my38k

Velké války v malém světě hmyzu podkreslené epickou hudbou vypráví krutý příběh přežití v krásné přírodě. Sršně mandarinské útočí na evropské včely, japonské včely, sršně žlutavé a ostatní hmyz, aby nakrmily svoje hladové larvy. To vše s klidem pozoruje buddhistický mnich obrněný svou vírou. Jako dokument to sice moc neřekne ale dobře se na to dívá.

Kdo s motorovou pilou zachází, motorovou pilou schází, aneb pokračování trochu jinak, místo drásajícího napětí trocha černého humoru, krve a pár lekaček, ale hlavně výborná směsice magorů všeho druhu. Pošuk s kůží na ksichtě se nemůže rozhodnou, zda víc miluje hlasatelku z rádia nebo svojí pilu a tak by je nejradši vzal do texaské trojky. Levák se třemi motorovkami si na stezce pomsty prořezává cestu doupětem rodinky kanibalů až k tanci s Koženou tváří, pěkně pila na pilu. Jestli se mi něco zařízlo do paměti, tak je to Denis Hopper nakupující motorovou pilu a pak jeho píseň o žních před závěrečným masakrem. Jen škoda že tu nebylo víc filozofických úvah na téma sex, pila a rodina.

Je hodně filmu o závodech aut, ale těžko se hledá nějaký, ve kterém by se soutěžilo v přejíždění mužů, žen, dětí a důchodců. V závodě budoucnosti spolu soupeří latexový Frankenstein a obhroublý Sly v mafiánském převleku, jako Kulomet Joe, na cestě je doprovází pár dalších karikatur a spousta úchyláren, ve stylu dne eutanázie na geriatrické klinice. Není to akční, nejsou tu tuny zdemolovaných aut a vystřílených nábojnic, ale zábava to je.

Ze začátku to bylo velké zklamání, protože jsem čekal historický film o prvním carovi,dobyvateli Kazaně, který to dotáhl až na vraha vlastního syna a ničeho takového jsem se nedočkal. Ale nakonec jsem zklamán nebyl, film zachycuje zajímavý souboj dvou mužů rozdílným pojetím služby bohu i ostatním. Na pozadí se mezitím roztáčí kolotoč mučení, poprav a šílenství, ve kterém má Ivan dost práce s vymýšlením nových způsobů poprav. Jeho neustálé čekání na konec světa, doprovázené patřičnými proslovy hezky kontrastuje s pasivním odporem patriarchy. Je škoda, že film neukazuje alespoň část carova mládí, aby nepůsobil jako úplný cvok, ale to je jen malá vada na kráse téhle exkurze do duše Ruska. Navíc po tomhle filmu vím, proč je mesvěd symbolem Ruska.

Jeden ohon co odstartoval hon, aneb co se stane když se sejde zmatený blond andílek, úča a psycholog, který ještě neodhalil úchyláka. Pošmourné dny v chladném Dánsku se hned rozpálí a ze souseda je vyvrhel. Ačkoliv nenávist vůči jednomu člověku a jeho pocity ztracenosti s filmu sálají, pár podivností v příběhu mi zážitek celkem kazilo. Už samo seznámení Klárky působilo hrozně lacině, ne že by se puberťáci v zemi kde se propaguje sexuální výchova a děti čtou pohádky o teplých princích nemohl dojímat nad erekcí v pornu, ale proč jí to hned ukazovali. Navíc téměř chybí jakékoliv vyšetřování. Konec filmu se závěrečným honem mohl být lepší, kdyby Madse alespoň postřelili, vysvětlilo by to kde přišel Le Chiffre o oko.

Šílenost ve které se to hemží kambodžskými zabijáky vyskakujcímy s kanálu a mnichy co předvádí kung-fu verzi skákání přes švihadlo. Ruský záporák v podání mlátičky Huese, hazí nepřátele krokodýlům, uzvedne Cynthii jednou rukou a přetlačí i gazík.A navíc se tu vyskytují nejhloupější vojáci v dějinách filmu, nechjí se postřílet kulometem který nikdo neovládá a odpálí dům když do něj vlezou.

Spojení krásné hudby a obrazu, doprovázené výkladem je opravdu výjimečným dílem. Abstraktní obrazce Bachovy varhanní hudby, roztančená příroda u Čajkovského Louskáčka a počátky života na Zemi podbarvené Stravinského Svěcením jara, svým pojetím tak zpracováním rovny jejich hudebnímu doprovodu. Musorgského Noc na Lysé, s její ponurou atmosférou tvoří jednoznačně vrchol filmu a výtečně kontrastuje s Schubrtovým Ave Maria, které film zakončuje. Nebyl by to ale Disney, aby, do filmu nezapojil také něco amerického. Čarodějův učeň v podání povinného Mickey Mouse, se jak zpracováním tak obsahem nijak nelišil od statní infantilní tvorby tohoto studia. Naštěstí mě tahle sladkost připravila na kalorickou bombu spočívající v Beethovenově Pastorální symfonii, ve které se to hemží jednorožci, pegasy a narcistnímy kentaury, které přikrášlují tlustí andílci. Po tomhle úletu vyvedeném v teplých pastelových barvách, mě už hroši tančící balet v Pontichielliho Tanci hodin nemohly vyvést z míry. Naštěstí zde hraje prim hudba a ta je vždy skvělá, takže stačí na chvíli zavřít oči a představit si to po svém.

Tenhle film si film si utahuje z filmů o zmutovaných obludách a i sám ze sebe. Žraloci co plavou nejen v písku.Neskutečně přehrávající Corin Nemec v roli pošahaného pořadatele festivalu, kterému žraloci žerou postupně tátu, kámoše, holku, právničku a křepčící mládež, hlavně když bude v černých číslech. Vraždící asitentka, dědek s plamenometem z e-baye a Brooke Hogan jako doktorka dopňují sestavu. Tenhle film je neskutečná blbost, ale zábavná blbost, jen se trochu obávám, aby někoho nenapadlo natočit létajícího žraloka.

Největší problém tohoto filmu je jeho název, protože kromě pár postav tam nic z Kočičích lidí nic není. Jinak je to dobře natočená pohádka, která sice nemá kdovíjak složitý příběh, ale skvěle to vynahrazuje zpracováním.

Byla by to hrozná nuda s trapným příběhem, kdyby nebylo záporáka Franca a závěrečného souboje kde kromě úderů a vrhání šipek předvede i skoky po lešení.