Stegman

Nejlepší epizody (*****): 8 (Tým), 12 (Antropologie), 15 (Identifikační kresba), 16 (Paprsek), 18 (Poslední odvolání), 20 (Duplikát). ______ Kvalitativně vyrovnaný seriál, ostatně jen 2 epizody považuju za podprůměrné (**): 5 (Střela) a 21 (Padělek). Některým dílům nicméně ublížily špatné herecké výkony a dabing, některým zase "akčnost" či "dramatičnost" některých scén. Kdyby se jednou natočil výpravný remake, jsem přesvědčen, že by to byl celosvětový hit.

Zda měly noviny odložit zveřejnění zprávy, je stejně zásadní otázka, jako ta, zda měla vláda odložit zveřejnění analýzy války. Dokdy? Než to bude bezpředmětné? U takové imperiální války, jako byla vietnamská, je utajování dat před veřejností zcela neobhajitelné, ale co v případě jiných válek? Co kdyby šlo v té válce o přežití národa? Např. zimní válka mezi Finy a Sověty: bylo by v jejich situaci správné zveřejnit informace o ohromných ztrátách a podlomit tak morálku vlastních vojáků (a v důsledku tak značně uškodit obraně vlastní země)? Těžko na takové otázky odpovědět, ale dokud si je naše společnost klade, tak to s ní není zas tak špatné. :) Pro zájemce o témata tohoto druhu doporučuju ještě: 32 utajovaných stran, Pan Jones, Občan Snowden.

Dokument vyniká mnoha naprosto úžasnými záběry z obou stran barikády, o tom žádná. A kdyby tvůrci z toho natočeného materiálu sestříhali 60minutový film, dost možná bych dal i plný počet. 90 minut bylo ale přece jen už trochu únavných (aspoň tedy na mě).

Chápu všechno to zoufalství plynoucí z bídy a korupce křížené s neschopností populace aktivně konat (o vládě ani nemluvě). Je ale rozhodně škoda, že tu nezazněl názor i nějakého spokojeného občana (nebo aspoň optimisty, kdyby se nikdo spokojený nenašel. :)). Třeba jen jako takový bonbonek na závěr, pro srovnání.

Pokrytecko-vlezdoprdelská óda, která se ani nesnaží přiblížit v čem tkví ta výjimečnost portrétovaného: když se totiž dotyčný nedá pochopit, je "neproniknutelný"; když není vtipný, je jeho humor "svérázný". Hotovo 20.

3. díl se věnuje vážnějším tématům, především vyjednávání se Slováky o nové podobě federace, resp. ústavy. Přes relativní neúspěchy tohoto vyjednávání tu nezazní na Havlovu adresu téměř žádná kritika, což někdo může brát jako důkaz tendenčnosti dokumentu. To by ale byl chybný závěr: ČSFR byla parlamentní republika, nikoli prezidentská. Za (ne)úspěchy tohoto druhu tedy mohla především vláda. To, že se V. Havel ve věci federalizace angažoval, např. přinášel do parlamentu různé návrhy, apod., to všechno dělal jen na základě svého smyslu pro odpovědnost. Umím si představit, že dnes zní taková motivace spoustě lidem cize (až podezřele), ale právě proto jsem rád, že se dokumentaristi rozhodli na to zaměřit: na princip, který nepřináší automaticky slávu, ale pro politickou kulturu má nepopiratelný význam.

Jednotlivé povídky: Narozené dítě *****, Velký zlý lišák ****, Dokonalé Vánoce *****.

Fila s Marečkem po projekci mluvili o tom, že si každý divák do filmu promítá to své. Z jejich slov bylo cítit, že jsou z toho trochu nešťastní (v momentě, kdy někdo jejich dílo šmahem odsoudí), ale i pobavení a smíření (protože díky tomu všemu humbuku se o dokumentu aspoň mluví). Za ty kvapné soudy si ale tím nejednoznačným vyzněním dokumentu můžou tvůrci sami; ne každý je ochotný rozumovat o filmu do nekonečna (zvlášť, když těch možných významů tu jsou celé přehršle). Pokud jde o to, co já o tom soudím, tak já za Filovou obdivuhodnou schopností přiznat si vlastní chyby vidím i omlouvání takových věcí přes čáru, jako je stalking, a to se podle mě fakt nedá zabalit do "krize středního věku" (jak to v podstatě udělal distributor). Myslím, že v dokumentu mělo zaznít, že takový "vnitřní konflikt" by si zasloužil už i péči psychoanalytika. (To, jestli Fila tu krizi nakonec nějak překonal, je věc druhá.)

S vtipem a nadhledem zaznamenané úsilí přinést kulturu a umění do prostor Pražského hradu, které byly do roku 1989 nevlídné, co do kulturního dění vlastně mrtvé a v mnoha případech i nepřístupné. Prakticky hned po příchodu V. Havla se uspořádalo několik koncertů, výstav, začalo se s rekonstrukcemi, Pištěk vymyslel nové uniformy Hradní stráže... Havlova odpověď na režisérovu závěrečnou otázku mluví za vše: "Na vizuálu záleží! Lidi na tom vidí, jak se i stát dá vést." - Když se ten přístup srovná s M. Zemanem, který se zapsal leda zbytečnými bezpečnostními kontrolami na nádvořích...

Věrně zachycená euforie prvních polistopadových měsíců: Československo se otevřelo světu, nové (svobodné) poměry byly všudypřítomné...✌ Bohužel to ale taky vyvolalo u některých lidí dojem, že V. Havel je nový mesiáš (viz scéna se stovkami dopisů denně). No a když pochopili, že prezident není všemocný a všechno se nezlepší ze dne na den, tak si z Havla pro změnu udělali svého úhlavního nepřítele (a někomu to vydrželo dodnes). - Vlastně mi to celé trochu připomíná situaci s K. Kramářem a jeho brzké "zklamání" z TGM a poměrů po převratu 1918, když se všechno v novém státě nedělo tak, jak si to Kramář vysnil.