HaVoC

My Name - překvapení roku? Pro mě určitě. Čekal jsem až mé nadšení trochu opadne abych byl objektivnější a nepsal jen nadšenou recenzi - ale ono je opravdu těžké najít na My Name nějaké zápory. Opravdu si nepamatuji, kdy mi naposledy nějaký film / seriál takhle dlouho rezonoval v hlavě. Pokud máte rádi napětí, akci, bojové umění, revenge thrillery nebo trochu té neon noir atmosféry tak tomu dejte šanci. Nebudete litovat.  A ani v nejmenším nemějte obavy z toho, že je to korejská produkce. Nenajdete tu nic jako specifický, občas trochu infantilní korejský humor nebo snahu o přehnanou dramatičnost. Tohle je dospělý revenge thriller, řadící se mezi to nejlepší co může nejen korejská produkce nabídnout.  Co mě na My Name jako první zaujalo, byl naprosto fenomenální soundtrack. Ten tu nefunguje jen jako nějaký šum v pozadí, který si nebudete za pár minut pamatovat ale je to právě hudba která celý zážitek pozvedává na vyšší úroveň. Poslouchám ho téměř nepřetržitě už měsíc a stále toho nemám dost. Dále je to výborná bojová choreografie  - při sledování akčních pasáží se mi nejednou vybavily akční pecky jako Raid, Bourne, Muž odnikud, případně John Wick. Co My Name ale odlišuje od zbytku tvorby na Netflixu a ostatních K-dramatů, jsou výborné herecké výkony v čele s krásnou Han So-hee a charismatickým Hie-soon Park. Že je neznáte? Po téhle pecce už je nezapomenete.  Celkově v My Name neexistuje jediný slabý článek. Od scénáře, režie, skvělé kamery, osvětlovače až po chlapíka co na place zapojoval ty cool barevné led pásky. Nejlepší dílek skládačky je ale Han So-hee v roli krásné mladé ženy, bojovnice vycvičené “organizací", která následně infiltruje polici aby našla vraha svého otce. To co So-hee předvádí před kamerou se prostě nedá popsat, aniž bych tady neházel superlativy. Věříte jí každé slovo, každou emoci, každý pohyb. Velkou část děje zvládne odvyprávět jen pohledem svých očí. Jde poznat, že So-hee před natáčením opravdu velmi tvrdě trénovala i po fyzické stránce  a výsledek stojí za to. Drtivou většinu akčních scén, točila So-hee sama, bez záskoku dabléra. A v rozhovorech přiznala, že tak tvrdě trénovala ne aby poskytla co nejlepší výkon ale aby na place nezranila některého ze svých  kolegů. Bojové scény jsou rychlé, značně brutální, krvavé a spousta jich je točená na jeden záběr. Aniž bych vykecal část děje, tak zhruba v půlce série je scéna, kde se naše hrdinka na chvíli mentálně zhroutí a způsob, jakým to So-hee podala - je jeden z nejlepších hereckých výkonů, který jsem za dlouhá viděl. Ale všechna chvála nepatří jen jí, kdykoliv se na place objeví takový Hie-soon Park - alias Mu-jin mentor So-hee a vůdce zločinecké organizace, tak si krade veškerý prostor pro sebe. Neskutečné charisma, které sálá z každého jeho pohybu. Mu-jin je naprosto perfektně napsaný a zahraný charakter, který tu nemůžu popsat aniž bych vyzradil zásadní část děje. Jakmile se pak před kamerou sejdou Park a So-hee společně, tak je z toho přehlídka toho nejlepšího co dokáže nejen korejská tvorba nabídnout ale celosvětově. Bez přehánění. A něco mi říká, že o So Hee v budoucnu ještě uslyšíme. Nechci se zde moc rozpovídat o ději, protože je opravdu těžké vyhnout se spoilerům. Pokud někdo My Name vyčítá, že některé dějové zvraty se daly předvídat, tak je to hloupost. O to tu vůbec nejde. Můžete předem uhodnout jak se věci mají a kam se bude situace dál vyvíjet. Možností není zase tolik. Ale jde o to, jak tyhle fakta přijme naše hrdinka. Jak se s tím popere a jaký bude její další krok. Budete jí fandit, bude vám jí líto, budete s ní cítit její bolest. Tahle drsná holka umí sice rány rozdávat ale taky je dostává a dostává jich hodně. Han So-hee tohle zvládla opravdu úžasně a právem si zaslouží všechnu chválu která se na ni sype.  Žádná z hlavních postav není černobílá a s tím jak budete odhalovat jejich motivy a bolestivá rozhodnutí která musí učinit, vlastně zjistíte, že tady není nikdo kdo by se dal vyloženě označit jako hlavní záporák.  Některé zvraty jsou opravdu pořádný zásah na solar plexus (jak by řekl Mu-jin) a nejednou vám ukápne slza... Ok, popravdě jsem takhle bulel naposledy, když jsem jako malý kluk viděl konec Terminátora 2 a to už bylo před dvaceti lety. Jak tedy objektivně hodnotit?  Snažím se najít nějakou kritiku a slabé místa ale nic nenacházím. Jasně, někdo by mohl namítnout, že postavy toho moc vydrží, že se příliš rychle hojí a nikdo by nedokázal přežít taková zraněním ale zhruba od poloviny má tahle show takový spád, že se nad tím ani nepozastavíte a budete chtít jen další nášup. Tahle show si zaslouží mnohem více pozornosti a prostoru v médiích. Dejte tomu šanci. Nebudete litovat. A pokud nemáte čas udělat to hned teď, tak si poslechněte alespoň úžasný soundrack.  Proč stojí za to vidět? - /// Výborné bojové scény / perfektní soundtrack / herecké výkony / fantastická Han So-hee / silné emoce / "I...never once betrayed someone who trusted in me. So why does everyone keep betraying me."