gibbon

Kéž by se tak pod pojmem "japonská pošahanost" mohl nedůvěřivým představit tento ryze komediální seriál o tom, jak promrhat (mudazukai) mládí bez výčitek, zato, řekněme, s noblesou!

Přespříliš teatrální, zároveň ale v primární rovině velmi přesvědčivý příspěvek k tematu neukojitelnosti chtíče. Při aplikaci soudobého modelu televizně-filmové tvorby, by většina vedlejších postav mohla dostat vlastní seriál. Na ten o zakřiknuté asistentce režie v podání Nakatani Hitomi bych se snad i podíval.

Neokoukaně historické, promyšleně dramatické, lehce romantické, vysoce estetické, otevřeně erotické, intimně lesbické, nárazově komické, perverzně lidské a moc hezké.

Žádná oslava chorobné záliby v nakupování se nekoná! Toto nesměle intimní drama se může směle tisknout k Linklaterově trilogii "Before ...". Co ztrácí v dialozích, dotahuje Sakamotovou melancholickou hudbou a hlavně expresivní kamerou zároveň produkujícího Šundžiho Iwaie. Ten před ni po bezmála dvaceti letech postavil i protagonistku svého zlomového snímku "Love Letter". Jedno z mých nejpříjemnějších filmových překvapení roku.

Na tomto filmu je snad nejzajímavější, jak vzácná harmonie vládne v názorech uživatelů (nebo alespoň 'hodnotitelů') na něj. :) I já k ní přidávám svůj hlas.

Hlavně díky něžným filmům jako tento jsem si zamiloval korejskou kinematografii. Ano, dá se shrnout do jedné věty, zároveň se ale jeho poetika skrývá i v těch nejobyčejnějších větách, pohledech, obrazech. Ve své zlaté éře korejci takováto romantická dramata točili tak dvě roka, teď nanejvýš jedno za dva roky, ale dokud stále vznikají, a stále na mě dokáží působit stejně intenzivně, nestěžuju si... moc...

Tak tentokrát už se umíralo nesnesitelně dlouho...

"You're a woman of many parts, Pussy." :D

Je skvělé, když "videoklipovitost" může být jednou pro změnu předností. Vizuální dynamika není nebezpečná pro epileptiky, přímočarý příběh drží pohromadě, a hudba (precizně fanoušky dvojjazyčně otitulkovaná) je hlavním vypravěčem. Film volně navazuje na stejnojmenný seriál (obrázek na této stránce je z něj, zatímco záznam zde chybí - 6.5.2012), který byl pro mě nejpříjemnějším televizním překvapením loňského roku i hudební inspirací.

( - ) Film (respektive jeho předloha) neskutečným způsobem nahrává "lehce" politicky nekoretní teorii, tvrdící, že Japonkám je třeba odčítat 10 let mentálního věku. "Problémy", jež tu "středoškoláci" řeší i řešení samotná totiž patří do školy mateřské. ( + ) Kumazawa tu se svým týmem dokázal uplést z hovna bič a narozdíl od iritujícího anime, přede mnou film příjemně uhlazeně klouzal až do předvídatelného závěru.