Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Oblíbené filmy (4)

Statečné srdce

Statečné srdce (1995)

"Každý musí zemřít, ne každý však skutečně žije" Tahle epická podívaná mi trochu připomíná staré hrdinské eposy, v jejichž nejlepším duchu se nese. Silný, osudový příběh umístěný do překrásných lokací a podpořený dobrými a dobře zvolenými herci, to vše pod jistou režisérskou taktovkou. K tomu ještě skvělé a patřičně krvavé bitvy a výborný soundtrack a výsledkem je nezapomenutelná historická podívaná, která mi svou působivostí bez skrupulí uťala protiargumenty, jako by to byly končetiny všivého Angličana. Alba gu bràth!

Interstellar

Interstellar (2014)

Vánoce letos přišly o trochu dřív. Interstellar je splněným snem a velkým dárkem od taťky Nolana pro všechny filmové fanoušky. Tahle těžkotonážní hardcore sci-fi podívaná člověka zarazí do sedačky tak hluboko, že tři hodiny se zdají jako okamžik a pocit žízně se uctivě dostaví až se závěrečnými titulky. Čím méně toho divák o Interstellaru dopředu ví, tím lépe pro něj. O to níž mu spadne čelist a o to déle mu pak zůstane v hlavě. První, co po komorním úvodu praští do očí, je vyšperkovaný, opulentní vizuál. Tady se tvůrci vážně vyřádili a nezůstali nám dlužni vůbec nic. Když se kamera přilepí na čenich vesmírné lodi a zírá kamsi do neproniknutelné temnoty vesmíru, podpořena Zimmerovou dokonalou hudbou, nebo naopak tichem, nezbývá, než fascinovaně zírat. Nolan ale nesklouzává k obrazové onanii, naopak naprosto vše podřizuje vyprávění. Když nám ukáže černou díru, z níž bych já osobně padla na zadek, kdybych už neseděla, nedělá to proto, aby nám dokázal, jak pěkně ji má vymyšlenou, ale proto, že tam prostě má být. Každý, koho aspoň trochu zajímá vesmír, se musí tetelit blahem, že věci ve filmu fungují tak, jak mají, a vypadají přesně podle toho, co o nich dosud víme. Spolupráce s takovou kapacitou, jako je Kip Thorne, je opravdu znát. Fakta jsou navíc podána tak, že jim porozumí i ti, kdo o nich nikdy před tím neslyšeli. Interstellar je ale mnohem víc než jen sci-fi o cestách do nedosažitelných vesmírných dálav. Příběh má více vrstev, než by se mohlo na začátku zdát a dokonce i na humor dojde. Ač se některé části filmu mohou zdát nedostačující nebo neladící se zbytkem děje, vždycky se nakonec ukáže, že všechno tady má svoje místo a účel a všechno nakonec dostane smysl. Je fascinující, že Nolan dokázal zachovat jak velkolepost vesmírné mise, tak intimitu příběhu jednoho otce od dětí. Oba pocity se v člověku slévají v jeden moment. I když o jednání postav lze občas pochybovat, člověk si musí přiznat, že v jejich situaci a za stejných okolností by nejspíš udělal to samé, perfektní herci mu jeho porozumění o dost ulehčují. Zvláštní uznání si zaslouží geniálně pojatí roboti TARS a CASE. Nolan se prostě opět trefil rovnou do černého. Škarohlídi a frfňalové nechť si přečtou něco o teorii relativity, tohle je jednoznačný film roku. Jedna projekce rozhodně nestačí. P.S.: Kdo taky podezříval Nolana z halovských tendencí?

Excalibur

Excalibur (1981)

Zub času sice hlodá a hlodá, ale jakmile narazí na sílu staré legendy, sám se dobrovolně zlomí vejpůl. Ať se v budoucnu kdokoliv rozhodne točit o artušovské legendě, bude jistojistě poměřován s tímhle Boormanovým kultovním majstrštykem. A obstát bude těžké.

Batman

Batman (2022)

Očekávání byla velká, obavy ještě větší, ale Matt Reeves to naštěstí dokázal. Od studia očividně dostal velkou tvůrčí svobodu a vyplatilo se. Stvořil Gotham, ve kterém byste žít nechtěli - špinavý, bezútěšný a tak prolezlý korupcí, až se jakékoliv snahy o boj se zločinem zdají být beznadějné. Rozumím některým zdejším výtkám směrem k filmu, ale tak nějak se s nimi nemůžu, ale hlavně nechci ztotožnit, protože Reevesova depresivní vize mi jednoduše strašně sedla. Dokonce i ta stopáž podle mě není na škodu, ba naopak. Příběh graduje pomalu a postupně a člověk zkrátka musí přistoupit na pravidla hry. Výsledek je tak boží, že ani nevím, co chválit dřív. Naprosto fantastickou hudbu Michaela Giacchina, která mi v hlavě zněla ještě den po shlédnutí? Kameru Greiga Frasera, jehož některé záběry působí instantně ikonicky? (Batman v plamenech, první start Batmobilu) Herecky je to taky pecka. Robert Pattinson je skvělý a jako Batman naprosto uvěřitelný a definitivně tak (snad) umlčuje všechny zbývající pochybovače. Poprvé člověk konečně rozumí tomu, proč je gothamská zločinecká čeládka podělaná až za ušima už jen z toho, když se na nebi objeví známý symbol. Když Rob rozdává rány, diváka to skoro až fyzicky bolí, když sundá masku (což udělá jen párkrát), působí jako zlomený člověk stíhaný traumaty a depresemi. Další, kdo vyčnívá, je fantastický Paul Dano, který nechává Carreyho excentrické divadýlko daleko za sebou (porovnávat tyhle dvě inkarnace Riddlera vlastně není fér). Většinu stopáže nevyleze z masky (stejně jako Batman), takže si musí vystačit s řečí těla a se svým hlasem, ovšem dokáže s obojím pracovat tak působivě, že člověku opravdu nahání hrůzu. Bez masky je z něj ukázkový psychopatický magor. A skvělí jsou i ostatní (křehká Zoë Kravitz, k nepoznání zřízený Colin Farrell), i když třeba nedostanou tolik prostoru (Andy Serkis). Druhá projekce je pro mě v tomto případě nutností. Shrnuto a podtrženo: Matt Reeves i přes různorodé výtky natočil nejlepší batfilm od Temného rytíře a pro mě rozhodně nejoblíbenější. Sem s dvojkou! P.S.: Druhá návštěva kina potvrdila, že ten film je prostě pecka, ať si říká kdo chce co chce.

Ovládací panel
4 body