Jezinka.Jezinka

Příběhů, kde figuruje hodná nevlastní a zhýčkaná vlastní dcera je mezi pohádkami mnoho. Podle tohoto schématu, aby vůbec na světě bylo hodných děvčat, majících potenciál na životní štěstí, měly by matky po narození jedináčka dcery hromadně umírat. Šťastné siroty nikdy nemají sourozence a na prahu dospělosti ještě musí přijít i o otce. Ten navíc musí být natolik zaslepený, aby veškerý majetek přepsal na druhou ženu a vlastní dítě nezajistil. Pominu-li více než ohrané základní schéma, a pominu-li to, že kouzelné bytosti hodným holkám a někdy i mládencům pomáhají vcelku pravidelně, řekla bych v nepřetržitém trojsměnném provozu, je pohádka s účastí dvou hastrmanek, tatíčka hastrmana, kouzelné harfičky a básnicky rozevlátého bohatého a romanticky zamilovaného Amaldóna Pětiočka (Miloslava Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, neexistující vydání o pojmenování pohádkových postav) příjemným, dobře obsazeným a sice předvídatelným, ale přesto zábavným, počinem. Zajímalo by mě, kdo zpívá Anulku, protože hlas Anulky při zpěvu nezněl jako hlas, kterým mluvila. edit Podle uživatelky Miggi90 ten zpívaný hlas je Eva Hrušková, to zní pravděpodobně.

Juraj Ďurdiak není na první pohled (ani na druhý ani na jakýkoliv další) zrovna prototypem hrdiny, přesto jako pastýř Eliáš, stejně jako o pár let dříve coby princ Velen, vyráží na výpravu, aby prokázal, co je v něm nejlepšího, bojoval za svou lásku a nejen sobě dokázal, že zlo se dá porazit, pokud člověk nehází předem flintu do žita. Pohádka měla a mohla být mnohem temnější, strašidelnější, mystičtější. Mág mohl být krutější (ne, aby divák viděl, jak vyřezávají jeho sluhovi jazyk, to stačí zmínit, ale třeba chalupu Hanina otce mohl vypálit, dravec lovící holubici mohl v lidské podobě být její partner, takový příběh by se tam dal snadno vsunout), klece zvířat za krutost neberu, to je poplatné době a v podobně velkých klecích v dané době bývala zvířata poměrně běžně a o záměrnou krutost se nejednalo, to až postupem času získala zvířata chovaná v zajetí výběhy tak velké, že z toho mají agorafobii. Přesto je pohádka o zrcadle velkého mága příjemnou pohádkou z druhu těch temnějších s krásnou hudbou a sympatickými postavami.

Medvěd v pohádkách bývá zpravidla dobračisko, mlsoun a dobromyslný pomocník slabších zvířat. Občas, třeba v případě medvídka Pú, to je egocentrický, trochu zpomalený ňouma, který moc nebere ohledy na druhé, ovšem ne ze zlé vůle, ale proto, že dvě myšlenky v hlavě neudrží. Tady je medvěd škodolibý, násilnický a poťouchlý zlotřilec, který si ze zajíčka klidně udělá bryndáček. Zajíček obvykle bývá nezmar a nejinak je tomu i zde. Zajíčkovi bych fandila tak jako tak, ale v téhle pohádce mu bude držet palce divák bez rozdílu věku, rozměrů, orientací všeho druhu, barvy pleti a preferencí fotbalového týmu.

Zařazení Bratra Palečka do kategorie pohádek není úplně správné, označení České televize "historická hra pro děti" je mnohem přesnější. Příjemný, posmutněle/nostalgicky/baladicky (nehodící se škrtněte) vyznívající, příběh přesune člověka na dvůr jediného opravdu českého krále, ukáže na pokrytectví tehdejších elit a dá nahlédnout do složitosti politicko-náboženských domácích i mezinárodních vztahů, s nimiž se Jiří s Palečkem po boku musel vypořádat. V závěrečném souboji jde krátce zahlédnout, že chlapík ztuhne a šteluje se přesně směrem do nacvičené smrtelné rány, kterou má od soupeře dostat, ale jsou filmy, kde takovéto drobnosti atmosféru nenaruší, ač jinde by vyvolaly záchvaty smíchu a oprávněný posměch.

V pumpě žijící vodník a hlásný - původním povoláním hejkal, já věděla, že tahle pohádka existuje. Když jsem viděla ty vlaštovky, vybavila jsem si to zcela jasně. Roztomilá pohádka se strašidly, koláčnicí, kterou bych (hlavně tedy ty makové koláče) chtěla za sousedku, názorně bych pravidelně předváděla, jak láska (k makovým koláčům) prochází žaludkem. Ještě že měli na domovním znamení jen vlaštovky. Přestavte si, že by takhle z domovního znamení odlétli třeba supi. To by se na Novém Městě dost divili.

Mimoni jsou šerední a hloupí, o tom se pochybovat ani nedá, ale jejich destruktivní přístup, před nímž Pat a Mat blednou závistí, někdy pobaví.

Co naši chlupatí miláčci dělají, když vytáhneme paty z domu. Tohle by rád věděl nejeden majitel nějakého chlupáčka (myslím, že zpochybňovat to, že ryby nadále plavou v akvárku, pokud zrovna to akvárko nepraskne, je zjevný nesmysl i pro hodně zažrané akvaristy). Popravdě, většinou spí, občas se poohlédnou, zda jsme někde nenechali příhodně v dosahu nějakou mňamku, nebo zda by se lépe nespalo v našich postelích, nebo zda nepotřebuje poupravit nějaká ta bota. Animované hrdiny však čeká velké dobrodružství v New Yorských ulicích i stokách, exkurse snů v továrně na párky a sblížení v rámci stoky i načančaných bytů. Zpodobnění jednotlivých zvířat je naprosto dokonalé, kdo má doma psa, musel v těch psících a jejich reakcích na míček, motýlka, cokoliv ... toho svého vidět. U koček to nejspíš bude podobné, ale ty tak zmapované nemám. Soudím-li ale podle morčete a králíka (ano, mám doma malého bílého ušatého teroristu) jsou nepochybně stejně zmáknuté i ty kočky. Za příběh objektivně tak něco lehce přes tři hvězdy, za ty psí oči a za bílého králíčka, kterého budu milovat až do konce života, další dvě. Kdo nemá speciální vztah ke králíkům, asi tohle hodnocení nedokáže pochopit, což je chyba jeho a ne králíků.

Rudolf Hrušínský mladší hraje pravnuka svého otce, když coby vypravěč provází slovem příběh o tlustém pradědečkovi, kterak jednou prababičku neposlechl a jaká patálie z toho mohla být, ale naštěstí nebyla. S tím námětem, s tím obsazením, s těmi kulisami to mohlo být naprosto skvostné. Kdo ví kde se to vymklo, že to je nedomrlé jak polosyrové neosolené brambory.

Lehce mystický námět, který připomíná obraz Doryana Greye, i když tady je to přesně naopak - odraz podoby svému nositeli škodí. Krásná princezna je líbezně pitomoučká, mnohem skutečněji a i ve svých citech opravdověji působí všechny kuchařky - ať zamilovaná Gerda, nebo jen přátelská kuchařská pomocnice. Zájezd do lázní, aby se vyřešila nemoc spočívající v nedostatečném růstu vousů (a když až příliš rostou chlupy na nohách, taky s tím do lázní?) mě pobavil, stejně jako nápad maskéra podivným účesem a fascinátorem ještě zvětšit výškový rozdíl mezi královnou a králem. V pohádce všechno dobře dopadlo, jenom lituji upřímně zamilovaného kuchaře Filipa, jehož vyvolená stála o někoho jiného a vdávala se jen proto, že "on mě má vlastně rád". Jsem asi nekompromisně staromódní, ale jsem přesvědčená o tom, že ve vztahu mají být stejně citově angažovaní oba protagonisté. (A ano, v partnerském vztahu mají být právě dva.)

Jašinka a Vojdín, obě ta jména mi znějí divně, ještě tak kdyby Vojan, z čeho asi tak je odvozena Jašinka? Z Jany? Z Jenovéfy? Jak mi google prozradil, Radvaň je obec na Slovensku v okrese Banská Bystrica, nebýt líná, tak se ještě googlu zeptám na to, zda tedy sedí ty kroje, v nichž dělá před kamerou parádu matka Bochová (a že v tom vypadá krásně) a tři sousedky. Se sousedkami mám problém, arechetypální vlezlé tetky, co si na výslužku berou div že ne nůši, jsou výborný nápad, zpěv nevyrovnaných kvalit trochu rve uši, ale ještě bych to překousla, taneček byl jednoduchý a pěkný, co mě ovšem opravdu zaráželo, byla skutečnost, že tam nikde není ani stín dalších sousedů (kde by třeba byl další zástupce mužů) a kromě Vojdínova baráku asi v obci, kde bydleli Bochovi, další stavba nestála, a to tak důsledně, že ani psí bouda. Když mluvím o kostýmech, kroje jsou krásné, stylizace Ledového krále naprosto dokonalá, jen k sobě to jde asi jako broskev a hořčice. Samozřejmě, že Ledové království je úplně jiné, než svět u nás na zemi, ale stylizace venkova konce 19. století a sci-fi vzhled říše Ledového krále vypadají jako remíza dvou krutě rozhádaných maskérů, na kterou svým nepochopením dojíždí zmatený divák. Jašinka je hezká a Vojdín je sympaťák, ale že bych se o tuhle dvojici opravdu třásla, tak to ani náhodou. Nějak to ze mě žádné silnější emoce nevykřesalo, což je docela s podivem.