Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (48)

plakát

Tenkrát podruhé (2019) 

Nečekal jsem, že po odchodu ze sálu budu postrádat jak suchý kapesníček tak i dech. Bránice mi jasně dává najevo, že tentokrát jsem jí dal řádně zabrat a podle výjeků mých spolusedících jsem v tom nebyl rozhodně sám. Místy jsem měl pocit, že Nicolas Bedos mi musel koukat do hlavy a film napsat přesně podle mých představ. Daniel Auteuil je naprosto bezkonkureční. Doria Tillier zas éterická bytost co má kafemlejnek mlející železné špony místo pusy. A fenomenální Fanny Ardant? 70 let? Zřejmě už notnou dávku let zapomíná otáček listy v kalendáři. Za rytmu Yes Sir, I Can Boogie můžu říct, že La Belle Époque je směs romantiky, nádherného vtipu, dávky nostalgie a parádně vypreparovaného stylu, ze které se povedl upéct mistrovský michelinovský dort. Nemohu se dočkat až se znova s nadšením zakousnu...

plakát

Dobrý ročník (2006) 

Ani flaška fernetu by se nedokázala vypořádat s tou ohromně přesládlou chutí, která při sledování filmu rašila v ústech stejně jako Jackova kouzelná fazole. Přesto kouzlo romantiky mě záhadným způsobem minulo. Kdyby stopáž byla o 115 minut kratší, mohla by to být docela i slušná reklama na víno ale jinak... Jednou zhlédnout a pak rychle zakopat, zahrabat či jinak zbavit.

plakát

Medvěd Brigsby (2017) 

Při sledování toho filmu na vás čiší taková milá poetika, až to dojme. Vždy jsem měl rád filmy o natáčení filmů a Brigsby Bear není výjimkou. Hlavní postava James se dostal do nepříjemné situace, se kterou by se zřejmě těžce vyrovnával každý. Sám se rozhodne tuto životní kapitolu uzavřít po svém. Natočením filmu co by vrchol seriálu, ve kterém dá se říct, celý život vyrůstal. Originální příběh, který je krásně vyprávěn, nenudí ba naopak.

plakát

Love (2016) (seriál) 

Po tak dlouhé době jsem opět narazil na seriál, který mi totálně vyrazil dech ihned prvním dílem. Nedokázal jsem se odpoutat a první sérii jsem zkouknul, jak by řekli čtenáři, jedním dechem. Mickey ( Gillian Jacobs) je totální rebelka, která mě svým chováním a zjevem neuvěřitelně rajcuje a naopak Gus (Paul Rust), který v seriálu vypadá jako potomek Seana Penna a Woodyho Allena, mi hýbe žlučí. Prostě dvojice, kterou jednu vteřinu milujete a druhou nenávidíte. K tomu ten typicky falešně nadšený kalifornský život (znám jen z TV), prostě paráda. Jak se série blížila ke svému závěru, tak gradovala moje roztouženost po šťastném konci, o kterém jsem téměř do poslední minuty neměl páru, zda přijde. Nyní je čas se před druhou sérii nadechnout a zklidnit své nadšení do roviny znuděného diváka. Ach jaká to skvostnost!

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

Zde se divák dostává do těžké situace. Má film hodnotit jako samotný či jako součást nějakého velkého celku či dokonce obrovského universa? Těžko říct… Samotný film byl velice přívětivý, svižný vizuálně téměř dokonalý. Někdo může být rád, že tvůrci diváka oprostili od dlouhého povídaní v senátu na Coruscantu a raději se nechá opíjet efekty (ať už je to kraťoučký souboj na Snokeově lodi či jiná zbytečnost) a někdo to má zas naopak. Však opravdu má Disney takovou potřebu ukázat, že kašle na Lucase a na to co dokázal vytvořit. Film nemusí být dobrý hlavně, že vydělá. Věřím, že první dva díly nejnovější trilogie hnulo mnoha fanouškům žlučí a nyní stojí na rozcestí a neví, zda přijmout co nám tvůrci ukuchtili, nebo se stát rebely a mazlit se pouze s původní trilogií. Osobně se zřejmě prozatím nechám opíjet efekty, kterých ep. VIII měla více než dost a s nelogičnostmi a nezodpovězenými otázkami, kterých má tato epizoda také ohromný přebytek se vynasnažím netrápit - prozatím. Dva roky jsme čekali a přišlo toto, možná se dá říci - díky bohu, teď budeme čekat další dva roky s obrovským přáním, že Disney v příští epizodě bude více naslouchat Lucasovi a že uvidíme konečně Hvězdné války takové jaké mají být, což se samozřejmě s J.J. nestane. No, co se dá dělat. Oproti ep. VII velké nadšení. Teprve až uvidím znovu na DVD, začne to pravé hodnocení a trápení s otázkami.

plakát

Pasažéři (2016) 

Až na pár momentů je to vcelku jedna velká, nudná a totálně předvídatelná podívaná s vypiplaným vzhledem a vypiplanou dvojicí herců. Potenciál je nevyužitý a postava Fishburna příběh totálně zazdila do končin béčkových akčňáků. No, alespoň mám radost z ušetřených sto šedesáti korun.

plakát

Pouhá formalita (1994) 

Pro mě třetí setkání s maestrem Tornatorem, po třetí mě opět dokázal dojmout způsobem jako málokterý režisér. Pouhá formalita je dokonalý hon kočky na myš, který se tváří ze začátku jako klasická detektivka, jenž čaruje hlavně díky dialogům. Ale čím déle se divák dostává do hloubky příběhu, tím více zjišťuje, že se zde děje něco neobvyklého. Nic vám zde není naservírováno z lehkou pohodlností pod nos. Film divákovy nabízí více otázek než odpovědí. Otázek, o kterých budu s jistou ještě nějakou dobu přemýšlet.

plakát

Švýcarák (2016) 

Bylo by lehkovážné nepřiznat tomuto filmu originalitu, je očividná stejně tak jako jeho fekálnost a vlastně i nesmyslnost. Nápad udělat z mrtvého muže víceúčelový nástroj je super a je škoda, že film měl spíše potřebu více se zabývat filosofováním o životě a to ještě dost nešikovně. Vtipem to také extra nepřetékalo, ale pár momentů stálo opravdu za to.

plakát

8 žen (2002) 

Ze začátku to vypadalo na totální šílenost, kdy jsem čekal na příchod Hercula Poirota v obleku Willyho Wonky, to se naštěstí nestalo a příběh po čase, až na pár výjimek, nabral na vážnosti. Jednoduchá detektivní zápletka, která je příjemně vyprávěna s tím, že nechá diváka samotného pátrat po pachateli. Je to celé barevně nasládlé, sympatické a mile vtipné. Za břicho se ale zřejmě popadat nebudete. Největší klenot na tomhle filmu je jistě herecké obsazení, na které je převeliká radost koukat a zřejmě je to i jediný důvod proč se na film koukat opakovaně.

Ovládací panel
2 body