zoze

Nevlastníte někdo neuralizer? Po shlédnutí deváté epizody ho nutně potřebuji...

Nečekal jsem, že po odchodu ze sálu budu postrádat jak suchý kapesníček tak i dech. Bránice mi jasně dává najevo, že tentokrát jsem jí dal řádně zabrat a podle výjeků mých spolusedících jsem v tom nebyl rozhodně sám. Místy jsem měl pocit, že Nicolas Bedos mi musel koukat do hlavy a film napsat přesně podle mých představ. Daniel Auteuil je naprosto bezkonkureční. Doria Tillier zas éterická bytost co má kafemlejnek mlející železné špony místo pusy. A fenomenální Fanny Ardant? 70 let? Zřejmě už notnou dávku let zapomíná otáček listy v kalendáři. Za rytmu Yes Sir, I Can Boogie můžu říct, že La Belle Époque je směs romantiky, nádherného vtipu, dávky nostalgie a parádně vypreparovaného stylu, ze které se povedl upéct mistrovský michelinovský dort. Nemohu se dočkat až se znova s nadšením zakousnu...

Jak těžký život měly a nejspíše stále mají ženy na venkově v Gruzii, nám ukazuje tento nádherný snímek o ženě, která se snažila vzepřít zažitým tradicím, které vycházely vstříc výhradně mužům. Tímto filmem jsem si opět připomněl, do jakých výšek může lidská hloupost vystoupat. Příběh není pouhá řada výjevů ze života hlavních postav, ale je zajímavý a rozhodně nevšední a každopádně stojí za zhlédnutí. Sám doufám, že budu mít možnost se k Dede jednou vrátit.

Nolan nám chtěl ukázat, že i takhle se dá sestříhat film. Ale když vám pod nos přijde každá scéna, a to ať je natočená sebekrásněji, pětkrát z jiného pohledu, zabere to dost času a hodně to ubere na příběhu, do kterého se mi díky jeho “skutečné“ délce nepodařilo řádně zaplout. S postavami jsem taktéž neměl nějak velkou potřebou soucítit. Ale až na ten strohý příběh, díky kterému nedám tu pátou hvězdičku, je to natočené krásně. Ze vzdušných soubojů, náletů na pláž a podobných scén jsem se cítil dosti nervózně i přesto že jsem seděl v pohodlném sedle biografu. Jen netuším, proč ten Hardy nepoložil svého “větroně“ na pláž mezi své a nenalodil se ostatními, místo toho aby přistál tam, kde přistál. Zřejmě Nolan potřeboval svého mučedníka.

Na první pohled je tento film pouhé točení se v kruhu. Prezident se svojí skupinou „věrných“ stále cestují od domu k domu, kde diskutují s místními, zpívají a pijí a druhý den odejdou zase k dalšímu domu. Moc mi nedochází ani význam výjevů, které se ve filmu objevily. Přesto byly situace, u kterých jsem se pozastavil, jako například věšení obrazu při příjezdu prezidenta k prvnímu hostu, či kam se ve filmu poděly všechny matky a byl prezident opravdu obklopen svými věrnými, či spíše svými „vězniteli“. Takové otázky pro mě zvyšují kvalitu filmu a nevidím tedy film jako bezcílné putování po Gruzii.

Při sledování toho filmu na vás čiší taková milá poetika, až to dojme. Vždy jsem měl rád filmy o natáčení filmů a Brigsby Bear není výjimkou. Hlavní postava James se dostal do nepříjemné situace, se kterou by se zřejmě těžce vyrovnával každý. Sám se rozhodne tuto životní kapitolu uzavřít po svém. Natočením filmu co by vrchol seriálu, ve kterém dá se říct, celý život vyrůstal. Originální příběh, který je krásně vyprávěn, nenudí ba naopak.

Filmy typu dítě-zvíře-dobrodružství mi nikdy moc nebraly, ale zde jsem se mile překvapil. Tváři se to jako bedekr vegetariánství ale zároveň je to dobrodružství, které bude bavit i milovníka krvavé flákoty.

La familia mi připadal ze začátku jako zajímavý film. Ukazuje život na předměstí hlavní města Venezuely, zároveň je to o znovunaplnění vztahu otce a syna, jenž společně utíkají před smrtí. Otec je slušný člověk, který je nucen krást aby vůbec uživil sebe a syna. Bohužel po pár minutách zpomalí tempo někam hluboko pod bod mrazu a vy se například čtvrt hodiny díváte, jak otec a syn zedničí v nějakém domě, což u filmu který má něco málo přes hodinu je docela dost. Nebýt to tak utahané, nenudilo by to a byl by z toho krásný film.

Zde se divák dostává do těžké situace. Má film hodnotit jako samotný či jako součást nějakého velkého celku či dokonce obrovského universa? Těžko říct… Samotný film byl velice přívětivý, svižný vizuálně téměř dokonalý. Někdo může být rád, že tvůrci diváka oprostili od dlouhého povídaní v senátu na Coruscantu a raději se nechá opíjet efekty (ať už je to kraťoučký souboj na Snokeově lodi či jiná zbytečnost) a někdo to má zas naopak. Však opravdu má Disney takovou potřebu ukázat, že kašle na Lucase a na to co dokázal vytvořit. Film nemusí být dobrý hlavně, že vydělá. Věřím, že první dva díly nejnovější trilogie hnulo mnoha fanouškům žlučí a nyní stojí na rozcestí a neví, zda přijmout co nám tvůrci ukuchtili, nebo se stát rebely a mazlit se pouze s původní trilogií. Osobně se zřejmě prozatím nechám opíjet efekty, kterých ep. VIII měla více než dost a s nelogičnostmi a nezodpovězenými otázkami, kterých má tato epizoda také ohromný přebytek se vynasnažím netrápit - prozatím. Dva roky jsme čekali a přišlo toto, možná se dá říci - díky bohu, teď budeme čekat další dva roky s obrovským přáním, že Disney v příští epizodě bude více naslouchat Lucasovi a že uvidíme konečně Hvězdné války takové jaké mají být, což se samozřejmě s J.J. nestane. No, co se dá dělat. Oproti ep. VII velké nadšení. Teprve až uvidím znovu na DVD, začne to pravé hodnocení a trápení s otázkami.

Vězeňské drama, jenž se snaží odbourat všemožná žánrová klišé svým “originálním“ příběhem a nečekanými zvraty. Shot Caller nám předvedl svého hrdinu moneyho, slušného občana, kterého semlel americký nápravný systém a přetvořil ho na lidskou bestii a která i po pobodání několika spoluvězňů zůstává ctihodná a morálně ospravedlněná. Je to prostě slušný akčňák, který může vylepšit sobotní sezení u televize. Nic víc, nic míň.