juvelinokivi

Hraběnka – pitoreskní postava, kterou bylo možno potkat zejména v pražském podniku Narcis. Stará paní ověšená šperky, v šatech určených pro dvacetileté dívky, s dlouhými blonďatými vlasy, neuvěřitelným nánosem líčidel na obličeji, umělými řasami a dlouhými nehty, budila svou „barevností“ (vnější i vnitřní) v době šedivého socialismu konce 80. let značnou pozornost. Byla pokládána za neuvěřitelně bohatou někdejší majitelku Narcisu, za bývalou barovou tanečnici či dokonce za přesluhující prostitutku. Filip Renč se tuto mystickou postavu, kterou potkával od dětství, rozhodl demýtizovat, poodhalit její soukromí a především ukázat její optimistickou až dívčí životní filozofii. Celým filmem prostupuje sympatie k Hraběnce jako ke svébytné osobnosti, která si zachovává svou tvář v každé době, za jakýchkoliv podmínek – to jest i za socialismu vyznávajícího nevýraznou průměrnost.

Dvanáctiminutový snímek na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha. Muž (Lukáš Hlavica) otrávený manželským stereotypem vyčítá manželce (Lenka Vlasáková), že mu v jejich vztahu chybí trocha „šťávy“. Když pak přivede z čisté lidumilnosti domů na večeři bezdomovce (David Suchařípa), nestačí se divit.

Kritické zamyšlení nad asanací pražské čtvrti Žižkov v 80. letech. Film je založen na konfrontaci dvou prostředí. Starých zanedbaných činžovních domů, které jsou z rozhodnutí úřadů odsouzeny ke zbourání, a nového panelákového sídliště, kam jsou obyvatelé činžáků vystěhováváni. Režisér ve svém pohledu jednoznačně upřednostňuje zachování starých domů. Slyšíme názory několika žižkovských obyvatel a dvou odborníků - Ing.arch. Milana Janů a Ing. arch. Marie Hubíkové, hlavní projektantky přestavby Žižkova, která nakonec na svou funkci rezignovala. Výtvarně poutavé záběry jsou doprovázeny hudbou Sergeje Prokofjeva. Snímek byl natočen v říjnu 1989 a na svou dobu je nesmlouvavě kritický - patrně však byl sestříhán už v polistopadové době, čemuž by napovídal závěrečný titulek, který datuje vznik snímku přesně do října, místo obvyklého uvedení pouhého roku vzniku.

Na osamělém hradě žije zpupný Ledový vévoda ve společnosti své neteře, princezny Saralindy, a třináctera hodin, které před lety zastavila jeho ledová ruka. Když se o princeznu přijde ucházet princ Zorn ze Zorny, v převlečení za potulného pěvce Zpěvocha, úskočný vévoda mu zadá podobně jako jeho předchůdcům nesplnitelný úkol… Princi ale pomáhá Golux (jediný Golux na světě).

Pohádkovo-fantastický dětský dvojdílný televizní film na motivy pohádek Oskara Wildea o největších lidských pokladech: duchovní kráse člověka, dobrotě jeho srdce a schopnosti obětavé lásky. Děj je situován kamsi do středověku. V jedné galaxii nepříliš vzdálené od Země vznikl problém – lidé na Zemi se ještě nenaučili žít pokojným životem. Vysílají ohromné množství emocí, které nedají klidně žít jejich kosmickým sousedům. Tehdy je na galaktické radě rozhodnuto vyslat na Zemi chlapce, jenž má ukázat lidem, jak žít bez citů.
A tak na Zemi spadne hvězda a objeví se tu hvězdný chlapec. Je inteligentní a šikovný, ale nedokáže milovat. Dokonce od sebe odstrčí svou matku, která ho dlouhé roky hledala. Ale osud mu dá šanci chyby napravit.