pepua

Prvně je třeba upozornit na nepřesný popis v obsahu děje filmu. Hlavní hrdinka Babel není závislá na tvrdých drogách, ale mohla by se podle policejního komisaře stát, pokud nepřestane kouřit tu zatracenou marihuanu! Ale jinak je to v podstatě jedno, protože i po trávě se můžeš dostat do rauše, což je pro tenhle příběh podstatné... Film bývá řazen mezi gialla, o čemž by se dalo polemizovat, celkově je to ale každopádně naprostá bída. I když jedna ze závěrečných scén svým vyhrocením uspokojí, úplný závěr vše dokonale shodí skoro až do odpadu.

Stelvio Massi si při rozjezdu své později úspěšné kariéry režiséra polizzioteschi filmů odskočil k giallu a nejspíš je dobře, že jako režisér to udělal jen jednou. Po všech stránkách průměrné krimi, ve kterém se hodně telefonuje a mluví a postavy se jen přesouvají z jednoho místa na druhé. Příběh a jeho vyústění obstojí, i když jisté mezery v logice tam jsou. Podruhé vidět film netřeba.

Opět režisér, který prakticky nic nenatočil, opět herci, kteří sice zkušenosti třeba měli, ale příběhem se potácí jak opilej vrátnej potemnělou fabrikou hledajíc cestu zpět k východu (rozuměj nit příběhu). Renzo Montagnani sice nezapře svůj komediální talent, ale sem se to fakt nehodilo. Lokace pěkné, příběh vlastně zajímavý, ale to zpracování...

Zatímco ve filmu policie tápala ve tmě, režisér Pasquale Elio Palumbo (uvidíme, zda mi to tu povolí upravit, Helio Colombo by měl být pseudonym) byl zcela ztracený na své režisérské stoličce. Vyloženě nezáživné dialogy střídají scény, kde se má něco dít, ale vše je natočeno tak blbě a neumětelsky, že tenhle film klesá na samé dno žánru. Onen sci-fi vynález příběhu zrovna moc na zajímavosti nepřidal... Nezbytná dávka nahoty a umělé krve tu samozřejmě je, to ostatní je bohužel těžká nuda.

Vražda střídá vraždu, akorát nahoty je pomálu, ale brak je to docela zábavný, to zase jo.

Doktor Orloff baží po pomstě kvůli ztracené lásce a tak pomocí hypnózy přiměje postiženou dívku chodit a vraždit. Na to, jaká je to blbost a jak bez jakékoliv invence natočená, to bylo překvapivě docela zábavné.

Hlavní hrdina, stavitel protiatomových krytů je při vypuknutí jaderné války v jednom z oněch krytů náhodou zmrazen a probuzen o více než 100 let později. Ocitá se v dystopické společnosti v Sialu IV, krytu, který se nachází pod zemí. Lidé přenechali chod Sialu na androidech a sami si mají užívat štěstí a pohody. Jedná se samozřejmě o dystopické sci-fi, nemá cenu prozrazovat víc, než že konflikt člověka z minulosti s androidy je nasnadě. Konec je mrazivý, některé (až psychedelické) scény velmi vydařené, takže i přes chování hlavního hrdiny a především jeho těžko uvěřitelný vývoj doporučuju.

Ve srovnání s ostatními Margheritiho sci-fi výtvory patří tenhle jednoznačně mezi ty horší. Prostředí je sice podobné, některé scény snad i dokonce stejné, ale v tomhle případě je příběh tak neuvěřitelně blbej, že film nelze hodnotit alespoň jako mírně podprůměrný.

Šílený vědec toužící po moci, mutanti, mozky a jiné orgány, žhavé ženské androidky s luxusními účesy, tajná vesmírná základna, sci-fi autíčka a pistolky… Sice to vypadá, že Margheriti smíchal dohromady kde co, ale má to atmosféru. Člověk na to samozřejmě musí koukat s nadhledem, tohle nejde brát vážně.

Takže v Himalájích nejenom, že žije Yeti, ale je jich víc, jsou modrý jak Šmoulové, pořádně chlupatí a zlí. Svoji planetu si zničili, tak se chtějí přesunout na Zemi, ale nejprve tu jejich předvoj musí trochu změnit světové klima. Zápletka slibuje zábavu, ale je to brak ve všech ohledech. Prozatím za jednu *, až budu moct srovnat s dalšíma Margheritiho sci-fi veledíly, třeba pozměním.