zedemx

Sára Goldfarbová, zavislá na televizi, sladkostech, v důsledku toho i na prášcích na hubnutí a hlavně na rodině, kterou už z poloviny nemá. Harry, závislí na drogách, hlavně na heroinu. Marion je závislá na drogách, převážně na kokainu a Tyrone je nepovažovaný překupník drog, kterého vidíme neustále kouřit marihuanu. Ve filmu Darrena Aronofskyho je na těchto postavách znázorněna zpočátku lidská radost a odvaha něčeho dosáhnout. Harry s Tyronem chtějí být nejlepšími distributory drog ve městě. Marion je zamilovaná do Harryho a do obchodu taky spadne. Matka Harryho, Sára Goldfarbová se dívá na televizi, když v tom jí někdo telefonem oznamuje, že byla vybrána do její oblíbené show, přičemž se v ní začíná probouzet posedlost zhubnout do rudých šatů, do kterých se ještě před nedávnem vešla. Hned zezačátku je jasné, kdo je na čem závislý. Ve třetině filmu, kdy se dostáváme po pomyslné křivce dramatičnosti z bodu 0 na kladný bod 50 si leckdo řekne, že: „Být překupníkem drog je vlastně fajn záležitostí. Dají se tak přece vydělat krásné peníze a za ty bych eventuelně mohl koupit něco na to hubnutí.“ Jen co mě tahle myšlenky napadají, se suneme z bodu 50 postupně až do bodu -100. Tedy z příjemného do extrémně nesnesitelného. Radost a chlouba nám transformuje do paranoi, chtíče, nejistoty, zmatku, zoufalství a beznaděje. Technický scénář byl jistě založený na detailech, které jsou úchvatné. Většina záběrů byla statická, aspoň ze začátku se tak zdálo. Ústřední písnička od Clinta Mansella, která je přehrávána ve smyčce a po celé délce filmu, dodává vyjímečnou atmosféru filmu. Ruchy, z nichž mi utkvěl v paměti promáchnutí samurajského meče, jsou taky na výbornou. V hodně prostřizích z jedné dějové linie do druhé je střih z detailu na detail a příběhově dělají postavy podobnou věc (například kluci si píchají, běží smyčka detailních záběrů za sebou – rapidomontáž, pro navození atmosféry a hned na to běží smyčka, kdy paní Goldfarbová bere prášky a zapíjí to kafem). Za zajímavé obrazy považuji představy harryho a Marion. Konkrétně v buffetu s policistou a u večeře Marion a Arnolda. Mezi zajímavé prvky také patří rozdělení obrazu na poloviny vertikální i horizontální. Příběh vyústí všem hlavním postavám najednou. Máme možnost to vidět v krátkých prostřizích. Z počátku jsou prostřihy delší a světlejší. Ke konci jsou střihy rychlejší a obrazy tmavší. Marion kvůli své závislosti dělá to, za co by se jinak styděla. Sára je pod vlivem prášků a vnímá prostředí zkresleně. Tyrone je ve vězení, kde pracuje a uvědomuje si, co se stalo. Dochází mu, že je závislý. A Harryho vezou nemocnicí. Střihy jsou dramaticky poskládány tak, aby zprva nebylo vidět, kam se vyústění blíží. Až když slyšíme zvuk chirurgické pily nám dochází, že Harry o svou ruku příjde. Herecké výkony, konkrétně Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly a Marlon Wayans byly velmi přesvědčivé. Uvěřil jsem jim to, každou vteřinu. Bohužel ale nemám srovnání, protože jsem ani jednoho z herců neviděl v jiném filmu. Nejsmutnější na tom filmovém snažení pro mě bylo, když jsem se kamarádky zeptal, jak na ní film působil. Jestli to s ní nějak hnulo. Její odpověd byla, že se musí zamyslet. Že by drogy nikdy nebrala. Že si vlastně za to můžou sami. A pak dodala:“ Ještě, že se mi z cigaret nemůže nic stát“.

Další brilantní výkon Aronofskyho. Skoro bych si vsadil na získání Oskara za režii k tomuhle snímku. Výkon Natálie Portman byl brilantní, ale nebudu tvrdit, že nejlepší výkon v jejím životě. Ten jí ještě čeká v budoucnu. Opět perfektní hudba a zvuk, stejný zvukař, od kterého Aronofsky věděl , co očekávat. Mé původní obavy z filmu o baletu byly vyvráceny a mé původní očekávání se naplnilo.