Mulosz

Mulosz

Miloš Máca

okres Praha
bordelpapá z trafiky

homepage

39 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 16.1.2013  08:45

    Tento film krute pokousel mou trpelivost.

    • 14.1.2013  15:00
    Podnájemníci (TV film) (1976)
    *

    Jestli jsem nekdy na nekoho nemel nervy, tak to vzdy byla Ivana Andrlova. Jelikoz v tomto filmu dostava mnoho prostoru, o to vice me rozcilovala a cokoliv dalsiho na tomto dile bylo pro me druhotne. Jde o hodne subjektivni a jednostranny soud, ovsem verim, ze pro kazdeho divaka existuje alespon jedna osoba, ktera mu dokaze spolehlive znechutit cely film, jakkoliv by jinak nemusel byt spatny.

    • 9.1.2013  11:31
    Impuls (2008)
    *

    Solidni demence. Jedna hvezdicka hadejte za co.

    • 9.1.2013  09:02
    Boj o trůn (TV film) (2012)
    ****

    Pekny dokument, Petru Kvitovou mam rad pro jeji skromnost, lidskost a neskutecnou sympatii. Do hry dava uplne vsechno, zvlast kdyz reprezentuje CR. Obcas se ji nedari, to je pochopitelne. Musim vsak dat jednu hvezdicku dolu, nebot me velmi zajimalo, co dela protagonistka po vecerech, zda taky nekdy zije jako normalni clovek, jak vypada jeji (byt minimalni) soukromy zivot, co chlapi atd., misto toho ji autor prezentoval jako cestujiciho robota. A taky za Martinu Navratilovou, ktera se ani se svou krajankou neobtezovala mluvit cesky. K tomu ji autor mohl motivovat.

    • 9.1.2013  08:57
    Městečko (2003)
    ***

    Meliorační roury

    • 4.1.2013  14:41
    Kac Wawa (2012)
    odpad!

    Prvni hodnoceni a komentar. uz dlouho jsem nevidel tak spatny polsky film. Svou urovni a ladenim si nic nezada s ceskymi arcidily typu Po hlave do prdele nebo Ulovit miliardare. Po prvni polovine jsem uz pouze preskakoval na sceny, kde se vyskytovaly pekne zenske, coz byl ten nejvetsi umelecky zazitek z celeho dila.

    • 4.1.2013  08:44

    On je ten film dalsi vlajkovou lodi polskeho proudu zamerne kycovistosti, soucasne hojne zastoupeneho. Presne modelove schema, vse dotazeno ad absurdum (SPOILER: nahle setkani dvou homosexualu ten cirkus opravdu dobre podtrhuje - KONEC SPOILERU). Nic neni uveritelne a prirozene, vsichni a vsechno je jako ze skatulky, lidi jsou hezci a uspesni, realna Warszawa takhle nikdy nemuze vypadat, hudba lacina, autor se ani na chvili nebere vazne, ale pribehy presto dokazou byt kulervouci. Jakmile by se divak pokusil brat film vazne nebo nazirat na nej seriozni optikou, spadne samozrejme do kategorie odpadu. Mne osobne vsak tato odnoz soucasneho polskeho filmu velmi bavi.

    • 2.1.2013  11:00

    Nestydim se za to, jak me tato intelektualne nenarocna polska variace na Lasku nebeskou dostala.

    • 26.12.2012  12:55

    S brakfesťáckým dabingem hlasem Luďka Soboty a posunutím do roviny socialistického JZD dramatu neskutečná podívaná. Bez tohoto dabingu na hranici koukatelnosti a snesitelnosti.

    • 25.12.2012  18:58
    House of the Dead (2003)
    odpad!

    Neco tak tupeho uz jsem dlouho nevidel, a to se ve svete braku a filmoveho skvaru uz nejaky cas pohybuju.

    • 30.11.2012  08:42
    Amen (2011)
    *

    Jakkoliv strucny komentar, tak prvni. Uz me moc nebavi filmy typu "vezmeme rucni kameru, kasleme na nejaka pravidla, neco z toho vznikne a budeme to prezentovat jako vrchol umeni". Zpocatku se na tyto veci dalo skocit, dneska uz je vse prokouknuto. Kim Ki-Duk uz je peknych par let z formy. Kez by vznikl dalsi film jako byl treba Adresat neznamy.

    • 27.11.2012  09:13

    Vadim nebyl nic jineho, nez megakycar a neumetel. To, ze do svych filmu vzdycky obsadil nejakou koukatelnou zenskou, se kterou se zrovna v te dobe kulal v luzku, ho po umelecke strance nijak nevytrhlo.

    • 27.11.2012  09:09
    Zdivočelá země (TV seriál) (1997)
    *****

    Priznam se, ze jsem vcera po skonceni definitivne posledniho dilu skoro rval. Jedna se o bezkonkurencne nejlepsi cesky porevolucni serial, ktery si svou uroven drzel po celou dobu trvani, coz pro celkem 45 dilu neni az tak jednoduche. A zadny takovy serial uz nevznikne, jestlize CT bude sefovat vydedenec Novy a v natacecim planu budou figurovat veledila jako Ententyky, Vypravej nebo Zivot je ples.

    • 26.11.2012  09:16

    Spravne impotentni erotak. Taky mam z tohoto filmu zazitek z Brakfestu a plati to, co pise JFL. Toporny dabing byl skvely, ale to dlouhe valeni se po sobe samozrejme pri veskere snaze posunout nemohl. Coz neni chyba kluku z Brakfestu. Pro pobaveni i behem techto nekonecnych parodii na sex se divak musi chytat detailu, jako treba jak se behem asi 15 min. "sukacky" praseckarova zena neustale a zcela neoduvodnene olizuje:-)

    • 26.11.2012  09:09

    Napoprve pri pouhe domaci projekci jasny odpad a k nevydrzeni, ovsem na Brakfestu ve spravne atmosfere a s posilnenim par pivy ziskal ten film uplne jiny rozmer:-)

    • 23.11.2012  19:50

    Luxusni zakonceni Kachlikovych plodnych 70.let, co vice si na zaver dekady prat, nez film plny soudruzskeho schuzovani, proklamativnich hesel a tun betonu. Urovne kultovniho Okresu na severu snimek vsak nedosahuje, schazi mu predevsim obsazeni, na rozdil od osvedcenych Moucku, Beku, Langmilleru, Hanicincu ad. (kteri kde hrali, tam zdobili) zde vystupuji predstavitele druhe kategorie (ano, nespletl jsem se, i Benes mezi ne vzdy patril), kteri jsou tak toporni, az to boli. O rok pozdeji prispechal Kachlik jeste s jednim "zajimavym" dilem, i kdyz ne tolik budovatelskym - Pozary a spaleniste, aby ho pak na zacatku 80. let soudruzi uklidili k poslednim trem ne uz tolik "vyraznym" filmum a on mohl prepustit vedeni katedry rezie na FAMU svemu zdatnemu nastupci - nemene angazovanemu Jaroslavu Balikovi.

    • 23.11.2012  17:09
    Člověk není sám (1971)
    odpad!

    Dílo, které je vždy stěžejním bodem jakékoliv festivalové přehlídky československé normalizační kinematografie. Ač má „Člověk není sám“ tendenci hrát si na neškodnou a řemeslně slušně zvládnutou kriminálku, jednak toto není pravda a jednak jde o film velmi nebezpečný. Zcela totiž ve smyslu dneška legalizuje práci StB a tuto činnost vědomě polidšťuje. V tomto případě totiž staví příslušníka StB do role spasitele údajně politicky nevyzrálého výzkumného pracovníka, vše se odehrává s nepřesvědčivým šarmem, vtipem a bodrostí. Klíčovou roli v tomto záchranném procesu sehrává až nelidský kladná předsedkyně ZO KSČ v podání nikoho jiného než Jiřky Švorcové. Zvláště úsměvná je z dnešního pohledu její filmová stížnost, že ostatní kolegy všichni oslovují titulem a vykáním, jen jí křestním jménem. Je se čemu divit, bere tuto ženu někdo ještě dneska vážně? Režisér Josef Mach byl jedním z těch, kteří byli v 60. letech uklizeni do pozadí mnohem schopnějšími autory, avšak v 70. letech navázali na svou tvorbu z let padesátých, kde mu lze toliko přiznat jako polehčující okolnost, že filmy „Vzbouření na vsi“ (1949), „Rodinné trampoty oficiála Tříšky“ (1949) nebo „Akce B“ (1951) nepatřily mezi ty alarmující zástupce prvního období temna v československé kinematografii.

    • 23.11.2012  17:00
    Dvacátý devátý (1974)
    odpad!

    Jde v podstatě o přímého pokračovatele filmů mapujících pozici dělnického hnutí v československé historii, které byly natáčeny v 50. letech. Tvůrčí postupy se de facto nezměnily a památné historické věty z úst čelních představitelů strany zaznívají i ve filmech natočených v éře normalizace. To ještě posiluje tento hrůzný zážitek, který lze přetrpět jen s notnou dávkou sebemrskačství. Monumentální sedmdesátkové dílo tehdejšího aktivního funkcionáře, mj. i šéfa katedry režie na FAMU (!!!) Tondy Kachlíka. Pro zajímavost, jde o jedinou filmovou hlavní roli Miroslava Zounara, herce který byl vděčným typem k obsazování ve filmech s agitační tématikou. Nutno však říci, že při sledování jeho hereckého projevu nebolí tolik oči jako v případě jiných jedinců, včetně Zounarova syna Martina.

    • 23.11.2012  16:56

    Jiří Menzel byl jedním z těch, kteří se museli po své plodné dráze v 60. letech o desetiletí později ze svých úspěchů vykoupit, pokud chtěl vůbec pracovat, neboť jak známo, úspěch se neodpouští. Zvláště, pokud měl Menzel na svém kontě film „Skřivánci na niti“ z roku 1969, který již nestihl být uveden v kinech a byl okamžitě zabaven a uložen o trezoru. Důvod byl zřejmý – tak otevřená střelba do komunistického režimu je málokdy k vidění. Po pěti letech nedobrovolné pauzy byl Menzelovi nabídnut scénář Vojtěcha Měšťana a Rudolfa Ráže. Jiří Menzel na to vzpomíná: „Sešel jsem se s nimi a zeptal se jich, jestli by na takový film šli do biografu. A oni se přiznali, že ne. To se mi zalíbilo a navrhl jsem, že scénář přepíšeme.“ Ke spolupráci byl přizván Zdeněk Svěrák. Příběh se měl původně odehrávat na stavbě ropovodu, ale autoři jej přenesli na atraktivnější stavbu přehrady u Dalešic. I přes tuto dobrou snahu působí ústřední dějová zápletka filmu o mladém hodináři, který nalezl smysl svého života v těžké práci na stavbě vodního díla, značně schematicky a nevýrazně. Nutno však dodat dva velmi významné faktory. Jednak se v rámci normalizačních ideologicky zaměřených filmů jedná o relativně stravitelný snímek (na rozdíl od filmy soudruhů Steklého, Kachlíka, Balíka,Matuly, Tomana, Sequense a dalších) a jednak šlo o jediný umělecký prohřešek (či snad v tomto případě zvolme jemnější označení „ústupek“), neboť za dva roky již Jiří Menzel točí vynikající „Na samotě u lesa“ (1976) a další.

    • 23.11.2012  16:51
    Slepice a kostelník (1950)
    odpad!

    V anotacích k tomuto snímku se můžeme z několika zdrojů dočíst, že jde o nejostudnější film s Vlastou Burianem. I když se může toto označení na první pohled jevit jako relativní, neboť aniž bych někomu vnucoval svůj názor, vůbec nejsem obdivovatelem československé prvorepublikové kinematografie a filmů s Vlastou Burianem nevyjímaje, po absolvování tohoto snímku je skutečně zřejmé, že nic horšího už Burian natočit nemohl. Má jít o komediální a odlehčený pohled na vznik a rozvoj vesnického JZD a o sametové vypořádání se s těmi, kteří si užitečnost družstva uvědomili až pozdě. Výsledkem je však taškařice s neuvěřitelně se pitvořícími herci, v čele právě s Vlastou Burianem, kdy úsměv na tváři vyvolává leda úroveň a výsledný efekt tohoto díla, nikoliv už samotný obsah a záměr tvůrců vytvořit vtipnou komedii. Režisér Oldřich Lipský naštěstí svou reputaci napravil pozdějšími komediemi, které se u nás staly kultem, pokud však jde o pomocného režiséra Jana Strejčka, který bývá uváděn jako spoluautor, ten se posléze ještě prezentoval pouze režijním podílem na televizním filmu z roku 1971 „Svatba Krečinského“ a pak se zcela po zásluze ztratil neznámo kam. Ale u filmu jsem se bavil výtečně, né že né:-)

    • 23.11.2012  16:48
    Cesta ke štěstí (1951)
    odpad!

    Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout.

    • 23.11.2012  14:51
    Botostroj (1954)
    odpad!

    Karel Michael Walló byl další zaprodanec poúnorové filmové ideologie, ne však tak obecně známý a dostupný, jeho jméno utkvělo v povědomí výhradně „díky „ filmu „Botostroj“ z roku 1954. Všichni dnes již víme, jak se komunisté stavěli k hodnotám vybudovaných za první republiky, ne jinak tomu bylo i v případě světoznámého šikovného (a taky velmi lidského) podnikatele Tomáše Bati. Ten dostal v tomto snímku na frak maximálním způsobem a došlo k téměř stoprocentnímu překroucení jeho postavy, vlastností a fungování podniku. Na místo moudrého a laskavého člověka z něj film dělá stvůru, která mírou své lidskosti nedosahuje ani té nové továrny, jakožto neživého hmotného statku. Celé toto filmové zobrazení lže, až se mu od huby práší, a mně z něj bylo poměrně nevolno.

    • 23.11.2012  14:46
    Dva ohně (1949)
    *

    Václav Kubásek nebyl na československém filmovém poli novým zjevením. Snímky „Naši furianti“ nebo „Ideál septimy“ jsou dodnes uloženy v diváckém povědomí a čas od času vyplňují víkendové neatraktivní hodiny v programu komerčních stanic. V duchu prvorepublikového komediantství po válce Kubásek natočil známý film „Železný dědek“ s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Šlo o film poplatný režimu, leč ještě naštěstí s absencí explicitní propagandy. Za to o rok později již Kubásek přichází s dílem zvaným „Dva ohně“, kde tvrdě odsuzuje kapitalistického majitele cihelny a volá po znárodnění továrny, to vše se snahou schovat se pod chlapský film, v jehož středu stojí dva hrdí dělníci, do jejichž přátelství na chvíli zasáhne rozdílné politické přesvědčení. Jednoho z nich ztvárnil známý a velmi častý představitel soudružských rolí Josef Bek, s jehož žoviálním projevem má fanoušek bolševických škvárů čest se setkávat hodně často. Údajně šlo o herce, který byl vždy mezi kolegy velmi oblíben, viz různé patetické televizní vzpomínky, v kontrastu toho však stojí zážitky mého kamaráda doktora, který na něj jako ošetřující lékař nevzpomíná v dobrém, mj. i v pokročilém věku Pepíček furt slintal a plácal sestřičky po řiti, Pokud však jde o jeho herectví, nešlo nazvat jinak než laškováním a málokdy divák natrefí na film, kde by Bek alespoň chvíli nezpíval. Což je chvíli směšné, většinou však rozčilující. Co je však objektivně nezpochybnitelné, málokterý herec se v agitačních filmech objevoval tak často jako on. Kubásek, stejně jako např. Miroslav Cikán, se hrdě odhodlal pomoci slovenskému filmu v jeho zrodu, konkrétně v roce 1952 přispěl dílem „Mladé srdcia“ – filmem z prostředí rudných dolů, stejně laděným jako „Dva ohně“.

    • 23.11.2012  14:39
    Atomová katedrála (1984)
    odpad!

    Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie.

    • 23.11.2012  14:15
    Růžena (2011)
    *****

    Každý nový film Wojciecha Smarzowského je diváky i odborníky vždy netrpělivě očekáván. Ne jinak tomu bylo i v případě Róźi, ve kterém autor potvrdil své vysoké kvality, které dal najevo i v předchozích filmech Wesele (2004) a Dom zly (2009). Jeho nejnovější film není založen na složitém či spletitém příběhu, ale naopak na poctivé a zručné práci, která dokladuje, že v jednoduchosti mnohdy bývá největší síla. Marcin Dorociński je čím dál lepší. Neodpoustím si varování, u tohoto filmu si divák moc neodpočine, Zajímavost - na některých polských filmových kopiích byly dialogy slezského herce Mariana Dziedziela opatřeny polskými titulky. Nějak si nedokážu představit, kdybych já (také Slezan) byl hercem a museli mě překládat do češtiny:-)

    • 23.11.2012  14:11
    80 milionů (2011)
    ****

    Moderní dějiny Polska zaujaly v posledních dvou filmech polskou režisérskou stálici Waldemara Krzysteka. Po ambiciózním milostném dramatu Malá Moskva (2008), zasazeného do 60. let do prostředí sovětské vojenské základy v Polsku, přichází s neméně zajímavým pohledem na klíčové polské události 20. století. Tentokrát svůj příběh zasadil do divácky vděčného období vzniku Solidarity a následného vyhlášení vojenského stavu. Nejde však tentokrát o smutný příběh s tragickým koncem, Krzystek téma naopak ozvláštňuje velmi chytrým humorem, který neveselé události roku 1981 značnou mírou odlehčuje. Skupina pěti mladých lidí se v předvečer vyhlášení vojenského stavu rozhodne lstí vybrat z konta Solidarity ve wroclavské bance 80 miliónů zlotých. Stane se tak na poslední chvíli, neboť následující den má vláda účet zablokovat. Rozbíhá se pátrání po mladících i penězích, které jsou mezitím ukryty v biskupském paláci kardinála Henrika. I přes již zmíněné úsměvné situace, které přináší postupná gradace příběhu, se však z konečného vyznění celého díla nevytrácí to hlavní – protestovat proti komunistickému režimu bylo možné mnoha způsoby.

    • 23.11.2012  14:09
    Zabít bobra (2012)
    *****

    Zhruba čtyřicetiletý Eryk je bývalý voják, který si přichází odpočinout a načerpat nové síly na osamocený statek. Ve válce ztratil schopnost mít a projevit jakékoliv city či něhu. Zato neustále oplývá vynikající fyzickou kondicí, postřehem a schopností bystře reagovat na podněty okolo. Jediný kontakt s okolním světem má se záhadnou mladou ženou, která ho jednoho dne nezvaně navštíví, a s hlasem svého nadřízeného, který mu posílá vzkazy nahrané na magnetofonové pásce. Pečlivě vyprávěný příběh nejprve pozvolna odhaluje Erykovu značně narušenou psychiku, až nakonec vygraduje v dramatické finále a nečekané rozluštění samotné Erykovy existence. Jan Jakub Kolski je již od svého debutu Pohřeb bramboru (1991) ústřední postavou duchovního proudu v současném polském filmu. Zabít bobra se stylově velmi odlišuje od jeho dosavadní tvorby. Oplývá dynamickou formální stránkou, která jde zcela v kontrastu s pomalým a postupným odkrýváním informací divákovi. Přesto však ani z tohoto filmu nemizí ona pověstná Kolského duchovní složka. Kromě jako vždy zručné Kolského režie je hlavním tahounem filmu Eryk Lubos, herec dosud se objevující především ve vedlejších rolích zejména gangsterů a kriminálníků (mistr odpustí, ale má na to ksicht). V historii karlovarského festivalu jde o jednu z nejzaslouženějších cen pro nejlepšího herce.

    • 23.11.2012  14:04
    Lynč (2011)
    *****

    Každý, kdo v českých médiích alespoň trochu sledoval např. příběhy Pavla Opočenského či Karla Bašty, si nutně musí položit otázku, zda vražda vždy musí být činem, který si zasluhuje přísné potrestání. Co když oběť je člověk, který se sám trvale proviňoval takovými skutky, které alespoň ve vnitřních pocitech lidí dokážou následnou pomstu minimálně pochopit, ne-li částečně ospravedlnit? Konflikt psaného práva a nepsané morálky je hlavním motivem tohoto snad nejvýraznějšího polského debutu roku 2010. Znepokojující příběh šesti obviněných, protknutý flashbacky zkušenostmi se zavražděným šedesátiletým mužem, je zdrcující kritikou justičního systému a vzkazem, že u soudu ne vždy najdeme spravedlnost, už jen proto, že posedlost některých představitelů justice, poháněna vlastním egem, nezná mezí. Jako právník o tom něco vím. Klíčové role výborným způsobem ztvárnili Leszek Lichota a Wieslaw Komasa. Sečteno, podtrženo - nutno vidět.

    • 23.11.2012  14:01

    Mladý manželský pár Stefania a Brunon se těší novému bytu, který se jim v nelehké době podařilo získat. Jejich nadšení však přetnou tragické události 17. prosince 1970 v Gdyni, kdy je Brunon při cestě do práce bezdůvodně zastřelen komunistickou policií. Stefania nejprve zprávu o úmrtí svého muže považuje za vtip, posléze je však čím dál více přesvědčována o kruté pravdě. Společně s diváky je svědkem sílících protestů dělníků místní loděnice proti ozbrojeným manévrům socialistického režimu. Během nepokojů tohoto dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Po delší tvůrčí odmlce se Antoni Krauze (chtělo by to sem na čsfd doplnit do informací o filmu, jakož i další tvorbu tohoto režiséra) vrací se zpracováním jednoho z nejtragičtějších dnů polských moderních dějin. Jde o první převedení této události na filmové plátno. Bezchybná Krauzeho režie, jako vždy vynikající hudba Michala Lorence a soustředěný herecký výkon Marty Honzatko mají hlavní zásluhu na tom, že film ani na chvíli nenudí a rezonuje v divákovi ještě dlouho po závěrečných titulcích. Hlavní postava filmu, skutečná Stefania Drywa, byla celou dobu přítomna natáčení a přispěla k tomu, aby byl její příběh co nejautentičtější. Zásahy, které by pravdivý příběh falsifikovaly s úmyslem prvoplánových efektů pro diváka, byly eliminovány na minimum. Viděno na Lubušském filmovém létě v polském Lagowě za přítomnosti a velice zajímavé diskuze s Martou Honzatko. Zatímco u nás jsou divákovi cpány neustálá nereálná retra typu Pupendo nebo Občanský průkaz, ze kterých nakonec máme pocit, že se v té době žilo hrozně fajn, Poláci tyto smutné kapitoly svých dějin zpracovávají natvrdo a bez příkras.

    • 23.11.2012  13:44
    Kočičky (2009)
    ****

    Svěží debut Katarzyny Roslaniec zobrazuje priority současných -náctiletých dívek, jejichž svět je determinován prostředím neustále nově vznikajících masových nákupních center, odkud děvčata přejímají v závislosti na aktuální nabídce módních trendů a obsahu peněženky velmi zkreslená životní měřítka. Jako člověk z jiné planety se v této omezené společnosti ocitá nová dívka Alice, jejíž dosavadní nezkušenost s pohybem v tomto prostředí, způsobená nepříznivou sociální situací, ji staví před nelehkou volbu – přizpůsobit se navzdory minimálnímu zázemí svým agresivně vlivným vrstevnicím i za cenu ztráty slibně vyvíjejícího se vztahu s kultivovaným spolužákem anebo zůstat sama sebou - sice s posměchem okolí, avšak s čistým morálním štítem a mužskou oporou, která se pro toto nejisté děvče může do budoucna ukázat jako neocenitelná. Tato deziluze životního štěstí mladých dívek spadá svým poselstvím do současného velmi silného proudu polských filmů s výraznou sociální tématikou. Některé drobné detaily (zejména postava tlusté dívky vše kolem ní) však brání absolutnímu hodnocení.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace