Jezinka.Jezinka

Moc hezké kostýmy, roztomilá dcerka pyšné Dory, která dokonce ve dvou verzích šikanovala Popelku, talentovaná Vévodkyně, důstojná královna a vcelku dobrá základní myšlenka nejsou dost, aby si tenhle filmový kousek zasloužil víc, než hodit do stoupy. Vidět mladého Hrušínského v podivné roli dětského ženicha, který ke své ještě dětštější vyvolené leze oknem, pro mě byl v dětství dost šokující zážitek. Dnes mi to připadá jen směšné. Jako děcku mi to připadalo divné, nudné a za vlasy přitažené. Zřejmě tím, že přesně takové to je. K té svatbě desetileté se čtrnáctiletým a proroctví o pětatřiceti dětech, které se z černého kašle vyléčí ještě před narozením, nemá smysl se vyjadřovat.

Mistr zlatník spáchal šperk tak hezký, že by ho chtěl (ukrást) každý, mistrem zlatníkem počínaje. Tato pohádka mi utkvěla z dětství, kdy mi soudcovo řešení připadalo naprosto mysticky brilantní. Je to téma, které je v různých obměnách v pohádkách mnoha kultur, což svědčí o tom, že se kradlo všude. Zajímavé by bylo vyzkoušet, jak odrzlí jsou dnešní zloději a zda by to někdo měl odvahu s tím ordálem zvonem přeci jen zkusit.

Heřmánková víla dokázala přes noc dokonale uklidit chalupu a uvařit, zato když se dostala do kovárny, kam si ji laskavá kovářka vzala k sobě, aby jí pomohla a sama měla nějaké zastání, na práci už nesáhla. Jen stála u okna, čučela ven a vrhala nyvé pohledy. Nejzajímavější pro zvídavé chovatele je, že Heřmánkovou vílu je možné krmit makovými buchtami.

Bylo to takové pateticky ucourané, nekonzistentní a celkově to bylo spíš jako jíst vatu a to nemyslím cukrovou.

Film je sled více či méně či vůbec navazujících epizod. Kvůli téhle nespojitosti nemá dynamiku a vývoj, který by film mít měl, tu, ve větší či menší míře, mají právě jednotlivé epizody. Celkově je to zaměřeno spíš na mladší diváky, kterým se příběhy vlčího chlapce snaží vsugerovat myšlenku o důležitosti poslušnosti a podřízení se zákonům společnosti. Zároveň je ale několikrát ukázáno, že v zájmu mimořádných osobních sociálních vazeb (přítel, sourozenec) je morálka nadřazená obecným principům. V případě, kdy Mauglí poruší kvůli zraněnému vlčímu bratrovi zákon smečky by se dalo říct, že sledujeme klasický střet ius naturalismu a ius pozitivismu, v podstatě to je podobné jako příběh Antigony, jenom převedený do zvířecího světa.

Tři strýčkové s kvalifikací bachařů a Dominik spoutaný denním řádem, podle kterého si s míčem smí hrát od 17:00 do 17:10, jsou konfrontování s tetičkou z obrazu, kterou po sto pěti letech přestal bavit její rám a rozhodla se vnést do života strýčků, ale hlavně do života Dominika, trochu čerstvého větru. Tetička je krásná, stejně jako je krásná slečna učitelka, strýčkové jsou sympaťáci a Antonín Navrátil byl roztomilé děcko. Nic se nemá přehánět, ani disciplína.

Roztomilé, ale na můj vkus tam bylo příliš koček.

Originálně pojatá hudba by vyzněla podstatně lépe, kdyby princezna uměla zpívat. Angažovat do role zpívající tančící princezny někoho s hlasem dabérky v originále, byl nápad hodný vyšinuté mysli pana komořího. Taneční kreace téhle milovnice hudby a tance byly na stejné úrovni. Její vlnění a pohyby končetin připomínaly tanec ještě méně, než vlnění chapadel lidožrouta. Mlynář Petřík z toho vychází podstatně lépe a kocour samotný byl relativně roztomilá figura. Nemyslím, že by se tohle mohlo líbit dětem. Je to tak nekonzistentní, že se ztrácí i předlohy znalý dospělý.

Po jedničce, která se v mnohém zabíjela sama a v prvé řadě tím, že nevěděla, koho chce bavit, se dvojka rozhodla, že je pro děti a občas nějakým vtípkem či narážkou zamrká na dospělé. Věřím, že neustále opakované vtípky Bystrozrakého na téma "mrknu na to", "vidím to jinak" můžou malé děti bavit a to i ve frekvenci, v jaké jsou použity a žertík s polárkou musí u pacholat způsobovat záchvaty smíchu.. Děti zas neocení hrdobce. Zda skutečnost, že Dlouhého dabuje Michal Dlouhý měl být další žertík, nejsem schopna klasifikovat. Film je předvídatelný jak porno, ale od kdy tohle u pohádek vadilo? Tradičně trochu líní čerti, kteří se bojí Lucifera, protože už sto let nepřinesli žádnou duši a lidé jim s řešením tohoto problému pomohou, jsou osvědčená klasika. Zatímco závěrečná píseň je skutečně děsivá (ona popravdě ta show a bláznivé tanečky jsou dost nuda prakticky ve všech filmech), tak song o tom, jak naši hrdinové kráčí přímo do pekla, se velmi povedl. Hodnocení mnohých považuji za tupou pózu a vehementní pohrdání vším domorodým, zejména když vidím, jakým zhůvěřilostem jsou schopni napálit množství hvězd jak z americké vlajky.

Animace není hezká, ale rozhodně stojí za pozornost. Nemá smysl se vyjadřovat k nesmyslům, počínaje siluetou Pražského hradu, přes výzdobu orloje. Pro děti to není. Nejen, že bych svému ani jinému dítěti nedovolila koukat se na film, kde se koza snaží navázat sexuální poměr se svým majitelem (kdyby se snažil on, je zoofil, co je ta koza, homofil?), ale myslím, že film s tak chaotickým dějem a nezřetelnými postavami, by děti (do doby prepuberty, kdy by se nablble chichotaly nad zamilovanou kozou, velkým výstřihem Mácy a zamilovaností Kuby) neměly šanci bavit. Jak mám ráda kozy a ta užvaněná zamilovaná koza Koza se mi vlastně dost líbila (ona a mistr Hanuš byly taky jediné dvě rozumné postavy z celého filmu), tak mohutná ňadra Mácy, která se adekvátně opravdu nedají označit jinak než monstrózně velký kozy, mi připadaly jako strašlivá noční můra a postrach každého skeletu, který by takovou obludnost měl nosit. Matěj a Faust se dějem míhají poměrně chaoticky a je velká škoda, že se je nepodařilo, společně s dalšími pověstmi, do děje zakomponovat líp. Navzdory tomu, že to je nehorázná ptákovina, jsem se vlastně docela bavila a jsem zvědavá na příběh se sýrem, co kolem toho vyoslí. Vždyť jsem říkala, že mám ráda kozy.