darkrobyk

Kdo zná předlohu případně nějaký film podle ní, nebude překvapen směrováním příběhu a jeho koncem. Nejlepší na celém filmu je samozřejmě Ch. Lee, ač chvílemi vypadá jako Dracula, když se však zcela změní v Blakea, pak připomene jedny z prvních představitelů pana Hydea. Velmi dobrý je i P. Cushing, jenž má ale prostoru mnohem méně. Není to sice herecký superkoncert, ale pro fanoušky obou herců je dostačující. Pěkný je i vizuál, zejména interiéry, kdy navíc úžasná městská vodárna posouvá snímek až lehce do steampunku - škoda, že jí nebylo více. Nočních záběrů není mnoho, na mlhu ale dojde a na honičku v ní rovněž. Studio Amicus sice mírně pokulhávalo za Hammerem, ale několik povedených filmů také mají, přičemž tenhle je lepší průměr. Kdo příběh nezná, mohl by si klidně přidat i jednu * navíc.

Začátek je tajemný - visící nohy, pak napínavý - přepadení Peggy, co tu vypadá jako Jana Paulová, a následují dvě třetiny konverzačního dramatu, kdy si divák může tipovat, zda je Peggy cáklá, a nebo zda za vším někdo stojí. Nakonec se příběh rozjede naplno s mírným přesahem do hororu. Divák pak už sice ví, ale stejně čeká, jak celá věc dopadne. Collinsová opět v roli démonické ženy, Bates zde nepříjemně zamračený no a Cushing klasika, co nezklame. Hrázděné domy jsou skvostné! Lepší průměr i v rámci produkce Hammeru.

Snímek vypadá, jako by ho natočil Hammer v 60. letech, čemuž samozřejmě napomáhají i herci. Cushinga není nutno maskovat, jeho tvář je dostatečně démonická. Obřady mohly být nápaditější, ale obětí je nakonec dostatek. Problémy s přístupností asi nebyly až tak kvůli krvi, byť na ni dojde, jako spíše kvůli nahotě. I přes nijak dlouhou stopáž je film poněkud rozvláčnější. Napětí mu nechybí, ale než se vždy postavy k něčemu dohrabou, je to nervák největší. Závěr je tak říkajíc bombastický. Nejhorší postavou je naprosto neschopný detektiv Milo, který nedokáže ani uhlídat jednu ženskou, natož pak zatočit s kultem. Hlavní konflikt je mezi otcem Rochem a baronem Corofaxem, kteří představují střet křesťanství s pohanstvím. Trochu je mišmaš v temném náboženství, jelikož Lucifer je spojen až s křesťanstvím, navíc zde je Minotaur, co ani dle bájí nebyl bůh, ale čert to vem. Za mě nakonec spokojenost. Výborná hudba od Briana Ena, který snad ani špatnou neumí. Současnému divákovi nedoporučuji, film je spíše pro sběratele podobných snímků.

Hotel plný hajzlů (a nemám na mysli toalety) a kurev. Místo, kde se zastavil čas a kde nebýt občasných náletů a toho, že někteří vzpomínají na své blízké, zdálo by se, že válka není. Dvě třetiny drama mladé Rosy, na níž dohlíží matka, zatímco jí pomáhá vést hotel. Když matka zemře, je Rosa na vše sama a charaktery hostů se projeví naplno. Muži jsou vykresleni jako prasata toužící jen a jen po ženách a ženy pro změnu jako kurvy. Každopádně směrem k závěru nabírá film na obrátkách a smrt má žně. Není to klasické giallo, páč kromě dvou mrtvol je vrah znám a není jeden. Jde spíše o temnou kriminálku šmrcnutou divnou Itálií, co má v sobě prvky rape a revenge  a výstavbou trochu připomíná western (jak zde zmiňuje i pepua). Výtvarná kamera - mnohé obrazy by se daly rámovat, červená a modrá, oprýskané staré sídlo a nechybí ani bouře.

Doporučuji nečíst zdejší obsah, jelikož dost prozrazuje a navíc druhá část není pravdivá. Povedený britský horor, z něhož dýchá Hammer na každém kroku. Už úvodní scéně nechybí napětí, byť pak divák zjistí, jak se to s ní má. Bláznivá blondýna Daphne vyprovokuje závod mezi jejím přítelem Billym a přítelem Billyho sestry. Kromě toho, že v autech vyjedou v noci, čeká je hustá mlha, a tak se Billy s Daphne ztratí v bažinách a k tomu jim dojde benzín. V husté mlze se nedaleko ukrývá starobylé sídlo se strašlivým tajemstvím. Těžko říci, kdo působil děsivěji, zda P. Cushing s ostře řezanými rysy, nebo J. Hurt se skelným pohledem šílence. Do toho indická magie a o zábavu je postaráno. Mrtvých nepočítaně, naděje se vytrácí jako pára nad hrncem. Výborná hudba a pěkný vizuál. Dnes asi většinou pro příznivce starších gotických hororů.

Asia, zde jako Neporazitelná, se vrací, protože svět si myslí že zemřela. To by nevadilo, kdyby Asia neměla řadu napodobovatelek, co se za ni vydávají. A s nimi je třeba zúčtovat! Do toho jsou opět zamotaní Japonci a navíc ještě Španělé, kteří touží získat posvátný svitek nesmírné moci. V rámci trilogie nejslabší díl, kterému po letech jednu hvězdu ubírám. Přesto souboje zůstávají skvělé, zejména létající jehly a tentokrát, protože bojují lodě na moři, v hojné míře dělové koule a střelné zbraně. O efektní scény není nouze, ať už jde o jízdu na mečounovi, nebo loď měnící se na ponorku, co připomene klasiku od K. Zemana. I přes kupu mrtvol není film tak krvavý, byť dojde na rudé fontány i vyrvaná srdce. Celý film je spíše mozaikou jednotlivých scén, kterým vesměs vévodí démonicky půvabná Brigitte Linová. Producentský dohled Harka Tsui je opět znát především v choreografii soubojů a celkovém vizuálu. Ocení zejména fanoušci, běžný divák to možná ani nedá...

Ač se to nezdá, tak většina povídek je originálních, jelikož jsou natočeny podle stejnojmenné comicsové série z 50. let. První povídka Santa  - půvabná Collinsová má nekalý záměr se svým mužem a do toho právě uprchl z vězení masový vrah. Celý příběh běží na pozadí rozhlasových koled, které dávají svým textem poněkud komický rozměr tomu, co se odehrává. Ve druhé povídce Milenka se nejen záletník dočká spravedlivého trestu. Třetí - Hračkář - je s P. Cushingem, který je zde vskutku děsivý. A hlavní motiv? Pomsta ze záhrobí! Povídka Tři přání vychází z prastarých pohádek a legend, které varují před tím, aby si člověk něco přál, jelikož následky budou vždy katastrofální. A pozor - dojde na střeva ve! Ponurá je poslední povídka - Ústav pro nevidomé, kde nový ředitel ústavu, bývalý lampasák, si splete pacienty s vojáky, a proto se rozhodne je řídit jako na vojně. Že se přepočítal, zjistí až pozdě. Stěny s žiletkami byly luxusní. Samozřejmě už po první povídce víte, kde se skupinka hlavních aktérů ocitla, což nijak neubírá na zábavnosti. Spíše pro milovníky starých hororů a sběratele.

Vztahové drama se postupně promění v čistokrevný horor, kde naděje mizí jak pára nad ranním hřbitovem. Už hodně dlouho se v amerických hororech, kde vystupují děti nebo teenageři, objevuje motiv šikany, jako by to byl palčivý problém tamějšího školství - no, asi nejen ve Státech. Každopádně je to už tak trochu klišé, které pomáhá rozvíjet střet mezi postavami. Peter je sice z hlediska učení šikovný, jinak je to však introvert a smolař. Aby ne, když má ještě pošahané rodiče  a jediný, kdo je ochoten mu pomoci, se skrývá ve zdech domu. Pak je tu ještě mladá učitelka, ale ta se až pozdě snaží o nápravu věcí. Film sází na atmosféru, neustálý neklid a pocit ohrožení, kdy není úplně jisté, odkud zlo udeří. Sice jsem tak trochu předvídal, co se skrývá za hlasem, ale rozhodně nebudu tvrdit, že jsem věděl, jak film dopadne, páč možností byla řada a jen po bitvě je každý generál. Chválím absenci laciných lekaček, v což jsem ani nedoufal. Stačily jen neklidná hudba, plíživá kamera a stíny. Napětí tak měly třeba scény, kdy Peter kope mezi dýněmi nebo si rodina pochutnává na polévce. Tedy otec měl výraz psychopata na jedničku a matka za ním příliš nezaostávala. Odhlédnu od toho, co se skrývalo za hlasem a jak s tím bylo nakonec naloženo, protože dvě třetiny byly příjemně mrazivé a konec přinesl spousty mrtvol, tudíž OK. Za mne po delší době spokojenost.

Donald Pleasence vypráví historky z blázince, tedy o čtyřech pacientech a jejich bizarních dobrodružstvích. První povídka Tygr připomene stejnojmennou báseň od W. Blakea. Chlapec se seznámí s imaginárním tygrem, ale jeho rodiče mu kámoše neschvalují. No, měli být shovívavější. V povídce Bicykl se hlavní hrdina dostane pod vlivem tajemného obrazu na starém kole do minulosti. Následky jeho cestování jsou tragické. Povídka Strom připomene příběh z knihy Simone de Beauvoirové Druhé pohlaví, kde popisuje muže, co se zamiloval do stromu a ukájel se v otvoru jeho kmene. Ozdobou povídky je Joan Collinsová. V poslední povídce Oběť dojde na domorodou magii. Jen by mě zajímalo, kde vzal onen mladík, na kterého všechny letěly, ač byl hnusnej jak prdel, jistotu, že vybraná dívka je panna. Ozdobou zde je pro změnu půvabná Kim Novaková. Kdyby došlo na otevřené gore, tak kromě Bicyklu by se divák dočkal řádného masomlejna, leč trhání a porcování postav je mimo kameru. Poslední, byť neúplný záběr rozhodně také potěšil.

Z thajských hororů, potažmo duchařin, nebývám většinou dvakrát odvázaný. Snad i proto mě tentokrát S. Sakdaphisit příjemně překvapil. Mix duchařiny, čarodějnického hororu a motivu panenek je i přes svoji délku napínavý a atmosférický. Diváka lačnícího po rychlé akci asi možná začne nudit střídání časových rovin, kdy se zčásti dívá dvakrát na jedno a to samé, byť většinou z jiného úhlu pohledu. Získává ale při tom další vysvětlující informace tak, aby všechny kousky do sebe na konci zapadly. Uvítal jsem absenci laciných lekaček doprovázených výstřely z děla. Stačí křik havranů, cinkot zvonků, zrychlené bubínky nebo rituální zpěv! Film není brutální z hlediska gore, ale na krev dojde několikrát. Penpak Sirikulová v roli tajemné paní Ratree byla chvílemi tak démonická, že vidět ji jako dítě, dostanu psotník a do rána neusnu. Bouře, vzývání a odrazy v zrcadle. Možný spoiler - šťastný konec nečekejte.