Mkqp

Krásná hudba, krásní herci, pěkné prostředí, celkově vizuálně pěkný film, jenomže mě nebavil. Navíc se mi nepodařilo vcítit do hlavních postav, což je docela zásadní problém. I když se mi Hot Road nelíbil, tak mě zaráží hodnocení odpad!, neboť tak špatný film to vůbec není a i přes své mouchy beru toto hodnocení jako velkou urážku Hot Road. ■ Filmek je převážně o mladé nevyzrálé dívce hledající samu sebe a porozumění od druhých, přičemž je sobecká a sama hledá pro druhé porozumění těžce. Ta jednoho dne potká egem přeboostěného člena motorkářského gangu, kterého zpočátku nemůže vystát, ale postupem času se do něj zamiluje a zjistí, že vlastně není ani tak egoistický jak si myslela. ■ Hot Road je velice předvídatelný film s ohraným dějem, s nímž se drží v mírném podprůměru. S podobným námětem a průběhem jsou mnohem lepší filmy.

Příběh o adaptaci čerstvě vystudovaných kamarádů do života dospělých. Parta přátel se snaží najít svůj smysl života, přičemž někteří z nich si zpříjemňují nezajímavý život hraním v kapele. Meiko a Taneda se rozhodnou skončit v práci a skrze nedostatek financí a frustrace ze svých životů začne mít jejich vztah existenční problémy. Ty jsou však jen maličkostí, v porovnání s tím co je ještě čeká. ■ Při sledování pomalu plynoucího Soraninu jsem si opět začal všímat důležitosti každého pocitu, jenž zúčastnění cítili a to mě nutilo přemýšlet co ti Japonci dělají jinak než ostatní, že hloubka každé malé informace je na mnohem vyšší pocitové úrovni. ■ Když spojíš 0 a 0, tak dostaneš ∞. Zajímavá myšlenka.

Tento komentář píši bezprostředně po zhlédnutí a ještě s mokrýma očima. Velice zraňující zakončení rozjeté komediální první poloviny. Takto mě ještě žádný korejský film nedostal. ■ Bláznivý chlapík, jenž si po těžké životní události, aby tím zakryl bolestivé rány z minulosti, začne myslet, že je superman. Tento laskavý chlapík potká mladou nejspíše reportérku, která začne natáčet jeho příběh plný laskavosti a ochoty pomáhat lidem, při níž je ochoten nasadit vlastní život. Postupem času rozkrýváme pravou podstatu toho, proč žije tímto způsobem a co vše zatím stojí. ■ Více než jen zajímavý psychologický a pocitový film.

Temný a zároveň krásný příběh, převelice nádherný soundtrack, zajímavé postavy, poutavá animace, ale krátká stopáž ničí film jako celek, neboť se dost často a rychle přeskakuje. Já osobně mám radši pomalejší tempo vyprávění a značné urychlování plynutí děje mi tím pádem vadilo. I tak je ale The Secret of Kells jeden z nejlepších západních animáků co jsem měl možnost vidět.

Úchylný film při kterém začnete mít chuť olízat klávesnici. Špičák otevírá zajímavou otázku, jak by asi dopadli děti vychované despotickým a zvráceným otcem, který své děti a manželku brutálním způsobem sociálně izoluje. Děti vychované pouze rodiči, kteří neznají nic jiného než svůj dům, zahradu a dívku, která chodí obšťastňovat jediného syna v rodině. Chybělo mi více psychologicky rozvinutějšího pohledu na danou problematiku, ale jinak Špičáka považuji za zajímavou studii.

Tělo se představuje jako šikovný atmosferický thriller, při němž si spousta lidí na konci řekne: "To jsem vážně nečekal" a právě takové filmy mám moc rád. Narozdíl od některých mi příběh nepřijde vůbec překombinovaný a nevidím žádný důvod proč by někomu měl. Jak jsem zmínil výše, tak Tělo stojí na úžasné atmosféře, při níž je člověk napnutý téměř po celou dobu příběhu. Herecké výkony bych přirovnal k řemeslné práci, ne na venek oslňující, za to poctivé. Jen více takových filmů. ■ S tou jeho manželkou to nebylo někdy snadné. Je to řádný troller xD.

Film podle skutečných událostí s nasíracím efektem. Nevím jestli ten mladý soudce byl opravdu natolik arogantní i v reálu, nebo byl pouze úmyslně prezentován tímto způsobem, aby Présumé coupable v lidech utvářel celistvější a intenzivnější emoce s pocit hněvu. Já si myslím, že ve skutečnosti bylo mnoho věcí jinak, než se v onom filmu prezentuje. Práce soudců a právníků je velice složitá a těžká. Když se podíváme z pohledu exekutora, kterému bylo ublíženo a ukřivděno, tak vidíme jasnou nespravedlnost a pokud by vyšetřování opravdu probíhalo tímto způsobem, kdy se ignoruje jasně prokazatelný rozpor ve výpovědích a opomíjí fakt, že je spousta věcí jen domněnka bez prokazatelných důkazů, tak se mladý soudce opravdu neuvěřitelně provinil a bezesporu si zaslouží zákaz činnosti plus pár let za mřížemi. Musím se, ale zeptat. Opravdu probíhalo veškeré šetření tímto způsobem? Nemohlo být jinak? Spousta věcí mohla být ze strany obviňující ženy dobře promyšlena a ve spoustě tvrzení dávat smysl. Oni soudci a vyšetřovatelé pohlížejí na věc trochu jinak. My tu jasnou nespravedlnost vidíme, když se nás něco týká, ale oni to nevidí. Neví co vše onen exekutor v životě udělal a neudělal. Nevidí mu do hlavy a jeho svědomí. Neví čeho je schopen, či není. Vždy když vidím film, kde je napsáno podle skutečné události, tak si pokládám otázku kolik toho je jinak, než se skutečně stalo.

Phoenix je seriál, který hodnotit nebudu, neboť jsem s jeho sledováním skončil u čtvrtého dílu a pak jen ze zvědavosti proklikal pár dalších. Nemůžu si pomoct, ale neustále mě obtěžoval pocit, že sleduji telenovelu. Potom jsem se sám sebe zeptal, jestli chci v tomto duchu pokračovat a koukat na 26 hodinových dílů. Odpověď byla jednoznačná. Absolutně ne. Tím nechci nikoho odrazovat. Přece jen si každý udělá obrázek sám.

Opět jsem unikl mimo realitu, snil krásný a něžný příběh dvou mladých studentů, které rozdělí až smrt jednoho z nich a nechal se unášet proudem pocitů, s nimiž dokáží Japonci, tak skvěle pracovat. Asi se budu opakovat, ale znovu jsem byl u Japonského filmu dojímán těmi nejobyčejnějšími detaily a situacemi.

Obával jsem se, že sledovat seriál v němž hraje hlavní postavu Ye-jin Son, která mě dříve moc neoslovila, pro mě bude těžce zvládnutelné, ale šeredně jsem se zmýlil. Netuším proč Alone in Love dostal šanci zrovna teď, ale jsem nesmírně rád, že jsem jej nezavrhl úplně. Šestnáct hodinových dílů o každodenních věcech a problémech obyčejných lidí, přičemž jsem se ani jedinkrát nenudil a jen žasl s otevřenou pusou. Už po prvním díle jsem měl pocit, že pro mě tento filmový zážitek nebude obyčejným a nemuset jít do práce, neměl bych problém celý seriál zhlédnout na jeden zátah. Jednoznačně nejlepší jihokorejské drama, které jsem viděl. Opravdu nádherné dialogy, úžasná práce s postavami a neskutečně vyšperkovaná psychologie s charaktery postav.