fmash

Opakovat zde strokrát zaznělou výtku, že se jedná o profesionálně odvedenou nudu, by bylo nošením lišek do Syrakus. Ve filmu vše jede jako na drátkách, vláda se stará, po uznání lačnící pizizubý blogger není úplně zlý, ale svou hloupou nezodpovědnou š'touravostí způsobuje všem jenom problémy... Neuvěřitelné je, kolik známých tváří se dá pro takovou konvenční blbost zlákat. Ano, takhle nějak by to asi vypadalo. Za to jsou dvě. Třetí hvězdička je za ten šimravý pocit, který jsem měl, když jsem si říkal, že takhle by měl vypadat pěkně realisticky natočený zombie film.

Naprosto pohodová hororová komedie pro nebojácnější děti, která naní ani třeskutě vtipná, ani moc strašidelná, ale zato je skoro pro všechny. To sice nezní jako kompliment, ale na druhou stranu – čekal někdo znepokojivou nezávislou podívanou? Čili ucházející zábava, normální upír (tj. dravá bestie lačnící po krvi), a nebýt nepříjemné podobnosti s Disturbií v první třetině, možná bych tam tu čtyřku mrsknul. 3½.

Děsná srágora. Avatar na sucho. Princeznu chci za ženu (tady se zarazím, abych řekl, že její role je zdaleka největší slabina filmu jak co do scénáře, tak co do výkonu). Animáky s roztomilými broučky z toho přímo smrdí. Ještě že neumím fyziku. Klišé (a fuj, snad i kýč!). Moc se v tom nešťourat. Atd., a v rámci proklamativního charakteru tohoto komentáře udržím i to svoje lehce nadsazené (proklamativní, cheche) hodnocení. Dost odlehčená pohádka pro děti, která baví (a třikrát hurá berserkrovským scénám, které snad úplně vymřely).

„Něco jsem viděla.“ Nebýt už opravdu křečovité snahy o nápodobu starého braku v poslední třetině, docela by to šlo. Šlo to i takhle, ale čekal jsem větší švandu. Nejlepší byl Baldwin a jeho píchačka, slušná hudba a pár solidních hlášek, z toho některých až mrazivě vážných. Kandidát na trojku, možná tomu ještě někdy dám šanci. Jo a nesnáším placky, na kterých je sice dabing, ale chybí české titulky. Hanba. 2½.

Po nějaké době (a poněkolikáté) zkouknuto a musel jsem to napálit ještě o jednu hvězdu výš. Nevidím v tom žádnou agitku na záchranu pralesů, jenom skvělou dobrodružnou komedii. Dokonale sednoucí hudba, dobrý Bruel, výborný Reno a božská Patricia Velásquez... No, bez ní by to možná nebylo úplně ono, mám pro ni fakt slabost, ale je to moje hodnocení, ne?

Takhle musí vypadat akční počin profesionálního točiče edukativních videí určených pro školení nových skladníků kancelářského materiálu. Jestli někdo dosud váhal, co to vlastně znamená, když dialog „šustí papírem“, jsou pro něj Psí vojáci něco jako povinná četba. Něco tak zoufale amatérského se jen tak nevidí, ale přesto se tam vešlo pár (doufám chtěných) vtípků, které pobavily a ve spojení s těmi nechtěnými to dohromady dalo docela roztomilou guilty pleasure. 2¾.

Hnusný hadry, hnusný účesy, drsný pohledy, podivně kudrnatý sekundantky, huňatý bobry (tady teda dost fabuluju), prachbídnej příběh v poloprázdnejch kulisách, ubrečený flashbacky... Prostě velkolepost osmdesátkový akce v plný parádě, jenom s tou podivnou nesrovnalostí, že je to akce z roku 2002. Přiznám se bez mučení, že jsem cítil nostalgii a celkem slušně jsem se bavil.

Ze začátku nuda, způsobená nadměrným očekáváním, jež však ani později nedojde výrazného ukojení. Popravdě řečeno si za tou čtyřkou moc nestojím, protože přes všechnu barevnost a několik hezkých momentů se ten zázračný svět nijak nevymyká „standardu“ toho lepšího, co lze vidět pod rukama nadanějších tvůrců na internetu i ve filmech v podstatě denně. Přeháním, ale ne zas tolik. Vlastně jsem měl celou dobu trochu potíže se bavit, ale kromě králíka na cracku, dvojčat s Krausovým obličejem, Šklíby a sem tam sexy Wasikowské se mi dost zamlouvala ta červená mrcha, obklopená na svém dvoře doslova falešnými zrůdami. Jenom se nám ta totalita tak trochu ztrácela pod nánosem laciných žertíků, eskamotáží, a v samotném (mimochodem k zblití přechytralém a degradujícím) závěru jsme se dokonce nepřímo dozvěděli, že po všech pitomostech je hlavní vrátit se k byznysu... Tak já nevím, opravdu jste si jistí, že někdo někde netahá za drátky? 3¾.

Kdo by snad čekal „duchaplnou“ viktoriánskou duchařinu, bude zklamán, protože duchů si sice užije dost, ale styl je krapítek jiný... Přes všechen ten mráz, co mi ho (nemálo) přeběhlo po zádech, jsem nedokázal zapomenout na skutečnost, že sedím v kině. U každé lekačky s přehulenou hlasitostí jsem si řekl „do hajzlu, co blbnou“, hyperstrašidelné dětské hračky a přepavučinovaný „manor“ působily přehnaně... ale co je nejhorší, celkově jsem postrádal jakousi vnitřní logiku a především pointu. Nebo, což nevylučuji, mám o pointě odlišnou představu. Abych nezapomněl: musím utrousit nějaké to moudro na téma Radcliffe. Inu, vypadá jako skřepaslík, jak se tam tak motá v těch botách na podpatku, s velkou dětskou hlavou plnou těch modrých kukadel. To tam zrovna mohli šoupnout Froda — a nejspíš by udělali líp. A ano, všechny ty vláčky, jak jedou nocí do Bradavic, obrazy na schodech a mlžná setkání duchů na nádraží mi dost připomínaly HP. Jestli to byl filmařský žertík, nebo přání otcem myšlenky na mé straně, je mi celkem fuk, já si nic takového nepřál.            Sem s nějakým závěrem, ať moc nekecám: skvělé lokace, které by samy o sobě utáhly polovinu filmu (což jim ostatně bylo souzeno), přehnaně pohádkové kulisy a sklony k primitivním lekačkám, obstojně hustá atmosféra (chvílemi jsem se, buď jak buď, bál jako svině), „nepadnoucí“ (až je mi ho líto) Radcliffe... možná, kdybych byl fanoušek žánru, dal bych čtyřku, ale tohle má být subjektivní hodnocení a já na to prostě nejsem. Nejsa fanoušek, musel bych v tom dostat zabaleno něco navíc — a to jsem tam bohužel nenašel.

Neokázale nekorektní, a i když se ten satanášův poskok občas chová jako naivka, docela uvěřitelné. Zajímavé pojetí, ve kterém se polopravdy halí do pravdy, aby byly stravitelné... většinou to bývá naopak. Nakonec budeme pravdu slyšet jenom od šupáků, kteří se jí budou zaštiťovat. Myslím, že se ta doba blíží. Milý film.