FIAT 500

Vizte komentář u seriálové verze Kres niewinności.

Prodloužená seriálová verze filmu Marzec '68, která vypráví o v Česku možná trochu zapomenutých událostech z března 1968. Začalo to zákazem hry Adama Mickiewicze Dziady a pokračovalo studentskými protesty proti komunistům, to vše na pozadí antisemitských nálad mezi (nejen) polskými politiky, které vyústily až v prakticky nucené vysídlení tisíců polských Židů. Je nasnadě, že hlavní hrdinové pocházejí z naprosto opačných společenských pólů - on z rodiny zasloužilého straníka, ona z částečně židovské rodiny. Celý příběh se tu vypráví vlastně jako relativně krátká láska dvou studentů mezi koncem roku 1967 a jarem roku 1968. Není to rozhodně nejlepší ani polská dobovka, ale je pořád dost dobrá na to, že dokáže zaujmout a poměrně živě připomenout zas a znova, jaké hrůzy komunistická diktatura nejen v Polsku páchala. Mementem filmu nejspíše budiž scéna, v níž protestující zdaleka nejen studenti častují zasahující bezpečnostní složky označením "gestapo". Vzhledem k tomu, že to přijde už v době, kdy známe rodinný původ hlavní hrdinky Hany, rezonuje o to víc. Hodně bolestivý je i celý závěr, kdy po 23 letech od šíleností holokaustu zase sledujeme perzekuci rodin židovského původu... Solím čtyři oriony, především za otevření pro mě ne úplně známé kapitoly polské historie, autenticky působící kulisy i oba mladé hlavní herce, kde je Vanessa Aleksander o nějaký ten kousek herecky uvěřitelnější... Snad to někdy - lhostejno jestli film, nebo seriál - uvedou i české televize či VOD služby, a člověk nebude muset předplácet polskou TVP.

Po naprosto tragickém devátém dílu jsme zase back on track. Teda tak trochu. Toretto se zase opakuje, jeho proklamace jako kdyby byl novým zrozením Ježíše v kombinaci s motivačním řečníkem z Wishe jsou neuvěřitelně otravné a zachraňuje to jen v pár scénách, kde občas trochu nostalgicky vzpomíná na Briana... Velmi velmi velmi zlá je i postava (a výkon) Brie Larson, Letty je špatná už tradičně a nějaký CGI scény doslova trhají oči... Že je akce přepálená vem čert, to jsem očekával a nereálnost mi u FF moc nevadí... Tak to máme hlavní zápory a včíl proč na Fast X zajít? Protože Jason Momoa je naprostej génius, který si svou roli ale zatraceně moc užívá, dokáže myslet několik tahů dopředu a trousí jednu zábavnou repliku za druhou. Jsou tu výborný akční scény, pokud nejsou použity CGI, především pěstní souboje jsou super vychytané. Závod v Riu je vyloženě lahůdkovej, žlutej Nissan za volantem se sestrou Eleny je vyvoněnej a celkově se tu v celým filmu hezky pomrkává směrem ke starším a lepším dílům - hudbou, replikami, flashbacky... Je vidět, že se pomalu loučíme a Diesel by nerad zapomněl na kohokoliv, kdo do "rodiny" byť jen vzdáleně někdy patřil... A pak je tu závěrečnej cliffhanger (nebo teda dohromady dva) až na půdu, kterej mě osobně velice potěšil a ani jsem nedoufal, že bych ho v závěrečný kapitole FF, který je prostě pro nás autíčkáře tak trochu srdcovka, mohl dostat, a kvůli kterýmu se těším na druhou část Fast XI či jakkoliv se to bude jmenovat... Celkově solím 3,5 orionu, ale včíl jdu dolů, čtyři si šetřím pro některý dřívější části... Ale jako solidní zábava, u který vypnete mozek a na dvě hodiny se bavíte, to funguje moc hezky a pro nostalgiky se tam objeví i něco malinko navíc...

První díl české verze překvapivě lepší než slovenské (třeba u Pana profesora je slovenská verze mnohem lepší než česká)... Herci méně přehrávají, casting je až na hlavní herečku také výrazně výrazně lepší a i příběh je trochu jiný - lepší... Celkově to působí tak nějak uvěřitelněji než na Slovensku... Jestli to bude podobná trefa Novy jako loni Chlap, je otázkou, ale minimálně pilotní epizoda až překvapivě slušně baví a dějové linky jsou rozehrány také docela zajímavě...

Další den Festivalu francouzského filmu, další velmi silný filmový zážitek... Tentokrát jiný než v Navždy mladí, ale ne menší. Lou de Laâge je v několiknásobné roli stejné, ale přesto jiné Julie naprosto excelentní, k tomu moc hezká hudba, prostředí, správně nastavený mix melancholie, romantiky a jisté osudovosti, a k tomu něco navíc, co v mých očích mají jen francouzské filmy a písmenkama to nějak úplně nedokážu vyjádřit. Jen z anotace jsem čekal trochu jiný způsob vyprávění, což mi v konečném součtu vůbec nevadilo, spíše naopak. Tady by se mohl Doctor Strange učit, jak pracovat s multivesmírem a alternativními realitami... Silné čtyři oriony...

Ten film má vlastně naprosto banální zápletku viděnou v mnoha filmech snad tisíckrát. Ona, on, oba mladí, neklidní a zasažení osudovou láskou. Do toho neokoukané prostředí divadelní školy a spousta jemných, ale silných vedlejších motivů... Nevím, jestli to bylo rozpoložením, v němž jsem film viděl, ale celou dobu se vezl na takové mírně melancholické náladě, což mi dost vynahradilo jinak trochu chybějící chemii mezi dvěma hlavními hrdiny. Plus je tam spousta věcí, které mě donutily přemýšlet o různých věcech méně či více s filmem spojených, a to mám vždycky rád. Proto solím čtyři oriony, možná vidět jindy, jinde a jinak rozpoložen, tak moc mi to nesedne... Slibný začátek Festivalu francouzského filmu 2022, okořeněného i malou hereckou delegací před začátkem promítání...

Zatím vrchol seriálu, především debata mezi Ádel a Szávou byla místy až mrazivě nadčasová a hodně jsem si ji užil. Taky příběh hlavního hrdiny se konečně posunul o významný kus dopředu, což potvrdila i následující epizoda...

*SPOILERY* Budu asi jediný, ale mě se finále seriálu nelíbilo. První polovina série byla jistě mnohem lepší než druhá, dokonce se jí povedlo smířit mě a mou neoblíbenou postavu Tokio, jejíž smrt byla efektní, efektivní i správně emocionální. Jakmile ale tento twist scénáristé předvedli, jako kdyby jim došly nápady. Druhá polovina série je nesnesitelně zdlouhavá, mnohdy výplňková jako prvních několik epizod třetí série, bez většího napětí a s dost překombinovaným dějem. Profesor a celá banda smrtí "robocopa" ze čtvrté série a první půlky páté ztratili důstojného protivníka, to stejné přechodem Alicie na druhou stranu. Tamayo byl slabý, stejně tak Angel... Mimochodem byla to právě Alicia, která druhou polovinu páté série táhla dopředu, překombinovaný Profesorův plán byl prostě špatný a vedl k finále, které jsem vidět nechtěl a doslova mě ani neuspokojilo. Je super, že se Profesor dokáže vymluvit ze všeho, ale tady se to nabízelo fakt uzavřít úplně jinak a předem se omlouvám milovníkům šťastných konců, že jdu proti němu. Ale banda zatracených se jmény podle světových měst si zasloužila jiný, o dost emociálnější a kultovnější konec. Za první dvě série, které ještě nebyly v režii Netflixu, tohle zůstává nadále jedním z mých nejoblíbenějších seriálů, ale za celkové ukončení by si zasloužil ještě nižší hodnocení. Jak Netflix zvládl geniálně uzavřít dvě poslední série tápajícího Lucifera, nezvládl zakončit výborné dvě poslední série geniální La casa de papel. A že jsem se na konci nedočkal Bella Ciao v jakékoliv formě, považuji za zločin proti fanouškům seriálu... #BellaCiao

První setkání s korejským seriálem a hned takovým, který asi jen tak něco nepřekoná. Naprosto parádně napsané dvě sezony, z nichž ta první je celkově o něco lepší. Druhá ale zas až o tolik nezaostává - pokud překonáte poměrně nudný a chaotický úvod. Od nějaké čtvrté páté epizody až po čtrnáctou je to však opět kvalitní jízda a vlastně z celých 32 hodinových (a více) dílů jsou hluché výrazně jen ty poslední dva ve druhé sérii. Jinak se fakt není stopáže třeba bát... Vedle vymazleného scénáře, kde má odhalování střípků svůj čas, nic není uspěchané, nejsou tu HD obrázky z kamer bankomatů ani "náhodné" chyby zlodějů a všechno má navíc nakonec ve scénáři svůj důvod, to pak má dvě fantastické hlavní postavy. Chápu, že většině se líbila více policistka Hanová, ale prokurátor Hwang je dle mého názoru ten lepší z jinak perfektně vybalancovaného dua. Svůj "mámvpičismus" sice získal nechtěně a v tomhle ohledu není co závidět, na druhou stranu trochu analytický pohled na svět, navíc hraničící až s lehce autistickým memorováním veškerých detailů prostředí a dialogů i několik týdnů zpátky, je zkrátka mnohem lepší než emocionální. Už třeba proto, že lépe odhalíte padoucha v blízkém kolegovi a nemáte s tím až takový vnitřní problém. Nicméně obsazení policejní stanice nebo prokuratury jim zdatně sekunduje v obou sériích, ta první má ale výrazně více lépe vypointovaných a napsaných vedlejších postav - vyšetřovatelé pana Hwanga, mladá prokurátorka, více prostoru pro So Tong-Čeho a ambivalentní pan I. *SPOILER* Mimochodem je super, že jen tak náhodou někde uprostřed první série zazní z úst pana I nevinná poznámka, jak by se svého "otce" rád zbavil. Jako divák to přejdete a vlastně až na konci vám dojde, že tu pointu scénáristé okatě naznačili někde v polovině seriálu. *SPOLIER KONEC* Takže to máme superlativy na scénář i herce, ještě si velkou pochvalu zaslouží soundtrack a výběr lokací se mi jako Evropanovi také moc líbil. Tohle je pět jasnejch orionů a už druhý rok za sebou jsem načal fantastickým seriálem - loni Chalífát, letos Stranger. Snad budou i mé další pokusy o sblížení se s korejskými seriály na Netflixu podobně skvělé.

Můžeme se dohadovat, jestli třetí série byla nebo nebyla až tak dobrá (za mě vede ta první, pak je druhá a s trochu větším odstupem třetí), nicméně přinesla jedno z nejuspokojivějších finále seriálu, jaké jsem kdy viděl. Není to pompézní, vlastně vysoce komorní, řečené několika větami, přesto strašně uspokojující. Protože po tom, jak depresivní a strašně smutný celý námět je, to končí vlastně dobře a hlavně UZAVŘENĚ. Divák dostane uzavření a je jen a jen na něm, jestli si myslí, že to, co Nora tvrdí, je pravda, anebo jen milosrdná fabulace, kterou si vymyslela za ty roky, aby se smířila se ztrátou celé rodiny.