Jilda15

Srdeční záležitost. Tenhle dokument nádherně prezentuje svět indie vývojářů, kteří se vášnivě věnují vývoji svých mistrovských děl. Korporátní kultura by zabila jejich kreativitu a uhasila jejich zápal, proto pracují na vlastní pěst. S každým z hlavních tvůrců velmi soucítím, obzvlášť s Edmundem. Jeho Super Meat Boy pro mě byl roky zábavou a hlavně inspirací pro vývoj vlastních her (inspirovat druhé, jak sám říká ke konci dokumentu, bylo i jeho záměrem). Nesmírně inspirativní lidi. Jonathan Blow, vývojář Braid - a to myslím v dokumentu řečeno nebylo - vyvinul tuto hru jako analogii ke vztahovým problémům a něčemu co jí řekl a nemohl ta slova vrátit zpět. Tak ten pocit manifestoval do hry - jenže se setkal s velkým nepochopením. Naštěstí byl jeho Braid startujícím bodem rozkvětu indie gamedev světa. Pak jsou tu Edmund a Tommy, vývojáři z Team Meat. Edmund od mala zvrácený horory jako Toxic Avenger a brutálností křesťanství (sám popisuje mrtvého ježíše krvácejícího na kříži na zdech u jeho babiček) byl nucen se nějak umělecky projevit. Udělal hry jako Time Fcuk a tu hru, kde je cílem ejakulovat masivním penisem do monstrozní vaginy. Jo, to pro něj byly časy. Pak se uklidnil, a udělal Super Meat Boye. Hra, kde velmi zranitelný kluk bez kůže potřebuje holku dělanou z obvazů, která ho nádherně doplní. Bohužel, pokaždé když ji získá, unese ji Doktor Fetus. Vydělal miliony dolarů za pár týdnů (po cca 600 dnech každodenního holocaustu pod nátlakem kontraktu s Mrkvosoftem) a až se vlny uklidnily, udělal hru o Oedipovském komplexu, kde malý Isaac přežívá ve sklepeních, dělá dealy s démony a anděly a kráčí vaginální stěnou svojí matky. Prostě, Edmund a lůno jdou k sobě. V dokumentu je vidět poklidnost vztahu s jeho přítelkyní, a to, jak k sobě pasují přesně jako Meat Boy a Bandage Girl. Tommy je jeho kamoš a programátor, zodpovědný za kódění naprosto dokonalého ovládání pro meat boye, pro které napsal vlastní engine, a za převádění Edmundovy tvůrčí vize do C#. Borec. Borec! A pak je tu .. jak se jmenuje? Zapomněl jsem. Na netu se mu běžně přezdívá "That faggot who wrote FEZ". 7 let vyvíjel FEZ, graficky a implementačně dokonalou hru o 2D klukovi, co si uvědomil, že žije ve 3D světě. A tohle jeho osvícení, jež nastane na počátku hry, zapříčiní fragmentaci celé reality té hry. Hráč pak musí dát celý vesmír zase do pořádku a nastolit rovnováhu. Byl do svého díla/dítěte tak investovaný, že na otázku, co by dělal, kdyby se nějakým nedopatřením hra smazala nebo zanikla, bez zaváhání odpověděl "I would kill myself... yeah. I would kill myself". Hluboká sonda do světa indie vývojářů, kteří jsou ochotni (jako správní umělci, kteří musí zvládat vše od programování, grafiky, pixel artu, přes nějaké to audio a video až po marketing) pracovat o samotě a v sociálním odloučení měsíce či roky, jen aby dokonale vyjádřili svoje niterné pocity. Prostě - krásný dokument, který navíc mapuje i životy, které hlavní hrdinové ovlivňují. - Pokud si někdy chcete napsat vlastní hru nebo jste už v indie, tenhle dokument je skvělý pro inspiraci, ale i uklidnění v těžkých nebo depresivních časech.

Unikátní a skvěle zpracovaný horor, opírající se o dobové záznamy, tehdejší mluvu a folklor. Psychologické napětí se postupně zvyšuje a je tak velmi stimulující, s doslova vyvrcholením na konci. Zajímavost: Ve filmu je možné vidět černou plíseň na obilí - Ergot. Houba, která tehdy parazitovala na obilí, z něhož se připravovala mouka/chleba, obsahuje LSD. Tehdejší lidé prostě jen tripovali - záznamy o symptomech posednutí se "náhodou" úplně přesně shodují s psychedelickým bad tripem. Salemské procesy byl tedy jen jeden velký bad trip s hodně ženami umírajících v plamenech. Není nad křesťanství. Spoilers: Husí kůže je nevyhnutelná, když si hlavní hrdinka přestane být jistá, zda se nezbláznila, po všem, co jí stalo a jde do chaty, kde se jí zjeví sám Lucifer a zeptá se jí "Wouldst thou like the taste of butter?". Emoce je umocněna tím, že si čarodějnice podle folkloru tloukly máslo z tuku malých dětí. Třeba takového jaké bylo na začátku unešeno starou seschlou čarodějnicí, co se o pár scén dále potírá máslem, a o pár scén dál jí zírá na její masivní mladá prsa malý nadržený synek. Go figure... Film je zpracován podle dobových deníků, takže například repliky dětí při posednutí jsou z nich převzaty.