Don Kryspin

Já vím, že to není historicky přesné. A vím, že je to asi dost pečlivě vykalkulované na efekt. Ale stejně tenhle film miluju. Už od prvního shlédnutí jsem Williama Wallace (tuhle jeho Hollywood verzi) obdivoval a říkal jsem si, že takový chlap bych jednou chtěl být. Nejsem a asi už nikdy nebudu - ale jako nastavená laťka je to fajn. V tomhle filmu je Mel Gibson tak moc chlap, jak jen chlap může chlapem být - a nejde mi vůbec o boj s mečem a vypracované svaly. Jde mi o to, že to má srovnané v hlavě a že z něj přímo čiší autorita kamkoliv přijde. Tenhle film bych povinně pouštěl malým klukům jako vzdělávací pořad o tom, jak má správný chlap vypadat - protože v dnešním světě už jich je podle mě strašně málo. Dnešní mladí kluci kolem sebe častěji vidí spíš blbce, bačkory, šampóny a metrosexuály.

Krásný film. Vlastně se sám hodně divím, jak moc se mi líbí, protože příběh samotný je poměrně tuctový, jeden z hrdinů je nesmírně protivný a romantické filmy obecně nejsou žánr, na kterém bych nějak výrazněji "ujížděl". Přesto mám tenhle film moc rád pro ten netradiční nápad: každý okamžik našeho života je křižovatka. Každé naše rozhodnutí určuje, jak se bude náš další život vyvíjet - a i malý detail může změnit úplně vše. V našich rukou i mimo náš vliv existují tisíce různých možných cest, jak život prožít - a my si každou vteřinu volíme. Každou volbou člověk jeden život získá a tím tisíce jiných navždy zahodí. Kdybych býval tehdy udělal tohle, mohl jsem dneska být někde úplně jinde... Tenhle film mě hodně silně přinutil zamyslet se nad svým životem. Tedy, pravda, ve filmu šlo o náhodu a ne volbu, ale to vůbec nevadí. Fakt jsem si to užíval a mnohokrát si vzpomněl na báseň Roberta Frosta "The Road Not Taken" či na povídku Raye Bradburyho "Zahřmění".