AIMÉE

Baleův Jim Graham byla jedna z nejnesympatičtějších postav v hlavní roli, které jsem dosud mohla ve filmu sledovat. (Knihu jsem nečetla.)

Ač nejsem, a ani nebudu, příznivcem koridy, tento klip je jak po hudební, tak i vizuální stránce úchvatný.

Dva se perou a třetí se směje... No Letterman se vlastně už taky může dnes s odstupem času smát, O'Brienova hořkost už téměř odezněla a Leno má z ostudy kabát. A pak jsou tu další komici a jejich show, včetně Olivera, kteří se snaží ulovit divákův smích, avšak ne tak sveřepě jako právě zmínění pánové. Oliver je naštěstí z jiného kraje, a to doslova. Nejen, že jeho show si nemusí brát servítky, což zdařile dokazuje, ale především Oliver je těžký, opravdu, těžký pohodář, který je se svým břitkým britským humorem nad věcí (jak dokazuje jeho bezprostřední vystoupení jako host Fallona v jeho show). Proto ho nějaké "žabomyší" války předních stanic USA a loutek uvnitř nemusí příliš zajímat. Navíc jeho satirické komentáře se netýkají pouze aktuálních událostí v Americe, ale, díkybohu, jsou to globální záležitosti. Takže tím třetím smějícím se může být i Oliver, kterému HBO neslintá na záda a neprovádí podivná škatulata za jeho zády... Zatím. EDIT: Poslední dobou Oliver působí poněkud afektovaně a některé gagy a skeče mají nakročeno do hlubin polotrapných a plytkých night show... Calm down and lower your voice, John, or you're out, buddy.

S lehkostí napsaný scénář s výbornými herci (Gordon-Levitt, Rogen, Huston), kterým divák bez výhrad uvěří jejich role, jejich slova. Film si na nic nehraje, nesnaží se násilně vyprovokovat emoce, ukazuje ošklivou realitu a vážnost situace, jenže nijak netlačí na pilu, a to příběh odlišuje od jiných s touto tématikou. A přesto není vyloučeno, že se smutné, deprimující dokonce až smíšené pocity tak či onak dostaví.

Allenův Manhattan je sice o třídu níže než jeho vynikající Annie Hall, ale stále je tu zachována až nadpozemsky ležérní atmosféra New Yorku pozdních 70. let. A na to je Woody mistr--ať už jde třeba o jiné velkoměsto (viz pozdější tvorba)--on jednoduše dokáže vylisovat bezpočet různých pocitů a obrazů, jenž skýtá ono místo.

Úžasná atmosféra s úžasnými herci, ale přesto jsem v závěru vlastně dumala nad tím, čím by ten film mohl člověka, lidově řečeno, dostat. V tom množství vznikajících filmů asi maximálně : Evropané (a turisti obecně) na zájezdu za poznáním v Indii.

Zajímavě koncipovaný snímek, jenž se soustředí na přítomné antagonisty--v podobě nacistů, kteří uvízli na pobřeží Kanady--putujícími krajinou s nepříliš pozitivním poslaním. Na základě střetů s místním obyvatelstvem a tím i postupným ubýváním sil (u některých též víry v dané poslání) a členů posádky vše vyústí v samozřejmou intervenci. Všechny ty "mini příběhy", jimiž si osazenstvo klestí cestu vpřed fungují jako jakési body na mapě (cesty mezi místy jakožto přímá spojitost), v podstatě vytvářejí příběh samotný. Epizodní role Oliviera a dále Howarda byly svým způsobem těmi nejvýraznějšími.

Klasická komedie s inteligentním scénářem, kde se vtipné narážky vyskytují téměř v rámci každé věty. K tomu Wilderův režisérský um s excelujícími herci dává vzniknout příkladové komedii. "What's a tennis racket doing in the kitchen?" "I use it to strain the spaghetti."

Téměř neuvěřitelná oslava lidskosti aneb kterak jedinec dokáže ovlivnit životy druhých. To vše za použití úžasně neotřelé animace a vznešených slov vyprávění.

"We're the real Beastie Boys, motherfakas.. the ones from the future where shit is really REAL." Zajímavé ohlédnutí se za svou kariérou, za "použití" hvězdného ansámblu, kde vulgaritám jsou dveře otevřeny, BB kalkulují -- a právě včas: MCA si přece jen sedl na režisérskou židli.