HanaM.

Šílená mozaika o Warholovi z pohledu obyvatel jeho rodiště. Otec pop artu by určitě nebyl rád za takovou "folklór" prezentaci. Andyho vzdálená blonďatá příbuzná vyšívající slavnou Marylin. Boty od Warhola, které si Rusíni raději nechali na půdě a pak je vyhodili. Žena pletoucí si Warhola s Leninem. A hlavně nezapomenutelný poznatek: "Andrejko nebol homosexualista, Andrejko bol dobrý člověk."

Třeštíková točí rychle, střídá záběry, sama se moc neobjevuje - neruší film. Budí to v člověku dojem, že si s Katkou povídá sám. O to víc nakonec viznívá promlouvání režisérky do duše Katky lidsky. Souhlasím s názorem, že tenhle film je jako prevence užívání drog lepší než tisíc osvětových přednášek.

Francois Pignon je zase tady a možná ve svém nejlepším provedení. Komedie, která je navíc napínavá, chytrá a nebojí se dělat legraci snad ze všeho. Upřímně, nedíváte se teď na pozvání k večeři zcela jinak? Já ano.

Z Někdo to rád horké by se mohlo udělat i pět výborných komedií. Je to můj lék na špatnou náladu, má jediný vedlejší účinek - mám tendence lidi otravovat hláškami Dafné a Osgooda.

U nás mladí kluci loví bobříky, v Kolumbii musí získat srdce kočky, černou slepici a škapulíř. Nevím, jestli je to komedie o nezbedných klucích, dětské milostné drama, nebo podivná fantasy - a je mi to jedno. Je to krásný s ničím nesrovnatelný film. Okouzluje svou neotřelostí a zajímavě ironickým vzpomínacím humorem. Hraje si s magickým realismem a jeho osudovostí, tak dovedně, že nevíme, jestli ho oslavuje, nebo si dělá legraci.

Na tenhle film musíte mít tu správnou náladu, tedy melancholickou a zasněnou. Ja ji měla. Filmová esej mi ukázala krásnou, magickou Prahu plnou luceren, jazzové hudby a umělců. Prahu v děšti. Prahu bez turistů. Prahu, jakou neznám. Fíla sám řekl, že kdyby točil film o Praze dnes, vypadal by podstatně jinak. To je škoda, chtěla bych znát právě tu Prahu v mlze, kterou nám ukázal.

Krásný film s jedinečným jemně černým humorem o dospívání mladého chlapce. Kári tvrdí, že příběh Noiho znal, ještě dřív než šel studovat. Tedy režisér nehledal téma svého filmu, ale potřeboval nějak ztvátnit příběh, který nosil v sobě. Možná si to sugeruju, ale myslím, že to jde z filmu jaksi vycítit. Konec mě sice dost překvapil a zarazil, ale nějak k filmu patří.

Perfektní scénář, zajímavé kontroverzní téma a hlavně snaha režiséra dělat si věci po svém. Film s na toto téma a s podobným přístupem se měl natočit už dávno. Bezvadný je konec, který se nesnaží ani o "hollywoodskou bombu", ani o nějakou existenciální amorálnost.

Takové rokoko ve filmu, člověk je okouzlen spoustu barev, jemných cingrlátek, laskavého humoru, zajímavých osudů a nějak ho ani nezajímá, že herci se spíš podobají loutkám, než skutečným lidem.

Docela nechápu, že lidi považují tento film, za nenáročnou komedii, za "letní oddechovku" nebo "koketní psaníčko." Jasně, kdyby filmy voněly, tento by voněl létem. Navíc krásná Barcelona, španělské rytmy a spousta vtipných scén. Ale pod povrchem také příběh čtyř lidí, kteří zjistí, že spolu nikdy nebudou moct být, že to v co věřili, mohl být jenom sen. Krásný konec s Rebeccou Hall jakoby vystihoval obsah celého filmu.