HanaM.

Pro mne dost zvláštní film, když se asi ve druhé třetině filmu v kině přetrhl film, myslela jsem si, že je to docela geniální a symbolický konec. Ale byla to náhoda a film o tom, že zobrazovat věrohodně pravdu sebou přináší velké oběti ještě asi 30 minut pokračoval.

Seriál, bez kterého si nedovedu představit své dětství. Nic nebylo tak napínavé, nic se mi tak nevrylo pod kůži. Nedávno jsem poslouchala magnetofonový záznam z mých asi čtyř let, když na pobídku mých rodičů: "zazpívej nám písničku" reaguju tím, že zpívám znělku z Gora.

Šílená mozaika o Warholovi z pohledu obyvatel jeho rodiště. Otec pop artu by určitě nebyl rád za takovou "folklór" prezentaci. Andyho vzdálená blonďatá příbuzná vyšívající slavnou Marylin. Boty od Warhola, které si Rusíni raději nechali na půdě a pak je vyhodili. Žena pletoucí si Warhola s Leninem. A hlavně nezapomenutelný poznatek: "Andrejko nebol homosexualista, Andrejko bol dobrý člověk."

Šokující téma pro šokující téma. Jsem ráda, že se u nás netočí jen variace na Pelíšky, přesto jsem doufala, že film bude působivější a víc propracovaný.

Začátek filmu se snaží o potrhlou komedii o třech ještě potrhlejších ženách a daří se mu to výborně. Pak však pokusy o vážnější téma a milostné zamotance vyznívají dost povrchně a uměle.

Třeštíková točí rychle, střídá záběry, sama se moc neobjevuje - neruší film. Budí to v člověku dojem, že si s Katkou povídá sám. O to víc nakonec viznívá promlouvání režisérky do duše Katky lidsky. Souhlasím s názorem, že tenhle film je jako prevence užívání drog lepší než tisíc osvětových přednášek.

Tento film nás opravdu naučí nedat na první dojem. Jak já jsem ze začátku stýčka nesnášela. Pak, když dělal možné i nemožné, aby Masaa rozveselil, úplně si mě získal. Zajímavé bylo, že až do konce filmu mne nenapadlo přemýšlet o tom, kdo je vlastně Kikudžiro.

Francois Pignon je zase tady a možná ve svém nejlepším provedení. Komedie, která je navíc napínavá, chytrá a nebojí se dělat legraci snad ze všeho. Upřímně, nedíváte se teď na pozvání k večeři zcela jinak? Já ano.

Z Někdo to rád horké by se mohlo udělat i pět výborných komedií. Je to můj lék na špatnou náladu, má jediný vedlejší účinek - mám tendence lidi otravovat hláškami Dafné a Osgooda.

U nás mladí kluci loví bobříky, v Kolumbii musí získat srdce kočky, černou slepici a škapulíř. Nevím, jestli je to komedie o nezbedných klucích, dětské milostné drama, nebo podivná fantasy - a je mi to jedno. Je to krásný s ničím nesrovnatelný film. Okouzluje svou neotřelostí a zajímavě ironickým vzpomínacím humorem. Hraje si s magickým realismem a jeho osudovostí, tak dovedně, že nevíme, jestli ho oslavuje, nebo si dělá legraci.