VaHo

Jako kdybych se díval na pátý díl fantasy seriálu bez toho, že bych viděl ty předchozí. Chvílemi zmatečné a především první polovina dost zdlouhavá. Výtvarná stránka je zajímavá ale nic mimořádného. Klasická fantasy báchorka, která neurazí, ale není ničím výjimečná. Obávám se, že za týden si už nebudu pamatovat, že jsem to viděl.

Komedie a koncentrační tábor - tyhle dvě věci nejdou dohromady, respektive neměly by. V podání Roberta Benigni se z toho ale stává film oslavující lidskost, lásku a vůli žít. Byl jsem dojatý, fakt že jo...

Ach, tak krááásný film... Dětem bych ho ale radši nepouštěl...

První dvě minuty jsem se posmíval. Jenže pak - …cipísek! Na to, že to je amatérský film musím smeknout. Akce, humor, kostýmy, kameraman věděl, co má dělat, stejně tak zvukař. Dává to smysl, tvůrci si uvědomovali, že nemají profi herce, a tak z jejich podehrávání udělali přednost, která se skvěle doplňuje s divným pohadkovo/fantasy/levným historickým nevím co. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak by to byl Tarrantino, S čerty nejsou žerty a Sedm statečných. Nevšední zážitek.

Trochu jiné než předloha. Je tu přítomna nadstavba, která se případ snaží roztáhnout více do široka. Trochu křečovité, ale celkem chápu, proč k tomu rozšíření došlo. Překvapilo mě, jak dobře a napínavě je vyprávění vedeno, vzhledem k porovnání s knihou, o které se pamatuju jen to, že mi na Agathu přišla poměrně slabá.

Asi nejdepresivnější díl s Poirotem jaký jsem viděl. Vše je chladné, smutné, bez života, Poirot sedí na kolečkovém křesle a je to jen stín muže, kterým dřív býval. Poslední případ se vrací tam, kde to všechno začalo – na zámek Styles, přítomen je i Hastings, který má starostí nad hlavu. Žádné exotické lokace, žádná smrt v oblacích nebo na Nilu apod. Je to důstojné rozloučení s oblíbeným detektivem, které se veze na vlně melancholie a tušení neodvratného konce.

Průměr. Do záporu se to dostává s přihlédnutím ke skvělým trailerům a velkému očekávání. Příběh o problému, ke kterému nezavolají (logicky) Batmana ale místo toho vytvoří (nelogicky) jednotku nestabilních šílenců a vrahů kteří mají spolupracovat. Dejme tomu. Jako jo, divák se nenudí, ale že by se mělo jednat o nějaký terno, tak to ani omylem. Je tu přehršel postav, které vidím poprvé a které mi nic neřeknou, a popravdě, které mi jsou ukradené. A Joker? Herec je v pohodě, ale ta vizáž a chování – na to si nikdy nezvyknu. Jinak tak nějak nevím, co o tom říct. Ujde to, ale to je tak vše.

"So you got to let me know Should I stay or should I go…" Řekl bych, že to bylo tak - někde hluboko v hollywoodských archivech někdo našel osmidílný seriál… A určitě ho natočil John Carpenter podle (mě naprosto neznámé), knize Stephena Kinga. Scénář psal Spileberg, který na natáčení zapůjčil dětská kola ze svého E.T. mimozemšťana. Tahle trojka se (z neznámého důvodu) domluvila a všechen štáb včetně herců zavázala mlčením. A tak Stranger things zůstaly světu utajeny, dokud se ty staré zaprášené VHSky nedostaly do Netflixu, kde si řekly, že je načase pustit to ven… Jinak si nedovedu vysvětlit jak je možné, že je to tak dokonalý mysteriózní osmdesátkový retro. Má to všechno – záhadu, příšeru, zlého vysokého blondýna, partu kamarádu na život a na smrt, kazeťáky, konspiraci, agenty, šerifa ze zapadákova, který se asi učil u drsného Harryho, temný les a Dračí doupě. Jsem unešen, a teď mě omluvte - jdu si zase zazpívat: Should I stay or should I go…

Typická netypická britská romantická komedie. Neustále míjení, střetávání, zamotané vztahy, atd. takový jaký je život, někdy byste brečeli a jindy je to k smíchu. Sedlo mi to. Lilly Collins si přidávám do Top hereček.

To je tak blbé, až je to roztomilé. Ne, vážně. Relativně krátká stopáž (120 minut) má tu výhodu, že se nestačíte nudit. Emmerich to do vás pere zleva zprava, horem dolem, co se do vás vejde. Co na tom, že jakmile začnete o ději trochu přemýšlet, tak vám mozek exploduje a jeho zbytky vyletí ušima. Celá zápletka je neuvěřitelně tupá, postavy se chovají jak idioti, samé (deux ex machina) šťastné náhody, náhlá zjevení a bleskové nápady na poslední chvíli. Je to typické pokračování jak z učebnice – větší loď, větší destrukce, víc mimozemšťanů a větší mimozemšťani. Na druhou stranu jsem opravdu chvílemi zíral, co se to na plátně odehrává, jaké dialogy spolu postavy vedou apod. I tak je to regulérní zábava, docela dost jsem se chechtal a usmíval. Nemám důvod, chtít to znovu vidět. Původní film ale můžu vidět kdykoli, a případnému třetímu dílu se nebudu bránit. Tady platí – na vlastní nebezpečí…