see_sawandrew

Je celkem jedno, jestli máte radši Black Isle, Bethesdu, nebo třeba Obsidian. Všem se povedlo vytvořit svět, který dokáže být neskutečně krutý, děsivý a vážný, ale zároveň taky směšný, groteskní a absurdní (jo, i první dva Fallouty takové byly). Tuhle "duši" Falloutu seriál zvládl a byť u něj mnohdy pozvednete obočí jako u Falloutu 4, stejně ho budete mít rádi.  80%

Taky závidíte těm páprdům, kteří vás obtěžují vzpomínkami, jak tenkrát byli u kinopremiéry Jurskýho parku, Star Wars nebo třeba Pána prstenů? Mladá generace strikes back, volové. Za třicet let budeme všichni zasněně šišlat, že jsme tenkrát byli u toho, když v kinech zahřměli pouštní červi. 95%

Konečně je zpátky ten Nolan, co mi kdysi připravil tak pohlcující zážitek v Prestige. Tříhodinový životopisný film sice zní jako ten nejpitomější nápad, ale právě pro něj se Nolanův styl rychlého střihu, paralelní montáže a hudebního crescenda během dialogů skvěle hodí. Snímek až na pár mírných zpomalení odsýpá celé tři hodiny. V konkrétních momentech pak dokáže silně zatlačit i na psychiku diváka. A to naštěstí nejen pomocí hudby a střihu, ale také stále cyničtějšího vyznění. Dvakrát během filmu se mi udělalo skoro fyzicky špatně. Oppenheimera je možné vnímat nejen jako tragédii jednoho vědce, ale rovnou celé vědy. Byť je Oppie nejen geniální, ale i organizačně schopný, stejně se nevyhnutelně stane něčím nástrojem bez jakéhokoli práva kecat do toho, jak bude jeho objev vlastně použit. A tak se původně matematický problém řetězové reakce, která po odpálení bomby zničí svět, v samém závěru filmu přesouvá do symbolické roviny, kde rezonuje ještě hrůzostrašněji. Silné. Možná až moc. 90%