Zelda knihkupec

Cesta samuraje pro mě byla něco naprosto dimenzionálně odlišného než jsem do té doby vyděl. Uchvátila mě zde atmosféra nevyhnutelnosti, absolutní oddanosti no prostě ono se opravdu vážně blbě popisuje film, který mě uchopil a a nepustil a já vlastně netušil cože se to stalo ale bylo to sakra dobrý. Pořádná filmařina s myšlenkou nápadem a hromadou pro mě dnes už kultovních hlášek.

Nejlépe zfilmovaný komix ať si tvrdí každej co chce. Pro mě je toto srdeční záležitost. Naprosto dokonalá je scéna na pohřbu která díky hudbě Simona a Garfunkela získala naprosto vesmírnej rozměr. Strážci jsou kultovní hrdinskej komix, filozofický opus pána Alana Moora jdoucí až na dřeň žánru. Film je pro mě to samé. Inteligentní mega opus pána Snydera. Takhle si moje maličkost představuje filmovou zábavu. (Asie, laskavě promine ta je přeci jenom někde trochu jinde) Škoda, věčná škoda, že takových zážitků není více, byl bych v kině pečenej vařenej ale díky scénáristům producentům a masovému zábavnímu průmyslu, jenž nám předestírá opravdu velkou kopu sraček můžu zůstat v klidu doma a tupě čumět třeba do zdi a přitom se tupě cpát překořeněnym popcornem za mnohem míň peněz, nebo si budu prostě povídat s přítelkyní... Sice jsem trochu uhnul o tématu ale já tuhle problematiku takhle vážně vidím kort u watchmenů dvojnásob...