AIMÉE

(dentist scene): -"Is it safe?" -"Yes, it's safe, it's very safe, it's so safe you wouldn't believe it."... -"Is it safe?" -"No. It's not safe, it's...very dangerous, be careful." (celá CZ verze)

Někdy bych si chtěla procestovat Miyazakiho šedou kůru mozkovou... a vidět naživo jeho barvité vize z první ruky. Ačkoli výsledná práce, která je na plátně k vidění určitě nemá masivní odchylky, proto správný fantasta nelení a vždy si s chutí užije každé jeho fantasticko-naučná dobrodružství. Cesta do fantazie toho je zdárným a dalším důkazem - Miyazakiho anime vyprávění, jehož hrdinkou je malá Chihiro, stejně jako jiní představitelé hlavních úloh snímků tohoto japonského snílka, nezlomná a odvážná. Tudíž i zde je vykresleno vše: tajemno, jiný svět s jinými přírodními zákony, přátelství, odcizení a hledání sebe sama, činy hodny obdržet ocenění za chrabrost nebo již Miyazakiho oblíbená metafora. Animované zpracování důvěryhodně nastiňuje veškeré objekty hybné i nehybné, ale především bytosti samotné, jejichž zhmotnění a celkový detail byly vytvořeny nejen šetrně, ale i s neočekávanou finální podobou.

Jedni ze třech nejznámějších tváří čínského filmu se tu prohánějí čínskou historií, konkrétně dynastií Čching. Příhěh vyprávějící o válečném tažení tří pokrevních bratrů, o jejich dobývání a osvojování měst pro tehdejší císařství. Nicméně si snímek svižné vnitro nedokáže naplno udržet, čili se jeho celek poněkud láme na kusy a nejednou mi to i připadalo jakoby filmaři příliš tlačili na pilu.

Bill Murray lapen do mysteriózní otázky týkající se možného otcovství dávno ztraceného syna, vlastně nalezeného /nenalezeného. A Billovi jakožto věčnému starému mládenci to uštědří pár ran pod pás - fyzicky, ale hlavně i psychicky. Jeho pouť tažená a do puntíku rozvržená (sousedské vztahy by měly člověka občas donutit k zamyšlení, aby nebyl za loutku) do míst bývalých lásek, kdy následně objevuje jaké výkyvy povah každá z nich má a kterak si Bill nechává pomalu ujet svůj vlak "přijatelného vztahu". Jarmusch zde šetrně nastiňuje Donovu povahu, která se na první pohled tváří být silnou ironií k životnímu postoji, nicméně v základu je Don stejně zranitelný jako plno jiných smrtelníků kolem nás. -"What happened to your eye?" -"...uh, I ran into somebody... Somebody's fist."

Očekávala jsem obdobné jádro jako u bestsellerů Emilyiných sester, které byly též zfilmovány v hojném počtu. Stejně tak "Bouřlivé výšiny", které s touto verzí přináší nové tváře a rozličný přístup k látce. Hlavních úloh se zhostili talentovaný Tom Hardy, kterého filmový průmysl čapnul už před nějakým časem a Charlotte Riley, jež se nejvíce přátelí s počiny v televizních vodách. Bohužel mi sem tam unikala jejich vzájemná chemie, možná moje smůla, ale každopádně druhá půle (zhruba od Heathcliffova návratu na Hůrku) z části odstrčila předchozí vlažnou stopu k silnější náklonosti oboum protagonistům. K dobru připisuji hlavně decentní kameru a slibný hudební doprovod.

Woodyho C.W. se opět pohybuje na hranicích neurotismu se sarkastickým přístupem, tentokrát balancuje na šikmé ploše zákona, avšak své kousavé poznámky si neodpustí ani pod kletbou žlutozeleného škorpiona. Sekunduje mu výborná Helen Hunt, jež si svou nonšalantností krade (!) tu menší polovinu filmu na svou stranu. Navíc 40. léta doprovázeny stylovou hudbou dolaďují ten správný nostalgicky pevný dojem. Allenovka je to se vším všudy jen je mírně potlačeno oblíbené vztahové téma a Woody se "žene" šnečími kroky napříč divokými vodami hypnózy s loupežným podtextem. -"Jste pro mě příliš starý, příliš krátkozraký a příliš malý." -"Vynechala jste tu nejlepší část! Také plešatím."

Historický snímek, jehož události se paralelně odehrávají ve stejném období jako souběžně natáčený Eastwoodův film Vlajky našich otců. Na rozdíl od průměrných Vlajek, jsou Dopisy natočeny mnohem komorněji, vzhledem k autentické japonštině film staví o laťku výše než předvedlyVlajky a působí tak razantněji co se týče zachycených prvků z japonského pohledu na situaci. Silně a přesvědčivě působí flashbacky hlavních představitelů, které dotvoří dojem bezmoci a alespoň to částečně přehodnotí názory vedené k japonské defenzívě ostrova Iwo Jima. Proto toto vyprávění z té japonské perspektivy shledávám nejen jako propracovanější, ale také ono zachycení událostí je zde mnohem citlivější.

"Nezdá se ti, že ho piješ moc?"... "Ne, kafe je dobré pro zdraví."... Ano, obzvlášť když máte na stole hned 5 šálků, Benigni s klepavkou připíjí druhému závislákovi, atd. Sbírka příběhů, které mají společný nejen název, ale také různé názory na ně. Jednou je tu stařík spekulující o "kamarádce" rakovině, nebo dáma, pro kterou je její hrnek jakousi namíchanou alchymií, pak tu vysedávají chlápci, kteří dobu polemizují, že vlastně nemají žádný problém. A výborná část je s Billem Murrayem, který přestal troškařit, kafe do sebe leje přímo z konvice a cigaretu si připaluje s podpalovačem sporáků, velmi vydatná konverzace obzvlášť když ji vede se dvěma dnes ponaučenými téměř botaniky, kteří po večerech listují v herbářích. Kafe a cigára je výborná pocta složená těmto dvěma artiklům, které k sobě pasují jako hrnec a poklička, navíc od mistra požitkáře jakým je Jim Jarmusch.

Velmi svěží inovovaná verze původního westernu z roku 1969. Výborný Jeff Bridges, který názorně ukazuje radikální výchovná opatření celé lidské rase, na každého stejný metr - tudíž žádná diskriminace. Nicméně všechny ty vyvážené a kvalitní prvky jsou bezpochyby zásluhou bratrů Coenů. Jejich režie přináší do filmových vod opět zajímavý příběh, přesto že se jedná o remake, nepopírá to skutečnost ojedinělých chvil, které tu postavy prožívají.

Připadalo mi jakoby RocknRolla byla vařena z vody, minimum originální zápletky a maximum stopáže, což hraje proti Ritchiemu vzhledem k tomu, že jde o čas natahovaný skoro až účelově. Zde je úbytek šmrncovních kolizí mezi představiteli celkem dost patrný a jen mohu doufat, že se Ritchie dá do kupy a, bohužel obyčejná, RocknRolla bude jenom jedna.