anemoon

Tohle snad i fyzicky bolelo. Strašný.

Pročítám si tady vaše postřehy ohledně Amerického Snipera, kterýho jsem zrovna dokoukala a musím říct, že jsem úplně jinýho názoru, ačkoliv jsem právě na základě vašich komentářů neměla moc velký očekávání. Hned na úvod se přiznám, že vojenská tématika je mi vcelku blízká a i proto jsem plná dojmů. Clinta Eastwooda mám ráda a takhle vysoce hodnotový snímek od něj snesu. Ostatně kdo jiný by si to mohl dovolit než on. Cítila jsem z toho jakousi jeho touhu po sobě něco zanechat a myslím, že rozumím tomu, proč ten film natočil. Musím se opakovat, že jemu ten snímek sluší a myslím, že Snipera udělal se ctí a dobře. Překvapilo mě spíš to, že mi nevadil Bradley Cooper, kterýho v oblibě zrovna nemám. Někdo psal, že byl Cooper v Americkém sniperovi dost jalový. No.. mě přišlo, že to tak mělo být, protože právě tohle vyžadovala jeho postava. A protože takový voják by neměl vypadat jako nějakej jemnej intelektuál, tak tahle role Cooperovi zrovna celkem sedla.. :) Za mě 9/10, byl to důstojně natočený film.

Francouzské špionážní drama jsem viděla ve starém dobrém českém dabingu. Pečlivě strukturovaný příběh na motivy skutečné události kolem zmizení marockého politika, který chtěl sjednotit země třetího světa. Společně s celou řadou výtečných a známých francouzských herců ze 70. let šponuje napětí Morriconeho minimalistická hudba, která projíždí příběhem jako ostrá pila. Takhle nějak se točilo kdysi a ještě dnes se z toho tají dech. No, skvělý napínák na nervy. Přece jenom nejsou ti Frantíci zas až tak marný. 9/10 za poctivost

Šilenost amerického nezávislého filmu. Snímek má vice poloh. Nejdříve se to jeví jako romantické drama, z kterého se (ani nevíte jak) vyvine jakýsi podivný krvavý triller. Nízkorozpočťák ve stylu sex, drogy, rock and roll. Z druhe pulky filmu jsem byla úplně nadšená. Opravdu výborný amaterský a brakový film pro fajnšmekry.

Nedoporučuje se těm, kteří neustále potřebují nějaké rychlé akce a všechno vyřčené a přiznané. Tohle je zkrátka a jednoduše krásné...

Jsou věci, které se nedají hodnotit. Tohle je jedna z nich.

Tak tahle kometa mě totálně minula. Postavy byly tak nesympatické, že jsem je v průběhu filmu začala nenávidět a přála jsem si, aby oba zhynuli nějakou ošklivou smrtí. Dialogy stály za starou belu a díky absenci příběhu film není o ničem jiném, než jenom o nesmysleném a nezajimavém žvanění dvou sic inteligentníhch, leč ukňouranejch vocasů. Emma je nádherná, ale Longa v rolích milovníků vidím vždycky velmi nerada. PS: Film pro ženy především!! Pánové by z toho mohli zcvoknout. :)

V poslední době jsem přišla na chuť starším japonským hororům. Možná znáte precizní Onibabu, což je v tomto žánru dost známej snímek. Od stejného tvůrce jsem včera shlédla Černou kočku a pokud se vám líbila Onibaba, tak doporučuju. Stejně jako v Onibabě jsou zde silnými prvky hudba, zajímavý kontrastní obraz, téma sexuality a ženské bestiálnosti. Byla radost se na to koukat a vidět poezii v obraze. Je to velmi stylizované, na dnešního diváka to může působit něco jako mezi hororem a pohádkou pro dospělé. 9/10

Pod vlivem událostí několika předešlých dní, sáhla jsem po libanonském snímku Černá vdova, který (jak jinak) nechává nahlédnout diváka do problematiky terorismu z poněkud jiné perspektivy, než jsme zvyklí. Arabso-izraelský chirurg Amin Jaafari zažívá v nemocnici perný den, kdy se po (jednom z mnoha) sebavražedných atentátů kdesi ve městě, snaží sešít zbytky přeživších obětí. Zkrátka fuška, nic hezkého. Tento snímek ovšem není ani tak o teroru a násilí. Skutečné drama se odehrává až ve chvíli, kdy unavený doktor přijíždí po těžké šichtě domů a následně zjistí, že oním sebevražedným atentátníkem nebyl nikdo jiný než jeho milovaná žena Siham. Co všechno se odehrává v mysli emocionálně zlomeného doktora, kdy se musí vyrovnat nejen se smrtí milované ženy, ale také se musí vyrovnat s faktem, že tato milovaná žena způsobila smrt nevinných lidí způsobem, který se nepromíjí a neospravedlňuje. Tohle nechcete, vážně ne... Pěkně a důstojně natočeno, bez nějakých patetických příkras. 8/10 za příběh z druhé strany

Jakožto milovnice piva, která se o pivo zajímá, jsem tento dokument přijala s nadšením. Už samou existenci tohoto dokumentu vnímám jako velmi důležitou. Sledovat cesty tří pivních nadšenců bylo zajímavé, nicméně trochu nicneříkající a nedostačující. Byla to studie bojovníků, kteří chtěli navázt na tradici vaření piva v Čechách. První z nich, sedlák byl asi nejmilejším exotem, jehož snaha a pokusy uvařit pitelné pivo byla až dojemná. Druhý pivní punkáč, scestovalý bojovník pátral po tom, kde české pivo začíná a také končí. Třetí aktér byl sládek, který pomáhal rozjíždět pivovar někde v Bělorusku. Já nevím, něco mi tam chybělo, přec jen dnešní obnovená pivní kultura má myslím trochu jinou podobu, než kterou jsme v dokumentu viděli. A právě tato podoba z pohledu nově vznikajícíh pivovarů mi tam chyběla. A co česká veřejnost? Jaké pivo si žádá česká veřejnost. To poctivé řemeslné nebo europivo? To jsme se nedozvěděli. Škoda.