VaHo

V době kdy Společenstvo promítaly v kinech jsem neměl ponětí o co, se jedná. Z ukázek v televizi jsem pochopil, že jde o nějakého človíčka a prsten, ale vůbec jsem se o to nezajímal, protože v té době začala Pottermánie a já se zajímal jen o brýlatého chlapce s jizvou na čele a nic jiného mě pro mě nemělo význam. Teprve postupem času, jsem se na Společenstvo a další dva díly podíval. Ani tehdy jsem něměl pocit, že se dívám na něco výjimečného. Ovšem čím častěji jsem se na PP díval, tím jsem se ty filmy zamiloval a oblíbil. Následně jsem začal číst knihy samotného Tolkiena (začal jsem PP, pokračoval jsem Hobitem a Silmarillionem atd.), Nyní se považuji za fanouška jak Tolkienových knih, tak samotných filmů. Abych se, ale vrátil ke Společenstvu a řekl svůj názor. Film začíná prologem (vyprávěným krásným hlasem elfky Galadriel), který popisuje vznik Prstenu, Temného pána Saurona, poslední spojenectví atd.) Už v tomto začátku je cítit obrovská síla a hloubka Tolkienova světa. Následně se ve filmu zobrazují scény, bez kterých bych si dnes už nemohl PP představit (hobiti, Gandalf, Sarumanova zrada, Roklinka, Morie), film podle mě vrcholí scénou na můstku v Khazad Dum. A konečně dojde k rozdělení Společenstva a osudů jeho členů. Abych to zkusil k něčemu přirovnat, film je velká jízda na horské dráze, pokaždé když už si myslíte, že to nejlepší jste viděli, tak vás Peter Jackson něčím překvapí. Velký úspěch tohoto filmu, je také v kráse Nového Zélandu a jeho přírody kde se natáčelo. Je vidět, že filmaři a herci si byly velmi vědomi toho, co mají před sebou, a uchopili látku velmi citlivě. Děkuji tomuto filmu, že mi ukázal svět, který sem do té doby neviděl a jemuž se asi nic nedokáže vyrovnat.

Film se sice jmenuje Temný rytíř, ale Batmana (sice skvěle zahraného), tady zastiňuje Joker. Zosobnění šílenství a anarchie v jedné osobě. Jak jde bojovat proti někomu, komu nejde o peníze, a chce jen ničit a vidět svět v plamenech...Prostě filmový nářez, který odsýpá jako hodiny, a za který skládám Nolanovi, Baleovi, Ledgerovi, Cainovi, Oldmanovi, Eckhartovi, Freemanovi a všem dalším tvůrcům hlubokou poklonu.

Osamělý hotel v horách, chlapec, který "byl osvícen", vyděšená matka, šílený otec, v režii Stanleyho Kubricka, a to vše podle předlohy Stephena Kinga. Další slova jsou zbytečná.

Krásný film, který jsem již viděl několikrát ale pořád se mi neomrzí. Film o muži, který proběhl dějiny USA a ani si toho nevšiml. Životní role Toma Hankse.

Ani před tím, ani potom jsem nic takového neviděl. Tohle je prostě Tarantino a to znamená: černý humor, švihle natahované dialogy, hlášky a děj vyprávěný na přeskáčku. To musíte vidět.

Krásný film, s lehce smutnou poetikou, na který se vždy rád podívám. Spousta vtipných a památných scén. Rudolf Hrušinský ve skvělé roli (nejenom on ale i další skvělí herci). Ten film je prostě po všech stránkách dokonalý. „Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já.“

Jsem Lego fanoušek, sice si s legem už dávno nehraju, ale vždy když někde vidím tu stavebnici přepadne mě nostalgie. Film přesně na tuhle nostalgii cílí, a daří se mu to na jedničku. Při sledování jsem měl na tváří takový ten přihlouplý úsměv, vždy když se na plátně objevila postavička nebo dílek, se kterým jsem si často stavěl. Je vidět, kolik nápadů (a hlavně kvalitních) měli tvůrci. Ať už jde o napínavé akční scény, příjemný humor, odkazy na Star Wars, Pána prstenů, Harryho Pottera nebo Batmana. Děj je chytrý a svižný a hloubku mu dodává závěrečná pointa, u mě za 5*, můžu jen doporučit.

Když si prohlížím režisérskou filmografii George Millera a vidím, že od roku 1998 natočil jen tři filmy, z toho dva animované filmy o zpívajících tučňácích a Babe 2: Prasátko ve městě, tak si říkám, jaký psychický otřes se mu stal, že do světa najednou vypustil tohle. Tedy něco, co vůbec nevypadá, že to natočil 70 letý režisér těchto tří výše zmíněných filmů. Děj by se dal popsat jednou delší větou, ale to samotné provedení… pastva pro oči, takřka každý druhý záběr, si dokážu představit jako velký plakát na zdi. Akční scény ukazují, že to jde dělat ještě víc, ještě originálněji… a když už si myslíte, že jste viděli všechno tak zjistíte, že je teprve polovina. Z filmu takřka fyzicky cítíte bolest, pot a krev. Chvílemi máte pocit, že máte písek ve vlasech. Herci jsou skvělí, takhle jako Tom Hardy mlčel ve filmu naposledy snad jen Terminátor. Tomu ale stačí se jen zamračit a zvednout brokovnici, a hned víte, že tady jsou slova zbytečná. Paradoxně má větší prostor Charlize Theron, její hrdinka je nemilosrdná, odhodlaná ale zároveň vnitřně velmi nejistá. To vše je ale podáno tak, že to vůbec nepůsobí směšně. Tempo sice možná ve druhé polovině mírně zpomalí, ale to je pochopitelné vzhledem k infarktovému začátku. Je to film, tak nabití podněty, že vlastně nevíte, na co se dřív zaměřit. Jestli si prohlížet pochromovaná auta, panoramatické scény, bizarnost a zvrácenost světa, nebo jen prostě hltat akci, která se na vás hrne ze všech stran. Už teď vím, že jsem to neviděl naposled. Chci další nášup! Chci víc tohohle světa! A především nechci čekat dalších 30 let!