Roseinka

   Jsem neskutečně šťastná, že 14.6.2015 jsem mohla být přítomna vystoupení českého národního orchestru pod vedením amerického skladatele a dirigenta Justina Freera spolu s irskými hudebníky a zpěvačkou při mém nejoblíbenějším filmu Titanic. Musím konstatovat, že to byl ten nejkrásnější filmový a hudební zážitek v mém životě. Soundtrack Jamese Hornera naprosto zbožňuji a slyšet ho naživo bylo nezapomenutelné.

   Nemůžu do teď uvěřit tomu, jak naprosto přesně se trefovali do filmu. To pan dirigent musí znát film dokonale. Hudba byla totožná s originálem a ve chvíli, kdy jsem se zažrala do filmu, tak jsem ani trochu nepoznala, že to je naživo. Už počáteční znělkou 20th century fox mě dostali do kolen. A první skladba na začátku filmu mi nahnala husí kůži a slzy do očí. Film jsem si díky orchestru užila jako nikdy. A to jsem ho za život viděla snad padesátkrát. Také díky tomu jak film dokonale znám jsem se mohla soustředit chvílemi jen na hudebníky. Strašně ráda sleduji, jak někdo hraje na tak úchvatné nástroje. Také umělecký projev pana dirigenta na mě udělal dojem. Bylo super ho sledovat. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo vyvýšené pódium. Přestože jsem seděla v první řadě uprostřed, měla jsem tu čest zahlédnout jen prvních pár řad hudebníků. 

   Co se filmu týče, tak ten byl v originálním zněním s titulky. Musím říct, že mě překvapilo, že český dabing je o hodně přesnější než český překlad titulek. Občas mě štvalo, že titulky pozměnily smysl některých vět, dialogů apod. Jelikož to bylo v HD, tak to bylo poprvé, co jsem si všimla neskutečně moc detailů, které jsem dříve nepostřehla ani trochu. Např. digitální postavičky na palubě lodi zde byly vidět naprosto přesně až to bylo komické. Ale nevadí. :)

   A bohužel se musím vyjádřit nechvalně k některým divákům. Více jak polovina lidí, ne-li většina, si dovolila přijít v neformálním oblečení typu - džíny, žabky, mikina, tílko, kraťasy apod. Byla by mi hanba se takto před národní orchestr obléct. Bohužel jsme patřili mezi menšinu lidí, co měla slavnostní společenský oděv. Spousta návštěvníků si asi myslela, že jdou do kina místo na umělecký koncert. A to nemluvím o tom, jak nevhodně fotili s bleskem v průběhu vystoupení nebo smskovali. A vrcholem všeho bylo, že se opravdu hodně lidi sebralo při závěrečných titulcích, kdy ještě orchestr hrál a šlo pryč!!!! Ani se nenamáhali počkat na potlesk....Vrchol neslušnosti, co mě strašně zklamal. Musím říct, že to snad bylo poprvé, co jsem se styděla za tohle české buranství. 

   Ale lépe na to nemyslet. Nenechám si zkazit jeden z nejkrásnějších uměleckých zážitků v mém životě. :)