galiea

Tak ne že bych to musela vidět vícekrát, ale přišlo mi to jako příjemná, vtipná pohádka. Jasně, některé motivy poněkud vykradené, ale kdo má taky pořád co vymýšlet. Lukáš Příkazský hrál vodníka skvěle, trochu umolousaný, dvojice rádcovských zlodějů splnila roli záporáků výborně a polepšení zlodějíčci zajistili pohádkově dobrý konec. Jenom mě v titulcích překvapilo, že nebyla uvedena Iva Janžurová, ale Sabina Remundová. Inu jaká matka, taká Katka...

Vizuálně nádherné, hudebně nápadité, emočně nabité, ale dlouhé, příliš dlouhé. Některé scény až zbytečně využívají vulgárního a prvoplánového humoru, což mi k jinak spíš melancholické atmosféře moc nesedělo. Moc hezky vystihnutý obraz zlaté klece, ve které císařovna žije a ze které se marně snaží uletět. A také nerovné, přesto hluboké přátelství. O filmu musím od shlédnutí stále přemýšlet, ale nedokážu se zbavit pocitu, že být o 40 minut kratší, byla by to fakt pecka. Shlédnuto v rámci festivalu Das Fülmfest 2023.

Tolik kamer tam mají, a stejně jim to ve finále nepomohlo... Rozhovory s lidmi, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Ale když ne oni, byli by to jiní... Někteří zaplatili cenu nejvyšší, jiní byli ochotni obětovat se pro záchranu druhých. Tohle je naneštěstí každodenní realita Izraele a nikdo, kdo to nezažil na vlastní kůži, nemůže říct, jak by v překvapení a panice reagoval právě on. Tahle dokumentární kombinace skutečných záběrů, interview a (částečně) hranými pasážemi je výborná. Pro silné povahy doporučuji ke shlédnutí. Shlédnuto v rámci festivalu Kolnoa 2023.

Tragikomedie o tom, jak se jeden chlápek, který se nevyzná ve vnějším světě, snaží zachránit své svěřence bez naděje na úspěch. Film otvírá mnoho témat a otázek. Například - do jaké míry jsou mladiství odpovědní za své činy? Vyrůstali-li v dysfunkční a násilnické rodině, není divu, že neznají jiné řešení problémů, a jejich přeučení je na dlouhé lokte. Špatný start do života se těžko napravuje. Světice Margalit se o to přesto snaží a dává šanci i klukům, nad kterými jiní už zlomili hůl. Jí i sociální pracovnici záleží na blahu dětí, naneštěstí ta druhá přichází, právě když první odešla. A pak tu máme establishment, kterému nejde o nic jiného, než vydělávání peněz. A proti tomu se bojuje hodně těžko... Příběh je vyprávěn s typickou izraelskou přímostí a bez příkras, přesto s hlavními hrdiny soucítíme a fandíme jim i ve chvíli, kdy je jasné, že kolem sebe spletli nerozmotatelné klubko problémů. I když je film plný izraelských reálií, věřím, že podobné příběhy se odehrávají na celém světě a vždy po nich zbyde divná hořkost v srdci. Shlédnuto v rámci festivalu Kolnoa 2023.

Uznávám, možná je odpad trochu silné hodnocení, ale já nemohla jinak. Ne že bych od filmu měla přehnaně vysoká očekávání - ale vzhledem k dobrému výběru herců a očividně vysokému rozpočtu jsem čekala, že to bude mít aspoň nějakou úroveň. No, nemělo. Wannabe světovost z toho stříká na všechny strany, nevěřím ani Mádlovi jeho nevázanost, ani Rambinu kariéristku, celé je to povrchní a na efekt bez jakéhokoli hlubšího odhalení toho, co třeba mohou hrdinové opravdu prožívat (v tomto bod za Tomicovou a Malého, ti byli opravdu autentičtí). Celou dobu jsem přemýšlela, jestli to režisér vážně nezamýšlel jako parodii a teď se pochechtává, jak si z nás všech vystřelil.

Po půlhodině jsem silně koketovala s pokušením to vypnout. Paula je v začátku filmu holka na přesdržku, sobecká hysterka, která přivádí okolí k zuřivosti. Ale odhodlala jsem se dát tomu ještě šanci. A nakonec musím uznat, že jako psychologická sonda do života jedné ztracené existence, holky z rozpadlé rodiny (ač to ve filmu přesně řečeno není, tipla bych, že po odchodu otce matka zahořkla i vůči dceři a tím se i ony dvě odcizily), která je emočně nestabilní, ale zato má velké srdce. Ve dlouhodobém vztahu s výrazně starším mužem neměla šanci dospět - to sledujeme právě až v průběhu filmu. K zamyšlení rozhodně je postoj hlavní hrdinky, kdy se často stylizuje do postoje, který od ní ostatní očekávají. Má pravdu - nelže. Jen se chce zalíbit. Kolikrát se to stává i v našich životech, že si hrajeme na něco, co nejsme, protože se bojíme, že když budeme autentičtí, ostatní nás zavrhnou...?

Trošku mě překvapuje, jak nízké hodnocení zde film má. Na jednu stranu téma není zrovna světoborné a ani v průběhu filmu se nestane nic překvapivého. Na druhou stranu, vykreslení emocí, beznaděje a vizuální stránka mi za těch pět hvězd stály. Úplně jsem v nozdrách cítila mrazivý vzduch a dostala jsem chuť nasadit lyže. Nejlepší scéna podle mě byla, když Lyz se svou maminkou ležela v posteli, tak ji objímala a Lyz brečela a brečela - a ačkoli matka nevěděla ani zbla o dceřiných problémech, nebo smutek přisuzovala úplně jiným důvodům, divák dobře věděl, jaký boj a zmatek se v dceři v tu dobu musí odehrávat. Ta tichá mateřská podpora podle mě nakonec zapříčinila závěr filmu. Příjemný civilně natočený snímek, kde se o emocích nemluví, ale intenzivně se prožívají.

Mně se ty Taušovy krimiseriály zkrátka líbí. Uznávám - ruční kamera se někdy třese tolik, až už to leze krkem, ale v jiných scénách je docela indikovaná. Výběr lokací je tak promyšlený a líbivý, až to někdy zavání kýčem (např. základna vyšetřovacího týmu ve starém kostele - já, duší praktik, jsem neustále přemýšlela, jestli tam v tom vedru v létě můžou dýchat a jak to asi vytápí v zimě, haha). Product placement mě nerušil, podtrhl to, jak si hlavní hrdina zakládal na vlastnictví cool věcí a jestli firma A dobře zaplatila za to, že ukázali zrovna její tenisky a ne konkurenční produkt firmy B - mě to neuráží. Líbila se mi linie Lenky Krobotové, přestože mi přijde, že jako herečka je schopna ztvárnit jen neurotičky, pozadí jejích rodinných problémů, včetně kariérního soupeření s manželem, který se snaží být tak dobrý a vtipný taťka, až jí to lezlo krkem... Fakt povedené. Bod za Martina Havelku (kéž v klidu odpočívá na nebesích), za mírně přitepleného Igora Bareše a za Cyrila Dobrého, který krásnýma očima, mimikou a dikcí nezapře tatínkovy geny. Celkově mohl být seriál trošku svižnější či o díl kratší, ale asi by to bylo na úkor spousty poetických a přemýšlivých scén. A to nejlepší na konec je samozřejmě René, toho jsem žrala od první do poslední chvíle. Samozřejmě je to rozcapený spratek, nevychovaný hulvát, týpek, co si myslí, že mu všechno projde a že mu celý svět může... Ale právě ta jeho bezprostřednost, ty stupidní kecy a odzbrojující úsměv jsou naprosto originálním a osvěžujícím prvkem. René rulez!

Jeden z nejlepších českých filmů, který jsem za poslední léta viděla. Po dvojím shlédnutí jsem přečetla i předlohu Miloše Urbana a musím říct, že pan Havelka z ní naprosto geniálně vytáhl ty nejzajímavější motivy a vytvořil z nich film s vlastní specifickou atmosférou a příběhem. Láska a obdiv k přírodě, ztvárnění venkovského života, který je prostý a nezkažený jen na první pohled, prolínání katolických obřadů s pohanskými, lidové písničky, jemně ironický humor... Hastrmanův svět mě pohltil.

Vizuálně geniální. A dějová linie plná zajímavých zvratů. Je to hodně temné. Někdy jsem se hlavní hrdince nedivila, že jedná, jak jedná, ale pak se to zvrhlo do extrému. Psychologické drama par excellence. Konec jsem sledovala napjatě se zadrženým dechem! Pokud máte rádi filmy, u kterých musíte hodně přemýšlet a vžívat se do rozpoložení hlavních hrdinů a nevadí vám, že se s nimi nemůžete zcela ztotožnit ani soucítit, potom doporučuji. Ale sama uznávám, že mě to přivedlo do hodně melancholické nálady.