobral. Proč jako měly projít takovou zkouškou, která je v drtivé většině eliminuje? K čemu byly ty zabité děti? Má snad léčivější hormon ten, který běhá nejrychleji? A to v případě totálního úhynu lidstva museli je fakticky eliminovat? Ve dvojce je pak tři prdele zbytečných dospělých vojáků a různých strážců... To je fakt unfér a divný. A dál, matně si vzpomínám, že konec jedničky naznačoval, že ten labyrint byl jen první kolo selekce, dál že budou hoši postupovat něčím dalším, ale to ani nyní zbla nenaznačili, labyrintovalo se jen tak mimoděk v klimatizaci a později pak v ruinách města, což je tedy chabá náhražka. Mimo jiné taky to působí, že první díl klidně být nemusel, nebo jinak, mohly to být dva různé filmy a ty by fungovaly, kdyby se to nějak zaonačilo. Vše ostatní tu celkem funguje. Trosky města a naháněčka zombiků byla fajn. Espozito a Gillen perfektní. Asi kouknu do knihy, nechci věřit, že by to byla chyba jen filmových tvůrců zejména scenáristů, tam je to asi na pyču mezi vakátem a tiráží. Uvidíme.

Po prvním díle nechci mluvit o nějakém třeštícím nadšení, ale přesto si dovolím poznámku, že se mi to velmi velmi líbilo. Vím, že to dokonce mohlo být lepší (víc drsnější, špinavější a jakože ještě víc realističtější), přesto přesně ukázalo to, co jsem vždycky chtěl - vidět ty příběhy ještě jinak, konkrétně víc realisticky. Starší francouzsko/německo/jugoslávská verze byla tehdy podmanivá, barevně přeexponovaná, příliš (až celkem naivně) romantická a v době naprostého strádání po žánru i filmovém dobrodružství byla obecně jako balzám na duši, i proto byla u nás takovým hitem - z nedostatku (můj názor). Některé tzv Vinnetůovky byly i celkem zdařile natočené (na tehdejší dobu - ovšem ty pozdější už stály za hovno viz Míšenka Apanači nebo Vinnetouův návrat). Ale dávno již tomu. Filmy dnes fungují už jen na bázi silné nostalgie. Je potřeba se od toho odprostit a při sledování nové verze nesrovnávat jak u blbejch. Svým způsobem je to v mnoha ohledech lepší. Výprava filmu je (kurva - na seriál) dechberoucí, načež i výkony indiánů(!) a indiánek(!!!) a dokonce i samotného Olčetrhenda. Zde bych vypíchl, že mu za celou dobu nepřeskakovala čelist, bral se z humorem (pravda, tato změna mě u tohoto hrdiny taky zaskočila, jeden Sam Hókins jako rozesmívač myslím stačí), zapadl do krajiny i děje, nebyl tak zkrátka až takový superman. Ale to oceňuji teď, těžko říct, jak bych ho vnímal jako kluk. Tehdy byl Lex Barker westernový Bůh od Santa Fé po Plitvická jezera. Ale jak říkám, nesrovnávat. A teď k pojetí samotného Vinnetoua, který se vždy jevil jako ústřední postava, ale tak tomu vlastně vůbec není. Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře se například skoro vůbec neobjeví, větší prostor dostane až na konci, kdy si trochu zaplave. Častokrát jeho postava funguje spíš jako tzv. deus ex machina, když to řeknu hodně blbě. Já ho měl každopádně vždy za staršího (dáno těmi filmy i gramofonovýma deskama, kde byl namluven Borisem Rösnerem), ale tady byl jako mladík vlastně ideální. Proto byl tak divoký a zvídavý. U staršího muže by taková divokost a mladistvá zvídavost působila blbě, museli by to pojmout nějak jinak. Je i dobře, že tento nový náčelník Apačů nebyl navlečen v tom příšerným županu s pruhy a nepyšnil se ani tou apartní čelenkou ze zmije. Je to samozřejmě o zvyku, ale už teď si troufám tvrdit, že byl super. Pravý indián, stejně jako jeho otec Inčučuňa. Ten byl jak vystřižený ze starých daguerrotypií z Divokého západu. Navíc skvělá příležitost pro Gojko Mitiče, který je čím starší, tím víc indián. Zahrál to skvěle a naprosto uvěřitelně. Ano, skutečně jsem chvíli zapomínal, že koukám na obyčejný německý televizní seriál. Chvílemi mi dokonce navodili matné vzpomínky na Tanec s vlky, což je samozřejmě fajn. Ten western mě tenkrát hodně bavil. Pro škarohlídy - zkuste si představit, že by se do takové nové rekonstrukce fiktivního Mayova díla pustili Češi. Už jen při představě obsazení mě jímá hrůza. A ty boskovické exteriéry.... Karel drogy, no to teda ne! Koment pro náročné čtenáře ještě doplním po druhém a třetím díle.

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec.

Trapnochechty na plné cecky. Asi nějaký gang z Kolídž humór... Děs, běs, utrpení.

viz koment od jedimik

Zíííív aneb Pojďme natočit akční film s tím, že tam nedáme ani jednu akční scénu.

To takhle cválal svobodný černoch prérií a liboval si, jaký je ten prezident Lincoln pašák, když nejenže vymanil z otroctví africké negry, ale udělal z nich i důležité úředníky a zákonodárce ještě týž rok. A tak policista Lincoln (jméno si vzal právě po tom prezidentovi), černý jak ebenové dildo, dává se dohromady s vietnamským kuchařem, mexickým rozparovačem, odkopnutým indiánem a ožralým zrzavým Irem, aby po boku ještě dvou zhýralých bělochů čestně ochránili majetek několika ukňouraných bělošských farmářů. Zní to jako vtip: přijde černoch, Mexičan, Vietnamec a indián do Irského baru a... Bohužel to není vtip. Je to sluníčkářská vize, jak by to chodilo na Divokém západě, kdyby se tak sluníčkově kokotilo už tehdy. Já se vlastně divím, že šestým statečným nebyl buzerant a sedmým operovaná trancka. Nakonec ale přece je z toho po čertech pěkná westernová střílečka. Tak sám nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Pocity jsou smíšené jako národnosti těch nejlepších kovbojů západu. Velmi to také zachraňuje padouch, pochopitelně běloch, v podání Péti Sarsgaarda, který ty svině prostě umí hrát. Dávám tři hvězdy, jelikož mi nebylo líto ani jediné smrti některého z těch sedmi, zatímco u té starší (pětihvězdičkové) verze s Yulem Brynerem jsem si je všechny pěkně obrečel.