fmash

Brutální a bez příkras. Nelíbí, ale fascinuje. Stylem (nikoli ovšem dějem) mi to připomíná staré Jarmuschovy snímky. 4½.

Já prostě nepobírám to roztrhané latexové přehánění, scény typu „paní, nesu vám psaní“ a umělé napínačky, jako když hlavní inteligent ani po třiceti ranách nepochopí, že mířit se musí zásadně na hlavu. Ale jinak musím uznat, že to má šťávu a najde se několik scén a motivů, které bych si s chutí pustil znovu (dům na křižovatce, závěr aj.). Sice tím hrubě nakrknu pěkných pár fulcifilů, ale přál bych si vidět nějaký solidní moderní remake.

Vtipné a nápadité, s nečekanou zápletkou. Jenom se nesmí moc přemýšlet nad logikou, protože kdyby se mělo laborovat nad tím, jestli by všechno nešlo zařídit mnohem snáz, žádná chata v horách by nevznikla. Až budu mít příležitost vidět kvalitnější kopii, možná k těm třem přidám jednu příšeru navíc.

Nemohu než potvrdit, že se jedná o velepomalou televizní inscenaci, dokonce jsem chvíli podléhal dojmu, že je to amatérský snímek. Ale nápad to není špatný, nálada obstojná a hlavní průser (kromě v tomto případě nepochopitelné stopáže) je macešský přístup k hlavní postavě, jejíž představitel dostal nevděčný úkol většinu svého času probrečet, prokřičet, prosténat, prořvat a prohekat. Docela zklamání. 2¾.

Přemýšlím, co bych na tomhle filmu vyzdvihl, protože zoufalí jsou herci, zoufalý je příběh, zoufalé jsou dialogy atd., ale ze všeho nejzoufalejší je scénář, který muselo psát aspoň deset lidí, přičemž si žádný z nich nepřečetl kousky svých kolegů. Takže jediná rozumná pochvala je za tu podivnou příšerku, jejíž projevy existence nicméně postrádaly veškerou logiku a byly, jak jinak, zoufalé. Někdo mi říkal, že je to nejdražší jihokorejský film. No toto... (Neodpustím si dodat, že jsem film viděl s opravdu, ale opravdu zoufalými toprovými titulky.) ½.

Podívaná pro staromilce, kteří snad dovedou lépe ocenit, že v tomhle filmu je všechno retro. Ale levitující paní se povedla a smát se té pitomosti dá.

Zoufale béčková první polovina, kde si, nebýt současného vzhledu prostředí, lze snadno představit letopočet s číslem 197 na začátku (dialogy, střih, neherectví); ale ani bych se necukal, protože ve druhé polovině se uvedené neduhy stávají podružnými a nechybí ani napětí, ani nápady.

Nomen omen. Opravdu zajímavý (a dlužno dodat strašidelný) začátek se bohužel zvrtne v chaotickou koláž motivů posbíraných po všech hororových koutech, takže se atmosféra postupně vytrácí a zbývá jen celkem slušná podívaná. Film sice intenzivně vzbuzuje dojem, že se za změtí nesouvisejících scén prostě musí skrývat nějaký hlubší význam, ale obávám se, že tam žádný není. Slušná řemeslná práce a promarněný potenciál. Bohužel to příznačné pojmenování neznamená, že by šlo o strašlivou podívanou, ale spíš o pouhou sbírku potenciálních strašlivostí.

Nijak objevná (spíš naopak) žánrová jednohubka. Na nic si nehraje, neotravuje a potěší svou přímočarostí. 3¾.

Až na výjimky docela vyrovnaná sbírka rozhovorů, takto podnětů k zamyšlení nad vlastním přístupem ke kultuře a k umělým výtvorům obecně. Množství definic kýče, z nichž, vzhledem k celkové nejasnosti hranic pojmu, se mi nejvíc zamlouvá ta, která za kýč označuje předstírání.