darkrobyk

Zdejší postavy už nejsou dávno studenti, ale film se nese v duchu studentských vyvražďovaček 80. let. S nahotou se šetří, sex pod peřinou a gore je umírněné. Tedy dvě vraždy jsou povedené - utržená hlava a hokejka v hubě. Nestačí to však na celý film, který je z valné části žvaněním o škole, vzpomínkách a výčitkách. Napětí až v posledních deseti minutách, mrtvol mohlo být mnohem více. Naštěstí milosrdná stopáž - odpovídající je údaj na IMDb - 1h 20min. I tak mi to chvílemi přišlo nekonečné... každopádně od DiBlasiho už asi nechci vidět nic, páč doposud mě ničím nenadchnul kromě Dread (2009) podle C. Barkera.

První část jsem neviděl, což asi nakonec nevadí. Celý film se odehrává v mlžné noci uprostřed kulis filmového studia. Legrační panenka ochutná krev a zmutuje v typickou hollywoodskou babiznu. Po většinu času se hlavní postavy nahánějí s čarodějnicí a vítězství se střídavě kloní na jednu a druhou stranu, přičemž čarodějnice má navrch. I když se najde pár pěkných momentů - narozeninový dort, mutace či zemětřesení, tak postupně nabývá snímek na stereotypu. Ale jsou tu mrtví, nechybí krev a poslední třetina rychle uběhne. Tedy kde vzali tak rychle formu na pečeť je mi záhadou, více mi pak ale vadilo hovadské chování postav. Na jedno podívání OK. A příjemný gotický vizuál.

Experimentální BDSM porno zachycuje příběh samotářského Sebastiana, který je poznamenán dětstvím, připomínajícím noční můru. Fotografuje nehody, fascinuje ho násilí. Když do jeho života vstoupí půvabná mladá sousedka Sarah, vše se roztočí na plné obrátky. Pokud pornografické motivy prolínají celým filmem, pak krvavé násilí exploduje směrem k závěru. A zdá se, že ne všechny záběry jsou trikové. Z větší části jde o sled výjevů a obrazů, kdy tu sledujete přišívání ruky k tělu, tam zase provrtávání ňader vrtačkou či zavěšování na háky. Konec dostává příchuť psychedelického šílenství, dojde na střeva ven a pak sledujeme němé záběry mučené ženy tak, jako je tomu v Saló aneb 120 dnů sodomy. Pro úzký okruh diváků.

Ella je tlačena svým okolím do mateřství tak dlouho, až se rozhodne do toho praštit. Sice to vypadá, že děti nechce, ale věc je daleko vážnější, jelikož je mít nemůže. To by mohla napravit speciální hormonální léčba, která má ale vedlejší účinky. Ella to však zjistí až příliš pozdě. Komorní drama se zvrtne, když Ella zahájí léčbu a podívá se na karty odhalující její skryté noční můry. Nu a pak už je to jedno velké halucinogenní psycho. Škoda, že chyběla větší odvaha jít až na dřeň, a tak nezbývá si jen představovat, co by s tím dokázal udělat takový D. Cronenberg (případně jeho syn). Úplný průšvih to není a za střeva ven, akci s hodinami a závěr jednu * ke dvěma přidám.

Tak já jsem čekal torture porno, ale dostal jsem vyždímaný hadr od krve z nosu. Allison je magor, a tak se rozhodne zbavit se svých nočních můr v hororovém programu s přiléhavým názvem - Zóna zkázy. Ani by nevadilo, že jde o herecké představení jako to, že chyběla fantazie tvůrců. A přitom s tou záchodovou mísou byl nadějný začátek. A pak čekáte, kdy už se něco stane, ale pořád nic, až...! a stalo se. Jenže ta poslední čtvrtina už předchozí naředěný guláš nezachránila. A to dojde i na krev, kdy asi nejlepší je stažení kůže. Pro mě byl ale navíc velký problém s Allison, protože to byla blbka a svině v jednom. Možný spoiler - OK, na pomstu právo měla, ale ti ostatní? Příště raději německý nebo italský underground.

Stylizovaná historie v režii M. Jancsó s nádhernými obrazy života a smrti. Mezi nejpůsobivější scény patří třeba ruská ruleta nebo pohřeb. Vždy u jeho filmů obdivuji, jak bravurně zvládá davové scény, kdy v obraze jsou tři plány (někdy i více) s přesnou, ale ve výsledku přirozenou choreografií. Hlavní motiv - svoboda.

Když chcete zažít něco hnusného, odstěhujete se na samotu, kde krvácely dějiny. Malá Heidi dokáže vidět mrtvé, což její teta považuje za dar, naopak její matka za prokletí, s nímž sama marně bojuje. Trochu mi to připomnělo Poltergeista, hlavně když se tam neustále motal pan Gordy, o němž nebylo dlouho jasné, na jaké straně vlastně stál. Více jak polovina je rodinné drama s neustálými záblesky z minulosti místa, kam se rodina nastěhovala. To neustále zjevování duchů bylo až monotónní a ubíjející, ale pak se naštěstí vše zlomilo. Nejlepší je poslední třetina, kdy film dostal atmosféru a spád. Občas se objevil pěkný surrealistický obraz, na příklad teta Joyce a jehla s nití preparátora. Po úděsné jedničce jsem byl nakonec příjemně překvapen. Snad jen omšelé konstatování - podle skutečnosti - mě vždy lehce nadzvedne ze židle....

V hlavní roli obnažené zbrojní pasy! Film evokuje italskou tvorbu 70. let, ale ani ne tak giallo, jako spíše postapokalyptický žánr - když postavy procházejí místy, kde se povalují podivné existence a nevidíte normálního člověka, máte pocit, jako by to bylo z jiného světa. Škoda, že ještě větší prostor nedostala dekadentní party, protože ta je příjemně bizarní. A jelikož má film ve jménu baladu, tak je jasné, kam bude směřovat. Vina si žádá trest! Kromě nahoty dojde i na krev, byť Deodato s ní šetří. Přesto práce s nožem je velmi pěkná. Především Gabriele Rossi mi přišel, že byl po celou dobu sjetej, ale možná to jen tak dobře hrál. Film rozhodně! ne pro každého, mainstreamový divák by se mu měl vyhnout. Poslední čtvrt hodina je intenzivní. Velkou pochvalu si zaslouží klasik Simonetti, anžto jeho hudba je skvělá.

Za zvědavost se platí! Simi je mladá bečka, co doufá, že teta Claudie jí pomůže zbavit se přebytečných asi sto kil. Jenže přijet zrovna na Velikonoce, nejtajemnější svátky v roce, není příliš chytré. Teta Claudie se totiž zajímá o prastaré kulty a jejich kuchyni. A pak je tu ještě její syn Filipp, o němž si divák může myslet cokoliv, každopádně tuší, že něco není zcela v pořádku. Popravdě jsem očekával směřování někam k filmům Rituál (1973) nebo Slunovrat (2019), ale jakmile Simi objevila rukopis nové knihy, bylo jasno. I tak závěr potěšil. Škoda, že snímek nebyl tajemnější se zlověstnější atmosférou. Nejnapínavější scéna tak bylo hledání mobilního telefonu...

Po nepovedeném remaku, který jsem nyní opětovně zhlédnul a nejraději bych mu ještě jednu hvězdu sebral, jsem byl v očekávání opatrný. Nakonec můžu říci, že tenhle poslední počin ze světa lesních démonů se vcelku povedl. Kladně hodnotím přesun z lesní chajdy do věžáku, i když si člověk hned vzpomene na Poltergeista 3. Vůbec filmových odkazů je tu řada - explodující výtah připomene Osvícení, drtička Univerzálního vojáka, posedlí jsou jak z Démonů od Bavy, monstrum dá vzpomenout na Věc, a kdo v závěru neviděl Ripleyovou zachraňující malou Newt, nezná asi Vetřelce. To mně ale nevadilo. Gorefest šťavnatý, z řady povedených scén stojí za zmínku kukátková a rozhodně ta s vykousnutým okem. Naopak garážová scéna mohla být ještě fantastičtější. Ostatně více fantazie bych uvítal v celém snímku. Stačilo by převést působivé ilustrace z Knihy smrti (nevím, proč to najednou není Necronomicon) do filmových obrazů. Vadilo mi, že ani tentokrát není film příliš strašidelný, spíše má napínavé scény, a že v momentě, kdy se má divák vyděsit, se třískalo do klavíru, nešvar posledních let. Závěr se nesl v takovém randálu, že jsem šel z kina napůl hluchý (to ale byla nejspíš chyba promítače). Obrovskou hvězdu si zaslouží Nell Fisherová (malá Kassie), páč jestli ji nemučili, aby brečela, tak klobouk dolů. A konec v kečupové lázni si museli herci (nebo musely herečky) užít. Všiml si někdo, že jako v Halloweenu zde hrají první housle ženy a muži jsou naprosto k ničemu? Ale to by mi nakonec vadilo nejméně. Takže čtyři ušmudlané od bahna a lesní hrabanky tentokrát dám.