Gimli

Potřetí to bylo pět až šest dílů velmi napínavé a potřetí to v závěru vyšumělo. Ale tentokrát byl ten závěr celkem důstojný pád , který se podařilo ustát. Celkově hodnotím Labyrint kladně, protože to hlavní, tj. tajemná atmosféra a napětí, se Strachovi daří budovat natolik dobře, že jsem ochoten přimhouřit oko nad těmi zbabranými závěry.

Snaha cílit na širší publikum je největší slabinou tohoto pořadu. Ty debaty jsou strašlivě povrchní a málokdy dojde k věcnému hlubšímu proniknutí do právě řešeného tématu.

Velmi blbé. Výstižně to okomentoval Psychor. Nemám, co bych dodal.

Dabing street s tím, jak přibývají epizody, dokáže proměnit neotřelý humor v trapnou uřvanost telenovel. Škoda, přeškoda!

Naprosto fascinující a daleko, předaleko za hranicí trapnosti a dobrého vkusu.

Zbytečné dějové linie, které jsou ve filmu snad jen proto, aby v něm byla zastoupena každá rasa, aby byl genderově vyvážený nebo kritizoval kapitalismus, ho natolik rozmělňují, že je velmi obtížné nechat se strhnout tím, o co jde především, tj. o Rey, Kyla a Luka. Ovšem i kdyby se člověk strhnout nechal, což se některým výborným scénám skvěle daří, tak i tato ústřední dějová linka je prošpikována značným scénáristickým neumětelstvím. Takže nejenom, že srdce puká nad tím, jak scénáristi zbabrali např. Luka, ale ještě se vám v té ráně vrtá naprostá neschopnost využít potenciál linek načrtnutých v předchozí epizodě (Reyini rodiče nebo Snoke). Zklamání.

Film není divadlo, takže to přehrávání a afektované herectví mě zde celou dobu rušilo. Zejména Richard Burton byl dost otravný. Pár vydařených scén a vtípků jsem zaznamenal, ale v kostce jde o takovou prostinkou kravinu. Třeba Deset důvodů, proč tě nenávidím, což je volnější adaptací této Shakespearovy hry, mě chytlo víc.

V dětství mě Včelka Mája bavila a vždycky jsem se těšil na další díl. Ale až jako rodič a biolog v jedné osobě jsem pochopil vzdělávací kvalitu tohoto seriálu, jejíž úroveň podle mě zcela s přehledem vyvažuje umělecké nedostatky díla! Jediné, co mi v tomto ohledu vadí, je to, že včely a některý další hmyz mají někdy 4 nohy místo šesti a že se Mája tváří, jakoby bodnutí žihadlem bylo pro včelu totéž co třeba pro vosu.

Bavil jsem se a v závěru jsem se smál nahlas. Skvělý Robert Vrba!

Myslím, že rozumím tomu, proč je mnoho lidí z Dunkirku nadšených. Samotný nápad s propletením tří dějových linií se mi líbil a vymyšleno to bylo dobře. Ale naprosto na mě nezabrala ta audiovizuální velkolepost a intenzita, protože jsem se prostě nedokázal identifikovat s alespoň některou postavou. Nolan přestřelil a charaktery potlačil tak moc, že mu zbyla chladná projížďka jednou válečnou epizodou, při jejímž sledování mi bylo úplně jedno, jak to s hrdiny dopadne. Díky té přehnané odosobněnosti mi taky dost vadilo to, co bych jinak přešel mávnutím ruky, a to naprostá absence krve. Je to paradox, který vlastně souvisí s tím nezájmem o postavy, protože bez krve ti vojáci vypadají jako nezajímavé figuríny.