HanaM.

HanaM.


10 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 17.9.2011  11:12
    Jáma (2010)
    ****

    Starý statek mezi hnusnými paneláky, kozy uhánějící po asfaltce kolem těch paneláků, kozy hrabající se v popelnici, charismatický starý muž se zlatými zuby, divný muž převlečený za Santu a hlavně - žena žijící se dvěma manžely - Absolut Ukrajina. Chtěla bych to zažít na vlastní kůži.

    • 15.9.2011  11:49
    Ocet (studentský film) (2001)
    ****

    Když se o někom chceme něco dozvědět, nejlépe je začít od odpadků a teprve potom se ptát na jeho stylovost. Co dodat? Neuvěřitelná absurdita. Nejvíc mi celý film vystihuje asi rozhovor Klusáka s hercem. Klusák se ptá proč si aktéři Faidry celý problém mimo jeviště nevyříkají, herec odpovídá, že to přeci není v libretu. A právě o to tady jde, koukáme se na něco "mimo libreto."

    • 8.9.2011  11:14
    Update (studentský film) (2010)
    ****

    Ano, ze začátku jsem měla pocit, že to bude jeden z takových těch intelektuálních filmů, které snad mají přímo za úkol zahanbovat moji inteligenci, všímavost a smysl pro detail. A upřímně - to, že jsem přízemní dívenka si raději připomenu v nákupním centru. Ale pak přišla pointa, která tomu celému dodala vtip i nádech nostalgie. Povedený dokument.

    • 7.9.2011  22:10

    Vždycky jsem o něčem chtěla napsat, že je to syrové. Ale k žádnému filmu se mi to slovo nikdy vůbec nehodilo. Tento film však toto slovo dokonale vystihuje. Atmosféru, plnou vlků, dravců a lidí, kteří se chovají ještě divočeji. Krásný, vizuálně i stylem vyprávění neuvěřitelně originální film. Jen Markéta mne zpočátku trochu iritovala, pořád jen mlčela a koukala, jako vystrašené ptáče, ale v pravou chvíli, přišla ta pravá slova. Konečně ženská, která toho moc nenakecá.

    • 5.8.2011  22:04
    Párování (TV seriál) (2000)
    *****

    Jak se může stát, že se tak úžasně propojí absurdní, neskutečně černý humor a zárověň velmi chyté a milé postřehy o vztazích? Když scénář píšou partneři...

    • 31.7.2011  11:16
    Čtyři lvi (2010)
    ***

    Dala bych určitě nejméně o jednu hvězdičku víc, kdyby mne první polovina filmu neunudila téměř ke spánku. Ale pak to přišlo, černý humor střídal ještě černější. Před filmem nám nějaká slečna říkala, že se tvůrci dlouho zavbývali výzkumem amatérských teroristů a přesně to jde z filmu poznat - některé příhody jsou tak dementní, že se prostě musely stát. A po všech těhle pitominách až dojemný konec - jediný hrdina se kterým můžeme alespoň trochu sympatizovat, jelikož se v slabších chvilkách zdá, že má mozek v hlavě (ano, pomineme tu scénu, kdy omylem vyvraždil své kamarády - to se může stát každému, že vezme zbraň naopak), říká kolemjdoucímu, ať všem řekne, že měl úsměv na rtech, šťastně se však rozhodně netváří, pak výbuch, spousta prachu a ticho.

    • 31.7.2011  11:00

    Možná jsem ty chytré odkazy nepochopila, ale pro mne to byla jen nuda. Plná sympatických a tak akorát známých herců, ale pořád nuda. Jediné, co mne opravdu zaujalo, bylo to, že měli lesbičku na vaření - inspirující.

    • 30.7.2011  15:00
    Půlnoc (studentský film) (2010)
    ****

    Hledala jsem nějaké informace o terapii tmou a zjistila jsem toho mnohem více. Existují lidé (říkejme jim raději Darkeři), které baví odpojovat vesnice, či města od elektřiny. Potom jsou lidé, kteří velmi přemýšlejí o tom, že elektřinu považujeme za samozřejmost, a že by bylo dobré si ji více vážit, někteří tito lidé navrhují podobné věci jako Darkeři. Zajímavý nápad a hezky propojené různé roviny filmu.

    • 29.7.2011  17:45
    Nemocnice (1977)
    ****

    Dnes na internetu čtu, že v Polsku zemřel lékař na přepracování, hned jsem si vzpomněla na tento dokument. A doktora, který po propracovaném dni popisuje, že doma často chce zavolat do nemocnice, že je nemocný, ale lidi by čekali. Kieslowski prý hledal prostředí jak vyjádřit téma bratrství (tedy vytvořit jakousi dokumentární obdobu i předpodobu Tři barvy: Bílá) a zaujalo ho právě prostředí týmové práce v nemocnici. Tohle jsem však ve filmu pocítila jen jednou, když se jeden z pacientů dostal do mdlob a začal se kácet k zemi.

    • 29.7.2011  17:28

    Každá mluvící hlava má říct, kdo je a čeho by chtěla dosáhnout. Geniální nápad i účastníci - od mimina, které neřekne vůbec nic, až po stoletou paní, která by chtěla žít ještě co nejdéle. Film pro mne v poměru čas a obsah zatím výtězí nade všemi jinými. Neskutečné kolik lidských myšlenek a tužeb se může vejít do 16 minut. Tak tedy lidstvo, kdo jsme a kam jdeme?

    • 29.7.2011  17:21

    Shakespeare, film noir, kapitalismus, socialismus, severská země a zmrzlina. Zní to trochu, jako kdyby pejsek a kočička dělali dort, ale výsledkem pro mne byla jedna z největších filmových lahůdek. Jak to vlastně bylo z Hamletem, kdo vlastně byl a kým by byl v dnešním světe. Na to Kaurismäkihi nabízí zajímavou odpověď. Hamlet totiž podniká a jeho rodina vlastní výhradní monopol na výrobu gumových kachniček, láska k Ofélii se točí jenom kolem toho jednoho (ano, přesně toho) a s tou vraždou jeho otce to taky možná bylo jinak. Nezapomenutelná scéna - smutná finská píseň, a krásná Kati Outinen padající do vany s gumovou kachničkou. Jeden z nejsilnějších filmů z letošního Uherského Hradiště.

    • 20.7.2011  20:43
    Červený trpaslík (TV seriál) (1988)
    *****

    Kde jsou ty časy, kdy mne spolužák zdravil Rimmerovým salutováním a já to brala jako výraz úcty? Ten příběh vám v hlavě vytvoří jakousi zvláštní nezaměnitelnou realitu - aspoň tedy já bych ji nevyměnila za nic jiného. A pořád věřím, že Rimmer ty důstojnické zkoušky udělá.

    • 20.7.2011  20:35
    Pýcha a předsudek (TV seriál) (1995)
    *****

    Asi nejlepší a nejvěrnější adaptace jakékoliv románové předlohy, a přesto v minisérii najdeme spoustu nových nápadů ještě víc vyšperkovávajíchích knihu. Jako snad jediná adaptace Austenové si uchovává to hlavní - ironický až lehce satirický pohled na hrdiny a jejich povahy. Ale konec pseudointeligentních řečí, pojďme na srdeční výlevy. Slyším šustot šatů dam, představuji si jak asi chutná čaj, který popíjejí, a jak asi voní vzduch na anglickém venkově. Koukám na krásný úsměv Lízinky a Darcyho podivné a tak neskutečně dráždivé pohledy. Bavím se úžasnými dialogy, které si vyměňuje Elizabeth s Darcym - (člověk si říká, jak hezké je čerstvě se zamilovávat), nebo pan Bennet s paní Bennetovou (člověk si říká, jak děsné může být dlouholeté manželství). Ehle (Lizzie) a Firth (Darcy) vnesli do všech těchto šustících krajek a čajíčků neskutečně silnou chemii (ta se jim ostatně nevyhnula ani v osobním životě). Těším se znovu na DVD na ten jedinečný zážitek - už po osmé...

    • 1.7.2011  17:11

    Nejsilnější filmové poblouznění - nenápadně se člověku vkrade do srdce, sevře jej a odmítá opustit. Měla jsem svoje naivní představy o morálce a lásce, a pak přišel Michalkov a ukázal mi, že lásku můžeme cítit i když jsme šťastni s někým úplně jiným, nebo chceme zničit její rodinu i život. Že ten, kdo byl kdysi romantikcý hrdina, může být i ten nejhoší zloduch, ale romantickým hrdinou být nepřestává. Že ze zla vznikne zase jenom zlo. A taky, že když si chceme podřezat žíly, musíme si dát ruce do teplé vody. Pořád se sama sebe ptám, kdo je ten ukŕivděný klaďas a kdo stalinský vrah a vtip je v tom, že nikdo a oba a znovu nikdo a oba. Proč točit dramata plná patosu a hysterie, když si ze zdánlivě bezvýznamných detailů na poetickém ruském venkově postupně poskládáme to nejhlubší lidskou tragédii.

    • 16.6.2011  21:57
    Skins (TV seriál) (2007)
    *****

    Po zhlédnutí první série - aneb mé chaotické postřehy a dojmy: Geníálně natočeno, medailonky hlavních hrdinů do nichž se vždy nenápadně a jen tak mimochodem zapletou i osudy těch dalších. Úžasná kamera. Syrově vystupňované emoce. Zajímavý propletenec citů a necitů (slovo necitů je zde velmi důležité). Chytré a vypointované dialogy. Skvělí a charismatičtí herci. Tak si po těch všech superlativech říkám, není to na teenagerský seriál tak trochu mrhání?

    • 12.6.2011  19:13
    Dempsey a Makepeaceová (TV seriál) (1985)
    ***

    Už si moc nepamatuju děj seriálu, ale vím, že jsem ještě dlouho po tom, co ho odvysílali, jsem chtěla být policajtka jako Makepeaceová (mimochodem úžasné jméno).

    • 4.6.2011  20:29
    Řím (TV seriál) (2005)
    ****

    Morálka starého Říma byla tak pokleslá, lidé se chovali tak prapodivně a já jsem si říkala, že to nemůže žádný film, nebo seriál pravdivě zobrazovat. Ale Řím právě z tohoto udělal svou přednost. Četla jsem hodně knižek o tomhle období, a to, co někteří považují za zbytečné krváky, je bouhžel docela realistické vyobrazení. Jen tak mimochodem, James Purefoy je první Markus Antonius podle mých představ - krutý, rozhodný, hravý, odvážný a chlapský.

    • 10.5.2011  23:37

    Bacha na spoilera! Ano, můžeme říct, že se Woody Allen opakuje, ale když ono je to pořád tisíckrát lepší, než něco nového od kohosi jiného. Tak proč si zase znovu nepřipomenout, že jsme všichni neurotici, nemáme inspiraci, vztahy máme trhlé a ještě se nám hroutí. Ukazuje taky jak, marně po něčem prahneme a když to dostaneme, tak už to nechceme (úžasná scéna, manžel se přestěhuje k ženě, kterou fascinovaně sledoval oknem a stejně fascinovaně pak oknem hledí na bývalou manželku). Tady navíc Woody zamíchal posedlost minulými životy, která je stejně bláznivá, jako posedlost jiných hrdinů svými ambicemi a touhami. Beznaděj toho nejsilnějšího kalibru.

    • 10.5.2011  23:28
    Gosford Park (2001)
    ****

    Výborně napsané a vypointované postavy, nebo bych spíš měla říct figurky? Protože ani jedna mi neuměla být sympatická, či nesympatická. Jen jsem je sledovala, jako člověk sleduje šachovou hru. To mi však nebránilo sledovat tohle celé vtipné a chytré divadélko s úsměvem na rtech. Mimochodem Helen Mirren je/byla pořád tak sexy, jako před dvaceti lety v Excaliburu. Jak to sakra ta ženská dělá?

    • 10.5.2011  23:04

    Po silných pocitech z Bílé a Červené bylo tohle trochu zklamáním. Jinak velmi vřele se projevující Juliette Binoche měla celou dobu na sobě masku zamračené, chladné a zatvrzelé ženy - byla tak odtažitá ke svým pocitům, až jsem se i já stala odtažitou k celému filmu. Stejně jako se hlavní hrdince částečně daří odstřihnout od sebe všechny pocity, daří se filmu jakoby odstřihnout všechny pocity u diváka. P.S. Až po druhém zhlédnutí jsem zjistila, že se Modrá prolíná s Bílou. Julie při hledání milenky svého muže omylem vstoupí do Karolova soudního procesu.

    • 14.4.2011  17:02

    Nemůžu si pomoct, ale tohle bylo velmi zvláštní, kdybych před tím nečetla něco o terapii objetím (velmi "láskyplně" se o tomto zmiňoval třeba Zbyněk Vybíral v Lidových novinách), myslím si, že jdu na dokument o nějaké sektě. Matky, které nalehávají na děti a myslí si, že jim pomáhají. Terapeutka, která přiznává, že se kdysi asi mýlila, když napsala, že pokud dítě kousne matku, má mu kusanec vrátit (Panebože, kde to jsme???), objímání s Kalouskem a největší třešíňka na dortu ukončování terapeutického výcviku - nebo spíš krásná ukázka pseudonáboženského rituálu?

    • 14.4.2011  16:46
    Mimina (2010)
    ***

    Dala bych víc, vážne jo, Ale představte si to: sedíte namačkaní na lavičce, je děsná zima (fakt apríl teda) a ještě k tomu začne poprchávat. To pak člověk neocení kontrasty a paralely filmu, ani roztomilá miminka, dokonce ani kouzelně vtipné náhody, jen se chvěje, chce se mu škytat a dobře ohřátý čaj je pro něj nějvětší umění... Musím si někdy na Mimina udělat čas!

    • 6.4.2011  10:12
    Hodiny (2002)
    ***

    Výborné herecké obsazení, hudba a zajímavý nápad s propojením příběhů - to je tak pro mne vše. Kdosi tady film srovnával s vybroušeným diamantem a ta metafora se mi líbí, i když ji chápu jinak než autor - ano, je to krásné a promyšlené, ale taky vykonstruované a chladné - jako nádherně vybroušený diamant ve výloze se šperky. Já mám asi raději čerstvě natrhané růže.

    • 1.4.2011  18:17

    Tohle je neobjektivní a nefér a už to nikdy neudělám, ale u téhle pohádky prostě musím - viděla jsem ji jako dítě a znovu se na ni podívat rozhodně nechci. Pamatuju si, že se mi vůbec nelíbila, rodičům jsem říkala, že je "zlá" Dodnes když mám někdy špatný sen, bývá v něm scéna těch jezdců s rohama. Na konci jsem měla pocit, že tam snad není žádná kladná postava, byla jsem z ní dost pesimistická a doneška z ní mám špatný pocit. Pro dospělé možná zajímavý horor, ale jako dítě jsem chtěla vidět něco úplně jiného!

    • 1.4.2011  13:45

    Stalo se vám někdy, že jste od něčeho utekli, chtěli na to navždy zapomenout, ale nějaké neštěstí vás donutilo se vrátit zase zpátky? Ne? Pak si můžete pogratulovat. Všo o mé matce má úžasnou a magickou schopnost scénami připomínat, životní témata, která s filmem zdánilvě nesouvisí. Můžeme nahlédnout do pestrých osudů mnoha žen i můžů, kteří se za ženy vydávají. Pak se člověku i lehce odpouští nějaké scény, které připomínají spíše telenovelu pro transvestity - setkání s Lolou na pohřbu. Krásný a divný film.

    • 20.3.2011  14:15

    Film jsem viděla asi před deseti lety. Nepamatuju si už moc scén. Ale to nemění nic na tom, že si přesně pamatuju tu lidskost, tu kásu a napětí i v úplně úplně obyčejných chvilkách. Pamatuju si geniálního Sideneyho Poitiera, pamatuju si svoje dojetí. Ne, lépe: Nezapomenu na Sidneyho Poitiera a nezapomenu na svoje slzy.

    • 20.3.2011  10:58

    Podívná o ostrá satira na muže, a nakonec ještě ostřejší satira na ženy. Až v polovině filmu, kdy dcera hlavní hrdinky prohlásila, že je rok 1977, jsem si uvědomila, že to je navíc i retro satira. No, díky bohu za dnešní dobu, kdy snad muži už nemají takhle radikální názory na ženskou kariéru a ženy už nemusí být takové prohnané mrchy. Líbilo se mi, že ve filmu je vždycky nějak vytušitelná pointa, která se pak nějak překvapivě obrátí v pravý opak. P.S. V kině s námi bylo asi deset mužů s holými lebkami. Naprosto jsem nechápala, co zrovna na tomhle filmu dělají? Dokonce i já, 22letá slečna, jsem se na nejnovější Ozonův počin cítila moc maskulinní.

    • 13.3.2011  13:37

    Nemůžu si pomoct, ale film mi připadá hrozně umělý. Jakoby nejdříve přišel nápad natočit nějaký film na "hluboké" téma. Pak se navršily zajímavé průpovídky, malé pointy a scénky, ale teprve potom se někdo začal zajímat o to nejdůležitější - tedy hrdinu a jeho životní příběh. Zajímavé je téma nejistého vztahu, potkáváni se na cestě se smrtí a náhody, které mohou ovlivnit život. Ano, líbí se mi ta myšlenka, že můžete udělat nějakou drobnůstku a nevědomky tím někomu změníte život. Tohle všechno je moc hezké, přesně se hodící na vykonstruovaný a rádoby dojemný film...

    • 13.3.2011  13:24

    Také jste nechápali frázi "nemohou žít ani spolu, ani bez sebe"? Podívejte se na Ženu od vedle a pochopíte. Všechno nám jakoby mimochodem vypráví jedna stará dáma. Vypráví příběh muže a jakési ženy od vedle. Ženy, kterou ten muž kdysi znal. Ženy, kterou miloval. To vše se dovídáme jaksi podivně a po částech. Pro hlavní role snad ani nešlo vybrat živočišnější a podivně charismatické představitele, než je Ardant a Depardieu. Jako konec nešlo vymyslet nic syrovějšího a impulzivnějšího. Člověk pak musí sedět, jako zařezaný a dívat se na obrazovku s titulky.

    • 26.2.2011  09:58

    Film jsem viděla kdysi na ČT 2 a spoustu scén si pamatuju dodnes. Zamilovaný židovský mladík, ochotný sledovat objekt svého zájmu až do kostela a dojímat se nad tím, když se ona modlí. V každém jejich setkání je úžasné napětí, prostota a syrovost. Krásný a krutý obraz toho, jak v té době lidé žili, jaké měli problémy a jak se vyrovnávali s nevhodnou láskou. No a nakonec si nemůžu odpustit - Ioan Gruffud hraje osudově zamilovaného muže neuvěřitelně věrohodně. Škoda, že v mládí nenatočil víc podobných filmů.