DAF1

Film, od kterého jsem nic nečekal a který mě příjemně překvapil. Dovedl místy pobavit svou nadsázkou, zaujal svými mrazivě realistickými prvky i příjemně potěšil hereckými výkony hlavního trojlístku postav. Příběh je svižný, nenudí a samotný závěr může vyvolat otázku, na kterou jsme mysleli, že celý film známe odpověď - kdo že je tím umírajícím zvířetem?! Pohnuté vzpomínky v každém z nás...

Úplný opak Casina Royale, pokud Casino vynikalo svou brilantností, režisérskou přesností a napětím, pro Quantum of Solace je dominantní nahodilost, nepřehlednost a syrovost. Craig je lepší bond než Brosnan, ale celý film sám neutáhne, ba naopak "ztratí" se hned v počáteční autmobilové honičce. QoS jako první přímý sequel zklamal, děje se v něm toho tolik, ale když se nad tím opravdu zamyslíte, vše vyznívá spíše doztracena, připravuje půdu pro další možný film. Doufejme tentokrát bez "zmrzlého" F(r)ostera, který nesahá Campbellovi ani po paty.

"Nezapomeňte ohodnotit film na CSFD?" To si CSFD dává reklamu i do závěrečných titulků v kině? Nemyslím, že by to někoho extra přilákalo. Ale k věci. Pro člověka, který vyrůstal na Burtonových filmech o temném rytíři, bude jediným batmanem navždy Michael Keaton. Tím ale nechci říct, že Nolanův poslední opus s Balem je špatný. Naopak. Tvůrci udělali od Batman begins solidní kus cesty. Vše působí přirozenějším, chladnějším a emočnějším dojmem. A Heath Ledger? Snaží se, ale Jackovi Nicholsnovi se nevyrovná.

softcorová náhražka sexuálních praktik pro teenagery a předpubertální mládež, s výraznou podporou snové funkce.

Další film z dílny Franka Darabonta? No paráda, vždyť filmů pod jeho režisérskou taktovkou je jako šafránu. Že to bude zase "podle Kinga"? proč ne, jestli někdo umí převést Kinga na plátno, je to právě Frank! Ze začátku na vás film může působit jako kýčový mix Země mrtvých a Spielbergovy Války světů, postupně se však situace zlepšuje až k fenomenálnímu závěru, který nás podněcuje k zamyšlení se nad pomíjivostí života a relativností času.

Trilogie se nám šťastně uzavřela. Všechny postavy přežily. Staré paní už někdo konečně pomohl vhodit tu láhev do kontejneru. Film, ve kterém se prolínají dvě roviny (v každé znich hraje důležitou úlohu soudce), aby se v závěru spojily v jeden dokonalý celek, opět okořeněný vynikající hudbou Zbygněwa Preisnera a smyslem pro detail Krzysztofa Kieslowskiho.

Petting, no fucking...

Stačí malý okamžik a šťastné a spokojené Julii se od základu změní život, místo pohody a radosti ze života si více začíná všímat reality všedního dne, která ji obklopuje (žebrák s flétnou, důchodkyně s lahví u popelnice, prostitutka). Uzavírá se do sebe, nesnáší pohled na smrt (nedokáže se sama zbavit ani myší). Změna k lepšímu nastává, když se dozví, že její tragický zesnylý manžel měl milenku. Tento, v uvozovkách, pohádkový příběh protkaný nejrůznějšími modrými motivy patří ke skvostům současného evropského filmu. A ta hudba...

Pro někoho možná propaganda. Pro mě rozhodně ne!!! Tento snímek získal s odstupem času zcela nový náboj. Stačí když zaměníte role "zlého Západu" a "dobrého Východu". Možná, že tato skrytá kritika režimu nebyla primárním cílem tohoto filmu. Možná, že Klos a Kadár měli zskutečně budovatelsko-propagandistické záměry. To však nic nemění na kvalitě a skrytém poselství, kterým na nás tento film v dnešní "svobodné" době působí

Filmy z druhé světové války, týkající se polských dějin, neoplývají dynamickými akčními scénami (jak je tomu u jejich amerických protějšků). Masakr v Katyni mohl být další z tuctových filmů (jako například Vlajky našich otců), svou psychologickou propracovaností a prolínavou kompozicí však míří výš. Pro polského režiséra Wajdu je to "takový malý Schindlerův seznam", kterým splnil své poslání (nejen) vůči Polákům.